Zeleň - prospěšná lidem a svému okolí

Majitelem zahrady se staneme různým způsobem – koupí pozemku, darováním či prostým navrácením majetku po předcích. Představy o tom, jak budeme zahradu využívat, jsou různé. Někdo cítí potřebu být obklopen přírodou, jiný si zahradu představuje jako reprezentativní prostor svého podnikání. Pro dalšího je zahrada místem ke sportování, jinému je tichým zázemím při meditaci, někdo ji chápe jako bezpečné místo pro děti

Ať jsou pohnutky jakékoliv, za hlavní lze jednoznačně označit potřebu obnovit kontakt s přírodou, touhu žít v relativně zdravém prostředí. Z této úvahy cítíme, jaký význam pro člověka má živá příroda – stromy, keře, byliny. Četné výzkumy ukazují, že pohyb v zeleni, a především aktivní pohyb v přírodě, napomáhají k uvolnění nervového přepětí, zeslabují duševní únavu. Práce na zahradě, kde člověk musí vlastníma rukama uvádět ve skutečnost svá přání, ověřuje si získané zkušenosti a nenásilnou formou získává nové poznatky, je nejúčinnějším prostředkem proti únavě a stárnutí.

Příroda napravuje, co člověk poškozuje

Žijeme v sobě čísel, nechme je tedy za zeleň promluvit: Víme, že bez kyslíku (O₂), by na zemi nemohl existovat život. Právě rostliny mají schopnost za určitých podmínek přeměňovat jinak životu velmi škodlivý kysličník uhličitý (CO₂) na kyslík. Každý dm2 listové plochy stromu se 100– 200 000 listy (např. dospělý dub, buk) spotřebuje za hodinu 100 mg CO₂ – a naopak vyprodukuje za 10 hodin cca 100 mg O₂. Dospělý člověk za den vydýchá asi 1000 mg CO₂, což za rok představuje 300 kg . Zjednodušeně řešeno toto množství přemění rostliny na kyslík. Při každém spalování, při jízdě autem, letu letadla vzniká další CO₂; také elektrárny jej vypouštějí (vedle pevných zplodin) do ovzduší.

Aby se naše zahrada stala oázou klidu, zdrojem kyslíku a případně biotopem pro drobné živočichy, měli bychom se snažit ji mít co nejvíce zazeleněnou.

Foto (C) PAVLA HARTMANOVÁ

Z krátkého výčtu je patrné, co pro životní prostředí znamená vykácení jednoho stromu, jaký úbytek produkce kyslíku znamená vyasfaltování silnice či chodníku, jaký úbytek zeleně poznamenává samotná výstavba domu, protože místo snižuje množství biologicky aktivní plochy. Kyslík nevyrábí jenom stromy a keře, ale každá rostlina.

Všude dobře, v zahradě nejlépe

V horkých letních dnech hledáme úkryt před prudkým slunečním zářením ve stínu stromů. Proč? Ani si neuvědomujeme, že jsou to právě stromy a keře, které vytvářejí podmínky příznivé k rekreaci a odpočinku. Je dokázáno, že porosty mají vliv na množství odražených slunečních paprsků, a tím na teplotu ovzduší. Ví se, že stromy a keře i porost trávníku jsou špatnými vodiči tepla a že mají schopnost teplo akumulovat.

Rostliny tedy způsobují ochlazování vzduchu ve svém okolí. Teplotní rozdíly mezi zpevněnými, například vyasfaltovanými silnicemi a trávníkem, mohou dosahovat 12 °C. Vhodně vysázená zeleň neovlivňuje pouze teplotu, ale i vzdušnou vlhkost, usměrňuje proudění vzduchu, zachycuje prach, snižuje hluk, působí i na množství mikroorganismů v ovzduší. Jestliže rozsáhlé porosty lesů ovlivňují svým výparem klima, a to do vzdálenosti mnoha kilometrů, pak mikroklima zahrady ovlivňují rostliny v ní rostoucí.

