Zahrádkařit do vysokého věku umožní speciální nástroje

Žádná práce na zahradě se neudělá sama. Tato věčná pravda platí všude na světě.  V průběhu staletí a možná i tisíciletí museli lidé vždy o zahrady pečovat, a protože holé ruce na to nestačily, museli vymýšlet různé pomůcky a nástroje, kterými by se jednotlivé práce daly dělat, usnadnit a v poslední době i zautomatizovat, aby je vykonávaly stroje a zařízení samy, podle zvoleného programu (např. závlahy, kosení aj.).

Dnes se na zahradách uplatňuje velké množství pracovních pomůcek od primitivních nástrojů, které sloužily původně k obdělávání půdy pro účely pěstování a sklizně plodin (rýče, lopaty, kopáče, motyky, krumpáče, sochory, srpy, kosy, hrábě apod., které jen s malými obměnami přetrvaly dodnes), až po současný téměř nepřeberný sortiment mechanizačních prostředků poháněných různými druhy motorů (ty vznikaly postupně až v průběhu 20. století). Kdyby se mělo všechno vyjmenovat a k tomu stručně popsat, k čemu co slouží, zabralo by to desítky stran. Proto uveďme jen základní rozdělení.

Základní výbava zahrádkáře

Základní ruční nářadí snad postačí jen vyjmenovat – to by měl mít každý zahrádkář po ruce vždy. Špičatý rýč, čtyřhranný rýč, rycí vidle, kopací motyčka úzká a široká, dvojitá motyčka, tažná motyčka, šípový kypřič jednohrotý, rotační kypřič, lopata, plecí rámeček, plecí očko, kopáč čtyřhrotý, sázecí kolík, zahradnické nože, nůžky dvousečné, nůžky špalírky, různé pilky, válec, sázecí lopatka, kolečko, hadice s postřikovacími koncovkami, konve na zalévání, nůžky na trávu, hrábě dřevěné, železné a pérové, košťata, dloubáky na plevel – to by tak byl zhruba základní sortiment klasického ručního nářadí.

Specializované zahradní nástroje

Zatímco výše uvedený sortiment nářadí se vyskytuje prakticky u všech majitelů zahrad v jakékoliv evropské i mimoevropské zemi, tu a tam se vyskytuje nářadí, které je pro mnohé české zahrádkáře  téměř neznámé. Například speciální nástroje na provzdušnění půdy u sešlapávaných trávníků. Z našeho nářadí se k tomu nejlépe hodí vidle nebo rycí vidle, jimiž se půda trávníku propíchá do hloubky asi 8 cm, přitom vzdálenost vpichů od sebe má být cca 10 cm. V Anglii, v mecce trávníkářů, se k provzdušňování používají speciální ruční nástroje k provzdušňování trávníků, např. malé ježkové válce na rukojeti nebo soustava ocelových břitů – hvězdic rozmístěných na společné ose s dvěma postranními kolečky a rukojetí – při pojíždění po trávníku se půda hroty hvězdic prořezává, nebo ocelové vidle s třemi dutými na konci zaostřenými hroty – trubicemi (princip průbojníku), kterými se z půdy vyřezávají a na povrch vynášejí válečky půdy, čímž se půda nejlépe provzdušní. Dokonce se k provzdušňování doporučuje sportovní obuv s většími ocelovými hroty na podrážce (tretry) – obuv se nazuje, chodí se sem tam po trávníku, a tím se půda "zábavným způsobem" provzdušní.

Jiným, u nás téměř neznámým ručním nářadím je ocelový rýč ve tvaru půlměsíce, který slouží na zarovnávání (zařezávání) okrajů záhonů nebo trávníků. K zarovnávání okrajů slouží i robustní ocelové nůžky vybíhající téměř v pravém úhlu od asi metrových rukojetí. Málo se též u nás vyskytují ručně tlačené dvoukolové zásobníkové vozíky na průmyslová hnojiva, kterými se hnojivo stejnoměrně rozptyluje na půdní povrch.

Nářadí pro seniory a handicapované

V zahraničních zahrádkářských publikacích bývá prakticky vždy zmínka o speciálních druzích nářadí zkonstruovaných pro zahrádkáře vyššího věku, nebo s omezenou pohyblivostí. Například: potřebuje-li se někdo při chůzi opírat o hůl, těžko může po zahradě převážet materiál na kolečku. Pro tyto případy jsou k dispozici dvoukolové konstrukce (něco jako nákupní brašny na kolečkách) na nichž jsou volně přichyceny plechové nebo plastové krychlové nádoby se sešikmenou přední stěnou pro vysypávání a bočními otvory nebo oky pro uchopení.

