Dostatek vláhy pro trávníky a keře bez deště a konve

V nejsušších oblastech České republiky spadne během ve­ge­tačního období jen něco okolo 350 milimetrů srážek. Přitom potřeba vody pěstovaných trávníků pro jejich kvalitní růst se pohybuje za toto období až okolo šesti set a více milimetrů. Pomineme-li další faktory mající vliv na růst tráv­níku, jako například půda, teplota, vlhkost vzduchu a světlo, kvalitní trávník vyžaduje během vegetač­ního období doplňkovou závlahu až několik set mm. Potřebné množství doplňkově dodávané závlahové vody vzrůstá až do polo­viny léta, kdy začne opět klesat a klesá až do podzimu. Doba zavlažování má být taková, aby půda pod trávníkem byla dostatečně vlhká alespoň do hloubky 8–12 cm.

Zdroje závlahové vody

Bez dostatečného zdroje vody lze obtížně provozovat jakékoliv zavlažování. Pro závlahu může být použita voda z vodovodního řadu, ze studny, dešťová voda nebo voda z vodního toku či nádrže. Ve všech případech jí však musí být dostatečné množství a musí být čistá. Možná je i kombinace několika zdrojů. S ohledem na vhodnost použití se nejlépe hodí voda dešťová. Tu, pokud je čistá, přijímají rostliny nejlépe. Velkým problémem je však její shromažďování v dostatečném množství. Poměrně vhodná je i voda z potoka nebo rybníka. Problémy s její čistotou jsou však již větší.

Další v pořadí podle vhodnosti je voda studniční. U té je měřítkem vhodnosti obsah minerálních látek. Voda silně nasycená minerálními látkami se již pro závlahu nehodí. Navíc má většinou nízkou teplotu, takže její použití je nejvhodnější brzy ráno nebo pozdě večer. Nejčastěji používanou vodou, zvláště ve městech, je dnes voda z vodovodního řadu. Proti jejímu použití snad nejvíce hovoří její cena.

Způsoby zavlažování

Podle způsobu zavlažování zahrady je možné rozlišit závlahu postřikem, mikropostřikem a kapénkovou závlahou. Ta může být buď nadzemní nebo podzemní. Volba vhodného způsobu zavlažování závisí především na typu, tvaru a velikosti zavlažované plochy. Zavlažování postřikem je běžné nejen u větších trávníkových ploch, ale často i u nižších keřů, zvláště pak jsou-li součástí postřikem zavlažované travnaté plochy. U menších nepravidelných ploch s nízkou výsadbou, u záhonů a u truhlíků, se velmi často uplatňují další uváděné způsoby zavlažování – kapénková závlaha a mikropo­střik. Kapénková závlaha se sice nejvíce uplatňuje při zavlažování zeleninových záhonů, vinic a podobně, ale i na okrasné zahradě má své místo při závlaze živých plotů a dalších liniových výsadeb. Velmi časté je rovněž její použití v zimní zahradě.

Postřikovače

Za postřikovače považujeme koncová zařízení závlahového systému, která zajišťují rozdělení závlahové vody na požadované místo. Závlaha postřikem je nej­obvyklejším způsobem zavlažování trávníku. Při zavlažování může být rozstřik vody buď ustálený, neměnný po celou dobu zavlažovacího cyklu, nebo také proměnlivý či rotující v závislosti na konstrukci postřikovače. Podle toho také rozlišujeme postřikovače rozprašovací a rotační. Podle umístění můžeme postřikovače rozdělit na výsuvné (podzemní) a statické (nadzemní), montované na svislé potrubí vyvedené ze země.