Rostliny ovlivňují teplotu ovzduší tím, že část energie propouští, část odrážejí a pouze menší část pohlcují. Pro srovnání – vysoký porost zadrží jenom 67 % energie, zatímco vlhká půda 92 %. Nejde však pouze o teplotu. Rostliny potřebují k životu vodu a tím, že ji vypařují, zvlhčují své okolí. Zvýšení vlhkosti ovzduší pociťuje člověk v normálních letních dnech jako snížení teploty. Vedle zvlhčování ovzduší zpomalují rostliny koloběh vody – a ten je pro život zahrady velice důležitý.

Květinové záhony lahodí především oku, ale také kladně ovlivňují okolní mikroklima.

Foto (C) PAVLA HARTMANOVÁ

Větru lze poručit

Za silného větru můžeme pozorovat, že v prostoru zahrady je proudění mírnější a i pobyt příjemnější než v otevřeném území. Výsadbou husté řady stromů a keřů ve směru převládajících větrů lze zmírnit sílu větru pronikající do zahrady. Pochopitelně záleží na řadě okolností, které ovlivní výsadbu ochranné clony proti větru. U menších ploch se doporučují husté výsadby z jehličnatých dřevin nebo jiné pevné zábrany – ze dřeva, cihel, skla apod. Účinek těchto stěn je plošně velmi malý, ale v těsné blízkosti stěn vzniká území téměř s bezvětřím, které je proto příznivé k umístění odpočívadel, hracích koutů pro děti či zákoutí pro starší lidi. Polopropustné výsadby mají vliv plošně rozsáhlejší, nevznikají prostory s úplným bezvětřím. Účinek závisí na výšce stromů a rovná se přibližně asi třicetinásobku výšky. Zejména na pozemcích ve svažitém terénu je třeba zajistit odtok studeného inverzního vzduchu. Tříprocentní sklon pozemku stačí k uvedení studeného vzduchu do pohybu. Na tuto skutečnost musíme proto pamatovat při umisťování kompaktních výsadeb. Správně umístěné a nasměrované výsadby odvedou studený vzduch bez vedlejších škodlivých následků na rostliny a prostředí zahrady.

Tím, že rostliny žijí, spotřebovávají určité množství energie. Protože vypařují vodu ,určité množství energie v podobě tepla vydávají. Proto můžeme v zahradě pozorovat i tzv. vertikální proudění. Ve dne klesá ochlazený vzduch k zemi a v noci má tento proces průběh opačný.

Zeleň čistí vzduch

V pozdním létě část vidíme ve městech i menších obcích velice zaprášené stromy. Stromy, keře, trávníky, ale i ostatní složky rostlinné říše, mají schopnost vázat na sebe prachové částice poletující vzduchem. Je dokázáno, že vzduch uvnitř porostů je méně znečištěn prachovými částicemi než prostor, ve kterém zeleň chybí. Rozdíly ve schopnosti rostlin vázat na sebe prachové částice podmiňuje velikost, povrch, postavení listů, délka období, po kterou jsou stromy olistěné. Nejaktivnějším lapačem je plocha trávníku. Dřeviny drobnolisté pohlcují více prachu než dřeviny s velkými listy, dřeviny s chlupatým povrchem listů více než s hladkým. Stromy s vodorovně postavenými listy zachytí více prachu než s listy postavenými šikmo.

Účinnost ulpívání prachu je závislá i na stanovišti dřevin. V návětrných polohách je nižší než v chráněných zahrady. Některé dřeviny mají schopnost přímo či nepřímo ovlivnit množství mikroorganismů v ovzduší. Měřením bylo zjištěno 500–800 bakterií/m³ ve městě, zatímco v lese jenom 40–50 m³. Vzduchem unášené mikroorganismy se usazují na listech, přilnou k nim a jsou zde zničeny ultrafialovými paprsky slunečního záření. Rostliny vylučují i řadu látek jako jsou např. silice či pryskyřice, a ty brzdí rozvoj některých mikroorganismů. Některé trávy mají schopnost snižovat i množství škodlivých bakterií v půdě. Známý je odpudivý účinek některých rostlin vůči hmyzu. Mezi ně patří jalovec, některé druhy topolů, ořešák královský a řada dalších.