Pro ty, kterým dělá potíž se ohýbat, slouží nůžky na dlouhé rukojeti, které umožňují ve stoje odstříhávat květy do vázy, odkvetlé části rostlin, dělat průklest v keřích. Takové nůžky nejen stonek nebo větvičku odstřihnou, ale i přidrží a umožňují tak přitažení k osobě. Pro práci v předklonu nebo na kolenou si lze obstarat pryžové chrániče kolen nebo přenosná klekátka s měkkou deskou mezi dvěma opěrami, o které se dá opřít při vstávání. Existují i rýče s pomocným pérovým nášlapným zařízením (posilovač) usnadňující rytí, vozíky s úchytkami, umožňujícími vozit po zahradě více druhů nářadí, herbicidní hůl – v podstatě plastová trubice asi 1 m dlouhá v jejímž dolním konci je upevněn tkaninový knot v úpravě neronící kapky, s touto holí se po nalití roztoku herbicidu dovnitř (jako do plnicího pera) chodí po trávníku a vyčnívajícím knotem se bodově smáčejí listy dvouděložních rostlin (trávníkových plevelů) atp.

Čím můžeme kosit trávník a další "vychytávky"

Od počátku 20. století, kdy byl poprvé sestrojen žací stroj na motorový pohon, se datuje rozvoj malé i velké mechanizace pro zahrady i parky. Největší rozvoj se pak datuje od poloviny tohoto století, kdy vznikají jednoúčelové a nebo víceúčelové stroje poháněné většinou benzínovými motory, což na jedné straně velmi usnadnilo a zrychlilo práce na zahradách a v parcích, ale na druhé straně to přispělo k dalšímu znečišťování ovzduší výfukovými plyny a ke zvýšení hlučnosti. To postupně vedlo k tomu, že se někteří výrobci obrátili k pohonu s "čistším" zdrojem energie – k elektřině ze sítě, z baterií a nakonec i k solární energii.

Sortiment těchto mechanizačních prostředků je již velmi obsáhlý. Je mnoho druhů žacích strojů, jsou stroje tzv. úklidové, jako mechanické smetáky pro sběr pokosené trávy, fukary nebo vysavače na spadané listí, pro sběr listí lze využít i některé druhy srpových žacích strojů, u nichž se vrtulové žací ústrojí jednoduše zamění za plastový disk vybavený výčnělky a deflektory a při jízdách po povrchu trávníku se listí podrcuje a zvětšeným proudem vzduchu nahazuje (i mírně pěchuje) do zásobníku přichyceném na žacím stroji. Určitě je užitečným strojem i lišta na tvarování živých plotů. V některých případech je vhodné mít doma i motorovou pilu – většinou ale stačí jen elektrická se záběrem do 30 cm.

Kdo se zabývá na zahradě víc pěstováním plodin, určitě využije některý typ motorového rotačního kypřiče půdy. Oblíbené se staly i strunové žací strojky, které ovšem nejsou vhodné pro větší plochy trávníků, protože neposkytují kvalitní střih, ale stébla a listové čepele drtí a trhají. Pro vysekávání bylinných (plevelných porostů) kolem plotů, za ploty v podrostech, kolem kmenů stromů nebo tam, kam nezajedou běžné žací stroje, však poslouží velmi dobře. Lze zakoupit i motorové vyžínače, které slouží nejen jako strunové sekačky, ale jednoduchou výměnou hlavice je můžeme používat i jako křovinořezy (hlavice mohou být v podobě ocelových naostřených dvoucípých nebo třícípých "vrtulí" případně i kruhové, cirkulárkové pily).

Opatrnost především

Možností je tedy více, než je zde možno uvést. Při využívání motorových mechanizačních prostředků je nezbytné je používat tak, aby si člověk neublížil nebo neublížil druhému. V profesionální sféře musejí být pracovníci k používání strojů zaškoleni. Někteří profesionálové musejí být každoročně  přezkušováni a dostávají potvrzení o způsobilosti určité stroje obsluhovat. V soukromé sféře – u zahrádkářů – se nic takového nepožaduje a je tedy každý zodpovědný sám za sebe.