Neviditelný postřikovač

Na travnatých plochách okrasných zahrad se velmi často používají postřikovače ve výsuvném provedení. Jsou uloženy v pouzdrech pod úrovní terénu, nad který se vysouvají pouze v době zavlažování. Výsuv je přitom zajišťován automaticky tlakem protékající vody. Po skončení zavlažování se zasunou zpět pod povrch. Nepřekáží tedy při sekání trávníku a umožňují jeho využívání. V trávníku zůstává vidět jen velmi malé krycí víčko postřikovače, které nepovolaná osoba prakticky nenalezne. Velikost víčka je různá. Výsuvné úderové postřikovače s dostřikem od 8 do 20 metrů, používané především pro větší plochy mají tato krycí víčka velká běžně kolem 10–15 cm. V případě jejich použití pro sportovní plochy mohou být tyto rotační postřikovače opatřeny i krytem s umělým trávníkem, kte­rý zajistí jejich dokonalé splynutí s okolím.

Podstatně menší jsou krycí víčka u výsuvných postřikovačů novější generace s uzavřeným pouzdrem a teleskopickým výsuvníkem. Krycí víčko výsuvníku je zde jen o něco větší než pětikoruna. Dostřik postřikovačů je v rozmezí od 5 do 20 m. Pohyb vodního paprsku ve vymezené výseči v tomto případě již není založen na principu úderů do proudu vody, ale využíván je převodový mechanismus zabudovaný v těle výsuvníku. I tyto postřikovače patří do skupina rotačních.

Na menších travnatých plo­chách se nejvíce používají roz­prašovací postřikovače. Ty mají poloměr dostřiku od 1,5 do 5–6 metrů. Postřik je ustálený, neboť ne­dochází k rotaci vodního paprsku v požadované výseči, ale vymezená plocha je souvisle zkrá­pěna najednou.

Většina všech uváděných postřikovačů je použitelná pro soustavy, kde se pracovní tlak vody pohybuje v rozmezí 1–6 atm. Toto tlakové pásmo nevyjadřuje hodnotu tlaku v místě napojení na zdroj vody, ale je požadovaným tlakem v místě postřikovače.

Kapénková závlaha  a mikropostřikovače

V praxi rozeznáváme tři základní typy kapénkové (někdy označované také kapkové) závla­hy. První je systém s kap­ko­vači na povrchu potrubí, druhý s kap­kovači tvořícími současně spojky potrubí a třetí způsob s kapkovači instalovanými uvnitř potrubí nebo přímo v jeho stě­nách.

Zvláštním typem kapénkové závlahy jsou průsakové hadice. Při instalaci kapkovačů na po­vrchu potrubí je možné jejich polohu zvolit libovolně podle rozmístění rostlin. Totéž platí i v případě, kdy kapkovač slouží současně jako spojka potrubí. U kapkovačů uvnitř potrubí je jejich rozmístění pevně stanoveno výrobcem. Vzájemná vzdálenost kapkovačů (spon) bývá 15, 20, 25, 30, 50 cm atd. Výjimkou nejsou ani spony kolem 1 m. Průměr kap­kovacího potrubí je většinou od 12 do 20 mm. Důležitým parametrem je i výkon kapkovače. Ten se pohybuje řádově od 2 do 16 litrů za hodinu.

Všechny typy kapénkové závlahy vyžadují velmi čistou vodu bez zvýšeného podílu minerálních látek a nízký provozní tlak. Čistota vody zde velmi výrazně ovlivňuje životnost systému. Proto se zde používají ještě jemnější filtry než u běžného závlahového systému s výsuvnými postřikovači. Rozdíl je i v tlaku vody v kap­kovacím potrubí, který se pohy­buje od 0,5–3 atm.

Systémy zavlažování

Závlahové systémy mohou mít mnoho podob. Od té nejjednodušší varianty, kdy majitel zahrady zavlažuje ručně, přes zahradní rozvody vedené pod zemí a opatřené pouze přípojnými místy pro hadici, až po plně automatické závlahové systémy reagující na změny počasí.

Automatický závlahový systém

Závlahové systémy s automa­tic­kým ovládáním jsou dnes již rozšířené a dostupné i v České republice. Správně navržený a na­insta­lovaný systém umožní dosažení značných úspor času i vody, čímž se velmi brzy pokryjí investiční náklady. Ve srovnání s ručním zaléváním je úspora času u zahrady běžné velikosti až několik set hodin za vegetační období. Automatickým zavlažová­ním v ranních či nočních ho­dinách dochází také k úsporám vody, neboť jsou podstatně menší odpary a rostliny v této době přijímají vláhu lépe.