Ticho léčí

Dalším faktorem nepříznivě ovlivňujícím životní prostředí je hluk. Paradoxem je, že sám člověk je jeho producentem a přitom před ním utíká. Ulice měst jsou zahlceny hlukem z automobilů. Zastavte se třeba na Vyšehradě v Praze, na místě, které je dostatečně vzdálené od frekventovaných komunikací, dost vysoko nad městem. Kdysi idylické místo, zrovna stvořené pro odpočinek. Dnes po chvíli vnímáte hluk města pod sebou. Po obou stranách Vltavy se v několika pruzích ženou do města a z města nepřetržité proudy aut.

Vysazením kopretin si v zahradě můžeme vytvořit koutek připomínající rozkvetlou louku, která je daleko od městského chaosu.

Foto (C) PAVLA HARTMANOVÁ

Nedivme se, že lidé utíkají ven do přírody, že i v zahradách vyhledávají relativně nejklidnější místo pro odpočinek. V těchto místech by hluk neměl překročit hladinu 35 decibelů (dB). Pro srovnání: u staršího typu tramvaje dosahuje hluk 78–82 dB, u autobusu 80–85 dB, u nákladního auta 81–86 dB. Lze vůbec dosáhnou oněch požadovaných 35 dB? Obtížně, ale ano.

Hluk se šíří od zdroje ve vlnách tvaru koule. Ty deformuje mimo jiné pohyb vzduchu, jeho rozdílná hustota, relativní vlhkost, různé překážky a tedy i porosty, na které vlny narazí a odrazí se. V lese se hodnoty pohybují kolem 15 dB. Přiblížit se požadované hodnotě v zahradě je možné různými způsoby, zejména technickými nákladnějšími nebo vhodně uspořádanými výsadbami, pokud to plošná rozloha a tvar pozemku dovolí.

U rozlehlých zahrad lze umístit odpočinkové plochy ve vzdálenějších partiích, dál od zdroje hluku. V menších zahradách je situace obtížnější. Malý prostor někdy nedovoluje umístit obytný kout zahrady do klidnějších ploch. Na snížení hluku se může podílet typ oplocení – živý plot z dřevin. Čím je zábrana, plot, živý plot či stěna z rostlin blíže zdroji hluku, tím větší je jejich účinnost. rostliny hluk, jeho vlny, odrážejí a současně částečně pohlcují, protože v pletivu listů je obsažené z keřů.

Svěží barvy potěší oko i duši

Význam pro člověka má i vnímání zelené barvy. Účinek je možné vysvětlit tím, že příroda člověka od nepaměti obklopovala, zajišťovala jeho existenci. Vyvolání optimistické nálady a uklidnění pociťuje člověk jako odpočinek. Zatímco barevnost květinových záhonů vzbuzuje pocit vzrušení, zeleň stromů a keřů navozuje pocit pohody a klidu. Obdobně působí střídání světla a stínu, které především v porostu citlivě vnímáme. Rozdíly v barevnosti prostředí se, aniž si to uvědomujeme, promítají do naší nálady. Převaha tmavých barev vyvolává pocit strachu a nejistoty. Světlé barvy opticky prostor zvětšují, navozují pocit radosti a veselí.

Chyryzantémy kvetou až do podzimu. Proto se jim říká listopadky. Díky nepřeberné druhové pestrosti se dají pěstovat i v květináčích a truhlících.

Foto (C) PAVLA HARTMANOVÁ

Z hlediska účinnosti zeleně na mikroklima zahrady je výhodnější použití stálozelených a jehličnatých dřevin. Vysoce účinnými pro klima zahrady jsou trávníkové plochy, které svou rozlohou v kombinaci s dřevinami zvyšují prostorový účinek zahrady. Zatím ne zcela doceněným prvkem zahrad jsou dřeviny popínavé. Bez velkých nároků na prostor snižují extrémní teplotní rozdíly zdí, snižují příjem a ovlivňují výdej tepla. Navíc ve svislém průřezu zvyšují relativní vzdušnou vlhkost ve svém okolí a tam, kde nelze použít jiných forem zeleně jsou jedinými zástupci živé přírody. Ve vhodné kombinaci s různými stavbami, pergolami, loubími jsou výborným výtvarným motivem zahrad. Ve výčtu účinků rostlin na životní prostředí by bylo možné pokračovat – jejich význam je však zřejmý.