Vytápění na pevná paliva

Pevná paliva jsou zajímavá zejména v lokalitách, kde existuje dlouhá tradice tohoto způsobu vytápění. V minulosti jsme měli možnost sledovat vlny propagace určitého typu vytápění v závislosti na ekonomických tlacích a politických zájmech. Byly doby, kdy se propagovaly elektrické přímotopy a akumulační kamna i za cenu dotací spotřebičů při nákupu. Když se začalo elektřinou topit, zdražily se ceny elektrické energie. Pak následovala plynofikace obcí s čerpáním dotací. S nárůstem odběru plynu se svezl i nárůst cen za něj. Opět se tedy začalo topit pevnými palivy, někde dokonce i materiálem, který za paliva považovat nelze. Výsledek na sebe nedal dlouho čekat – začíná se zhoršovat čistota ovzduší. V budoucnu čeká na některá paliva (zejména uhlí) s největší pravděpodobností ekologická daň. Přesto však ekonomicky zajímavé a ekologicky příznivé druhy paliv nalezneme i mezi palivy pevnými, zejména dřevo a peletky.

Krb je vděčným klenotem v každém interiéru. Jeho vzhled je však třeba vybírat s ohledem na charakter celého objektu.

Foto (C) HAASSOHN-RUKOV

Krby

Pohled do plamenů umocňuje pocit tepla a nikdy nás neomrzí. Mezi pohledová topidla řadíme krby, krbová kamna, litinová a kachlová kamna. Zejména krb navozuje útulnou atmosféru domova a jako zdroj vytápěcího systému může ušetřit slušné peníze. Pro otevřené krby, resp. krby s otevřeným ohništěm, je ze všech tří způsobů šíření tepla – sáláním, prouděním a vedením – nejvýznamnější sálavé teplo, ale pro vytápění není optimální vzhledem k výrazné změně teploty s rostoucí vzdáleností od zdroje. Jinými slovy – u krbu je teplo, ve vzdálenějších místech je zima. Navíc účinnost spalování v otevřeném krbu není vysoká, pohybuje se pouze mezi 15 až 20 %, a to ještě pokud jej stavěli odborníci.

Účinnost spalování až na 80 % lze výrazně zvýšit zabudováním uzavřené krbové vložky. Vyrábějí se z litiny, žáruvzdorné oceli a šamotu. Vložka bývá opatřena že­brováním, které zvyšuje plochu pro předávání tepla, čímž se zvyšuje účinnost. V kvalitní vložce se spaluje dřevo v primárním vzduchu, přehořelé zbytky se pak ještě spalují znovu v sekundárním okruhu. Vložka může být konstruována tak, že její druhý plášť funguje jako výměník, z něhož se odvádí horký vzduch dál do teplovzdušného rozvodu. Horký vzduch buď cirkuluje přirozeným způsobem, nebo je rozháněn do místností ventilátorem. Ohřev místností je pochopitelně rychlejší a i ztráty jsou mnohem menší. Teplovzdušným systémem s ventilátorem lze z jednoho zdroje vytopit i 500 m3, přičemž  rozvody potrubí mohou dosáhnout délky až deseti metrů.

Krb jako klasické pohledové topidlo může patřit k dominantě interiéru. Prosklené krbové vložky se otevírají dvířky do strany, nebo se dvířka vysouvají nahoru. Vložka může být obestavěna ze tří stran, pak jako pohledová plocha působí jen čelní prosklená plocha s dvířky, může být řešena jako rohová se dvěma otevřenými plochami, nebo jako panoramatická, kdy jsou tři strany prosklené.

Krb lze nechat vystavět na základě samostatného projektu, nebo jej lze pořídit jako stavebnici. Krbovou vložku lze vybírat dle přání a technických parametrů, její obezdívku však volíme vždy podle celkového charakteru místnosti. Jistě by nevypadala dobře například moderní obezdívka v leštěné žule v interiéru rustikálního charakteru nebo naopak. Při výběru řešení je skutečně zapotřebí určitá střídmost. Občas jsou k vidění v klasickém interiéru supermoderní krby v leštěném mramoru, které svým vzhledem najednou z interiéru vystupují jako kremační pece, jindy se v moderně provedeném interiéru objeví nádherný krb zámeckého typu, k němuž chybí už jen empírové hodiny. Přitom každý z extravagantních krbů by své uplatnění našel, ale vždy v celkovém sladění s okolím.

