Vytápění podlahové - princip a využití

Podlahové vytápění se stalo v posledních deseti letech oblíbenou metodou vytápění a temperace interiéru domu. Je vytápěním s nízkoteplotním spádem, takže se je ideálním systémem při napojení na tepelné čerpadlo, plynový kondenzační kotel či solární systém, případně na jejich vzájemné kombinace. Slouží proto buď jako hlavní zdroj tepla v domě, nebo se jeho služeb využívá jako doplňkového zdroje, zejména ve velkých mrazech nebo jako alternativa v přechodových obdobích topné sezóny. Místnosti vyhřívá rovnoměrně od podlahy, což je pro fyziologický pocit vnímání tepla příjemnější než u jiných tepelných zdrojů. Vzduch u nohou bývá teplejší, u hlavy až o několik stupňů chladnější. Díky tomu je možné místnosti vyhřívat na teplotu až o několik stupňů menší, aniž bychom pocítili ztrátu komfortu. Vytápění interiéru na nižší teplotu, byť o 1 – 3 °C, však může přinášet úspory 10 – 12 %. Další velkou výhodou je uložení vyhřívacích okruhů do podlahy, takže nejsme omezováni například při rozmisťování nábytku kvůli kamnům, krbu či radiátorům, nebo dokonce kvůli komínům. S bezúdržbovým provozem a nenarušovaným vzhledem místnosti je pro svou „neviditelnost“ takřka ideálním způsobem vytápění. Díky své neviditelnosti a například neexistenci spalinové cesty bývá rozumnou alternativou v rekonstrukci starých objektů.

Pro spolehlivé fungování podlahového vytápění je nutné zajistit dostatečnou tepelnou izolaci od spodní nosné vrstvy, aby teplo neodcházelo do základové desky nebo do podloží. Izolovat je třeba také boční stěny. Účinnost závisí na použité nášlapné vrstvě podlahové krytiny, která překrývá topnou betonovou desku. Čím je tepelný odpor nášlapné vrstvy menší, tím lepšího výsledku ohřevu vzduchu podlahové vytápění dosahuje. Proto jsou ideálním materiálem keramické a kamenné dlažby a laminátové podlahy. Dřevěné podlahy už ideální nejsou, záleží na druhu dřeviny, ale do tloušťky kolem 18 mm jsou ještě použitelné. Naprosto nevhodné jsou koberce.

Instalace podlahového vytápění může být na rozdíl od jiných způsobů vytápění stavebně náročnější a při provádění prací je třeba dbát na pečlivost a kontrolu materiálů i stavebních postupů. Chyby při práci, například netěsnosti potrubí nebo chyby v elektrickém zapojení či poškození elektroinstalačních rozvodů, se později těžko odstraňují.

Podlahové vytápění je možné realizovat buď jako teplovodní, nebo jako elektrické. Zatímco teplovodní se používá na větší plochy v interiéru a pro vytápění ve spojení s tepelným čerpadlem, solárními panely nebo kondenzačním kotlem, často dokonce i jako vytápěcí systém hlavní, elektrické podlahové vytápění se používá zejména v malých prostorách – v koupelnách, na toaletě, nebo pro temperování vybraných míst.

Podlahové teplovodní vytápění využívá několika smyček plastového nebo měděného potrubí, které je po přípravě zalito speciální hmotou přímo do podlahy. Touto hmotou bývá zpravidla anhydritový nebo cementový potěr s přísadami. Vzhledem k průměru trubek musíme počítat s vyšší konstrukční výškou podlahy, většinou v rozmezí 3–5 cm. Při nákupu materiálu a při montáži volíme vždy osvědčený a certifikovaný systém, neboť zde hrozí nebezpečí – vlivem tlakového namáhání dochází u plastů ke změně tvaru. Korozi trubek může způsobovat také zvýšený prostup kyslíku trubkami. Na tento jev pamatuje norma DIN 4726, která stanovuje maximální hranici prostupu kyslíku bariérou v hodnotě 0,1 g/m³. Rovněž působení některých stavebních hmot na plastový materiál může vést k narušení celistvosti potrubí. Proto projekt, pokládku potrubí a uvedení systému do chodu ponecháme v rukou odborníků. Podcenění jakékoliv drobnosti představuje zvýšené riziko korozních dějů a s tím spojené nebezpečí provozní havárie.

Elektrické podlahové vytápění využívá v betonu zalitý topný kabel, rohož nebo fólii. Akumulační topení využívá stejně jako jiná běžná akumulační kamna cenově příznivý tarif odběru elektrické energie. Akumulační hmotou je vrstva cementové topné mazaniny tloušťky 8 až 14 cm. Výška vrstvy závisí na tepelně izolačních a akumulačních schopnostech zdiva a nabíjecí době. Přímotopné topení využívá podobné konstrukce podlahy jako akumulační systém, rozdíl je jen v tenčí akumulační vrstvě (4–6 cm). Menší objem vyhřívané mazaniny má za následek rychlejší odezvu na požadavek uživatele. Podlahové přímotopy jsou vhodné do místnosti, kde požadujeme rychlou odezvu, tedy zejména v koupelnách, na chodbách nebo v místnostech, které je třeba v krátké době vyhřát (například ložnice v rekreač­ních objektech). Instalaci a připojení elektrických zařízení do sítě smí provést pouze osoba oprávněná k dodavatelské činnosti! Činnost osob bez požadované kvalifikace může vést ke zranění nebo i smrti osob!

Pro spokojené a příjemné užívání systému podlahového vytápění je nezbytně nutné zajistit vhodnou teplotu podlahy ekvitermně řízenou regulací teploty.