Úspory vody se dosahuje i tím, že postřikovače jsou schopny přesně a rovnoměrně pokrýt požadovanou plochu zálivky, takže se spotřebuje jen tolik vody, kolik je nutné. Kromě ryze praktických výhod a úspor přispívá automatická závlaha i k vytvoření velmi zajímavého vizuálního efektu. Probíhající závlaha celou zahradu velmi oživuje.

Systém je tvořen souborem mnoha komponentů. Mezi základní prvky patří trubní podzemní rozvody, postřikovače nebo kapkovače, elektromagnetické ven­tily, elektrorozvody, ventilové šachty, ovládací jednotka, čidla a filtrační zařízení. Pokud zdrojem vody není vodovod, potom sem pa­tří i čerpadlo nebo čerpací stanice.

Zavlažovaná zahrada je téměř vždy rozdělena do několika částí – sekcí, na kterých probíhá zavlažování postupně. Toto rozdělení je často nutné, ale i výhodné z několika důvodů. Nutné proto, že zdroj vody nemusí být dostatečný pro zavlažování zahrady najednou všemi postřikovači. Výhodou rozdělení je, že lze zavlažovat jednotlivé sekce kratší nebo delší dobu podle potřeby. Výhodné je to zejména při kombinaci postřikovačů s postřikem v délce několika minut a kapénkové závlahy s provozem i několik hodin.

Potrubní rozvody jsou zpravidla uloženy 20–30 cm pod trávníkem. Jedná se tedy o mělce ulo­žené rozvody. Používané potrubní systémy jsou plastové z polyetylénu vysokohustotního (HD-PE) nebo nízkohustotního (LD-PE) v tlakové řadě PN 6 a PN 10. Potrubí lze spojovat několika způsoby. Polyfúzním svařováním (ne různé materiály navzájem) s pomocí tvarovek, šroubovanými mechanickými spojkami nebo nástrčnými spojkami (nízkotlaké systémy). Potrubí má černou barvu a s ohledem na dostupnost tohoto materiálu je jeho použití v České republice velmi rozšířené. V zahraničí se používají i jiné typy materiálů. V USA je například velmi rozšířeným materiálem tlakové PVC.

Průběh zavlažování řídí ovládací jednotka. Je napojena na jednotlivé elektromagnetické ven­tily, které otevírají nebo uzavírají přístup vody do sekcí. V rámci jednoho závlahového cyklu proběhne zavlažování postupně ve všech požadovaných sekcích. Závlahových cyklů může být za den i několik. V případě auto­ma­tického systému s jedinou sekcí je ovládací jednotka často přímo integrována do elektromagnetic­ké­ho ventilu a je spolu s ním osazena přímo na potrubí. Tyto jednodušší ovládací jednotky jsou zpravidla bateriové s napětím 6, 9 nebo 12 V. Ve většině případů se ale používají ovládací jednotky pro více sekcí. Rozdělení zahrad na 6, 8, 12 nebo až 24 sekcí není neobvyklé. Tyto jednotky jsou potom samostatné s připojením na trafo 220/24 V a jsou vybaveny i záložním zdrojem energie pro případ výpadku elektrického proudu.

Při dešti se může průběh zavlažování automaticky zablokovat, pokud je k ovládací jednotce připojeno čidlo srážek. Zavlažovací cyklus je obnoven až po odparu srážek. Mimo to může uživatel provést jednorázové manuální spuštění či vypnutí celého systému i jeho části. Místo čidla srážek lze někdy použít čidlo zemní vlhkosti. Toto čidlo se často používá pro menší plochy a také u zavlažování v interiéru. Nevýhodou tohoto zařízení je skutečnost, že zaznamenává jen místní poměry v malém okolí čidla.