Krb vyžaduje určitou stavební připravenost, ne všude tam, kde si vymyslíme, může krb stát. Stavba krbu vyžaduje kvalitní komín s dobrými tahovými podmínkami. Průměr kruhového průřezu komína by neměl být menší než 200 mm, přičemž účinná výška se pohybuje mezi 4 až 6 metry. Požadované parametry komínu se liší v závislosti na použité krbové vložce. Důležitá je i hmotnost krbu. Pokud na jeho stavbu použijeme kámen, i s doplňky může krb vážit přes jednu tunu. Použité materiály vložky, obložení i všech dalších doplňků musí odpovídat protipožárním normám a stavebně-technickým požadavkům. Pro krb je nutné také zajistit dostatečný přívod kyslíku.

Ideálním palivem pro krb je tvrdé, alespoň dva roky sušené dřevo, případně jej mohou úspěšně nahradit speciální dřevěné brikety. Nedostatečně vysušené dřevo snižuje účinnost nedokonalým spalováním, dochází také k zanášení komína.

 V uzavřené krbové vložce s účinností až 80 % výrazně klesá produkce popela, až o 65 % klesá spotřeba paliva a snižují se emise spalin.

Foto (C) HAASSOHN-RUKOV

Krbovou vložku na spalování dřeva může v krbu nahradit vložka pro spalování plynu, případně vložka elektrická. Elektrické krby jsou většinou nepříliš zdařilé náhražky, plyn ale napodobuje hoření dřeva tak dokonale, že často rozdíl v principu hoření nejde na první pohled ani poznat. Plyn má oproti dřevu také výhodu v možnosti regulace spalování.

Krbová kamna

Velkou oblibu si v poslední době získala kovová krbová kamna, která mají vysokou účinnost, úsporný a ekologický provoz. Topí se v nich kusovým dřevem, dřevěnými briketami, peletami i štěpkami, které vydrží až tři hodiny, při úsporném režimu až dvanáct hodin. K dispozici jsou jak konvekční, tak sálavá kamna. Sálavá kamna vydávají především přímé teplo v prostoru před kamny, konvekční kamna prohřejí celou místnost či ostatní části domu rovnoměrně. Speciální průduchy konvekčních kamen totiž uvolňují teplo do prostoru, kde dochází k jeho cirkulaci. Chladný vzduch u podlahy je nasáván, ohříván a znovu se uvolňuje do prostoru.

Některé typy krbových kamen obsahují výměník, z něhož se teplo odvádí oběhovým čerpadlem do rozvodů klasického topení a jeho otopných těles, případně do podlahového vytápění. Teplo lze předávat do teplovzdušného systému ventilátorem, nebo bez něj. Dalším způsobem využití krbových kamen je instalace zásobníkového ohřívače vody pro běžné krytí spotřeby teplé vody v domácnosti.

Kachlová kamna

Zatímco krby mají svou tradici v Anglii a ve Francii, v Čechách se vždycky, ať už v zámcích, na hradech, na statcích, či v chalupách, topilo v kachlových kamnech. Ta mohou vyhřát bez problémů celý dům. Zatímco z otevřeného krbu odchází až 80 % tepla do komína, kachlová kamna s vložkou mají účinnost až 80 %. Přitom jsou v interiéru i krásným architektonickým prvkem a investicí prakticky na celý život.

Kachlová kamna a pece na dřevní hmotu prožívají zejména v sousedním Rakousku svou renesanci. Nevysouší a nevíří vzduch, proto je tento druh vytápění vhodný pro alergiky. Klasická kachlová kamna vyhřívají prostor sálavým teplem při nízké povrchové teplotě (nějčastěji kolem 60 °C). Sálavé teplo prohřívá rovnoměrně stěny, nábytek a předměty v interiéru, ne vzduch. Kachlová kamna existují v několika základních konstrukčních typech, přičemž obkládat je lze takřka nepřeberným množstvím kachlů. Jejich velkou nevýhodou je omezená možnost použití v závislosti na interiéru. Těžko si je představíme například v moderním interiéru, své místo však najdou v podhorských chaloupkách, nebo na venkově.

Teplovzdušná kamna

V konstrukci klasických kamen můžeme místo ohniště instalovat litinovou vložku na dřevo či uhlí. Plášť teplovzdušných kamen tvoří většinou kachle. Mezi pláštěm a litinovou vložkou proudí zespodu nahoru vzduch, který se o bohaté žebrování litinové vložky ohřívá. Kamna tohoto typu bývají menší, mají i menší hmotnost, protože výkon není dán plochou kachlů, ale výkonem topné vložky. Průměrně lze u teplovzdušných kamen počítat s výkonem 7 až 12 kW, ale maximální výkon může být 2,5× vyšší. Rozvodem teplého vzduchu lze vytápět celý objekt.

Kachlový sporák

Kachlový sporák je zajímavé topidlo využitelné zejména na chatách a chalupách, v kuchyních na venkově a v interiérech restaurovaných a moderních extravagantních stavbách rustikálního stylu. Sporák je využitelný zejména k vaření, ale dobře se hodí i k vytápění. Litinové pláty nad ohništěm i kachlový obklad pláště totiž dlouho drží příjemné teplo.

Kotle na dřevo a uhlí

Kromě topidel, která jsou zajímavou a atraktivní součástí interiéru, existují i taková, která svým vzhledem sice nepotěší, poskytují však svému majiteli stejné neocenitelné služby. Kotle a kamna na dřevo, uhlí, brikety a dřevěné peletky nejsou na atraktivní podívanou, ale na účinné a ekonomické vytápění. Snahou při vývoji kotlů na dřevo je dosáhnout takového stavu paliva, aby veškeré spalitelné součásti nejprve zplynovaly, a teprve pak shořely. Není divu, že tento typ kotlů dosahuje účinnosti až 85 %.

V současné době jsou velmi populární dva základní systémy – pro topení celými poleny v kotli na tzv. dřevoplyn a pro topení drceným dřevem. Pro správné spalování dřeva je nutné dodržovat podmínku dostatečného přívodu vzduchu. Na rozdíl od uhlí, kde velká část paliva hoří až v komíně a většina tepla tedy unikne bez užitku pryč, kotle na dřevo dávkují vzduch do topeniště jinak a v několika místech.

Účinnost takových kotlů je velmi vysoká. Kotle na celé polenové dřevo vyžadují aspoň dva roky vyschlé suché dřevo. Vytápění dřívím vlhkým a mokrým se snižuje účinnost a výrazně se zkracuje životnost kotle i komína. Topit se však dá i dřevní štěpkou (odpadem z pily), která se do kotle může navážet automaticky ze zásobníku. Řízená regulace, spínače, ventilátory a řídicí jednotka se postarají o bezproblémový chod kotle klidně po celou sezónu.

Dalším palivem mohou být dřevní brikety či pelety. Zatímco dřevní štěpka se dodává vlhká a ve stavu, jak vyjde z pily, pelety jsou malinké dřevěné briketky, připomínající rozměry na kousky nalámanou tužku. Naprosto suché palivo se přiveze zákazníkovi autem a pneumaticky se dopraví do zásobníků. Z nich pak kotel odebírá palivo tak, aby bylo zajištěno plynulé a regulovatelné spalování.

Moderní krbová kamna se dají vybavit výměníkem pro zvýšení účinnosti vytápění. Některé typy umožňují dokonce připojení zásobníkového ohřívače vody, který se postará o stálou zásobu teplé vody pro domácnost.

Foto (C) HAASSOHN-RUKOV