Pro zvýšení životnosti zavlažovacího systému je vhodné zajistit čistotu závlahové vody pomocí filtrů. V běžných případech, kdy ve vodě nejsou obsaženy nežádou­cí chemické látky, postačují filtry pro odstranění mechanického zne­čištění. Ty se osazují na přívodní potrubí hned na jeho začátku.

Návrh a montáž

Nezbytným předpokladem pro realizaci funkčního, ekonomického a i efektního závlahového sys­tému je vhodný návrh a projekt. U automatického způsobu zavlažování to platí dvojnásob. Ani sebelepší postřikovače nebo ovládací jednotka nezajistí kvalitní závlahu při špatném návrhu celkového řešení. Při popisu všech zásad správného návrhu by nám zcela jistě nestačilo místo, které máme v této kapitole k dispozici. Tento návrh by měl vždy připravit odborník se zkušenostmi. Nezbytnými podklady pro zpracování návrhu je osazovací plán zahrady (v měřítku) a údaje o ní, informace o možných zdrojích vody a jejich parametrech (množství, tlak, čistota), o půdě a samozřejmě i o in­dividuálních požadavcích majitele zahrady.

Ani vlastní montáž závlahového systému na zahradě není zcela jednoduchou záležitostí. Instalace vyžaduje nejen zkušenosti, ale i vy­bavení. Stejně jako u zpraco­vání návrhu je i zde výhodné ponechat montáž na odborné montážní firmě. Protože systém je tvořen velkým množstvím různých prvků, dodavateli zaplatíte pouze to, co na vaši zahradě použil a nezůstanou vám žádné zbytečné zásoby. Navíc máte možnost uplatnit záruku.

U montáže je velmi důležitá rozvaha kdy, kde a jak provést potřebné zásahy do zahrady. Závlahový systém je možné nainstalovat jak do déle založené zahrady, tak do zahrady při jejím zakládání.

U starší zahrady je výhodou znalost přesného rozmístění a tvaru komunikací, keřů a záhonů. Stačí jen vybrat řešení s minimálním zásahem. U nově zakládané zahrady lze rozmístění a velikost všech součástí zahrady většinou jen při­bližně odhadovat. Zemní práce jsou sice rychlejší, ale je zde riziko dodatečných úprav především při stanovení vhodné polohy postřikovačů. Stačí jeden keř jinde než má být a mohou nastat problémy. Obě možnosti montáže mají tedy své pro i proti. 

Zimní opatření a údržba

Všechny popisované systémy lze charakterizovat jako mělce ulo­žené. Z tohoto důvodu je žádoucí provést před příchodem prvních mrazů jejich celkové zazimování. To spočívá především v odvodnění rozvodů, postřikovačů, ventilů a dalších prvků, u nichž je riziko zamrznutí. Nejjednodušším způsobem je vypuštění systému. To však není vždy možné s ohledem na často proměnlivou svažitost terénu. Spolehlivým způsobem je pro­fouknutí rozvodu stlačeným vzduchem za využití malého kompresoru. Najdou se i někteří dodavatelé závlahových systémů, kteří nepovažují zazimování za nezbytné. V kaž­dém případě však provedením pečlivého zazimování můžete pouze přispět k prodloužení životnosti systému.

U odborně provedeného a udržovaného závlahového systému lze při šetrném zacházení očekávat životnost až po dobu několika desítek let. To ale neplatí u kapén­kové závlahy, kde je životnost pře­ce jen o něco nižší. Také nesmíme zapomenout, že při provozu všech typů závlahových systémů je nezbytné provádět alespoň minimální údržby.

Především se jedná o čištění filtrů, postřikovačů a kapkovačů. V pří­padě používání vodního zdroje bez výraznějšího znečistění (například místní vodovod) stačí kontrola jednou nebo dvakrát za rok, podle zkušeností po prvním čištění. U zahrad realizovaných profesionálními firmami je provádění zazimování a údržby běžnou  součástí poskytovaného servisu.