Vy se ptáte, my odpovídáme...

Rád bych si vydláždil stání pro auto zatravňovacími dlaždicemi. Většinou, když je vidím, v nich ale žádná tráva není, jen udusaná hlína. Existuje nějaký trik, aby se trávě v dlaždicích dařilo?

Zatravňovací dlaždice se používají na zpevnění pojezdových ploch pro osobní automobily. Jedná se o ekologickou variantu dlaždic, která pomáhá při odvodnění pozemku a navíc pomáhá zachovat vzhled trávníku. Zatravňovací dlaždice se vyrábějí z betonu nebo plastu. Betonové dlaždice s otvory pro násyp hlíny a zatravnění se ale k zeleni chovají lidově řečeno poněkud macešsky. Jste pozorný, sám jste si toho všiml. Beton totiž vysává z půdy vlhkost a proto je třeba trávu v zatravňovacích dlaždicích více zavlažovat. Obzvláště nutné je to v létě, kdy slunce beton rozpálí a bohatě zavlažovanou půdu zanedlouho opět vysuší. Samozřejmostí by mělo být také neúplné vyplnění otvorů zeminou tak, aby se kola automobilu hlíny nedotýkala a neudusávala ji. Úplně postačuje vyplnění centimetr pod okraj. Zásyp se provádí půdním substrátem s příměsí písku, který pomáhá provzdušnění a provlhčení.

Mnohem lepší variantou jsou tenkostěnné nebo silnostěnné zatravňovací dlaždice z plastu. Většina výrobců nabízí řešení z ekologicky recyklovaného plastu se zámkovým systémem, který umožňuje snadno vzájemně fixovat jednotlivé prvky. Tenkostěnné dlaždice nabízejí větší podíl zelených ploch, na druhou stranu vyžadují náročnější přípravu zpevněného podkladu. Pokud by se tyto dlaždice pokládaly na měkký povrch, hrozilo by zatlačení některých dlaždic do podkladu a celá plocha by vykazovala výrazné nerovnosti.

Přípravě podkladu je třeba vždy věnovat zvýšenou pozornost. Aby byla zachována rovinnost ploch, kterou potřebujete například k údržbě trávníku i pro celkový vzhled, je nutné podklad pro pokládku zatravňovacích dlaždic důkladně připravit. Skladbu volíme podle očekávaného zatížení – pokud se bude jezdit po dlaždicích jen osobním autem, je plošné zatížení jiné než při zatížení nákladním autem. Na některé pojezdové plochy musíme počítat s pohybem fekálního vozu, nákladního auta s palivem, které přiveze uhlí, cisterny s plynem nebo vodou do bazénu.

Proto i při nákupu zatravňovacích dlaždic se informujte na plošné zatížení a způsobu přípravy podkladu. Trvejte rovněž na vysvětlení záručních podmínek. Betonové dlažby nekvalitních výrobců často praskají – vodou nasáknuté nesoudržné betony nevydrží mráz, nekvalitní plastové tvárnice zase neodolají UV záření a časem se drolí.

Zatravňovací dlaždice pomáhají narušit celistvost betonových ploch a ozelenit volný prostor

Foto (c) BEST, a.s.

Rozhoduji se mezi betonovými dlaždicemi a kamenem. Můžete prosím shrnout přednosti a nevýhody jednotlivých materiálů?

Při vašem rozhodování by mělo být klíčovým hlediskem posouzení vzhledu a funkčnosti vybíraného materiálu, v neposlední řadě také jeho dostupnost a finanční možnosti.

Přírodní kámen v jakékoliv podobě připomíná a zdůrazňuje svůj původ – vzhledově se proto spíše hodí ke starším domům nebo objektům, které využívají ve své stavbě přírodní materiály – dřevo, pálenou cihlu nebo kamenné obklady. Rovněž se uplatní i tam, kde jsou na pozemku skládané nebo zděné kamenné zídky, velké solitérní balvany v zahradě nebo dokonce celé skalky či skály původního opravdu přírodního terénu bez zásahu lidské ruky. Ideálním řešením je využití kamene z nějakého blízkého lomu, ale dnes se bez problémů dá kámen pořídit u specializovaných firem nebo dokonce v hobby marketech. Vzhled přírodního kamene tak můžete volit podle vkusu – můžete dláždit štípaným, leštěným nebo broušeným kamenem, případně využijete i neopracovaný kámen. Nejčastěji se v zahradě i ve stavbě domu uplatňuje pískovec či vápenec, žula nebo elegantní čedič. Na trhu existují i zdařilé napodobeniny, tento umělý kámen nejrůznějšího provedení se ve většině případů svému přírodnímu vzoru přibližuje vzhledem i vlastnostmi. Kamenné dlažby vykazují nepravidelnosti kresby a rovinnosti povrchu, která může působit menší problémy při údržbě. Nerovné plochy se obtížněji zbavují například sněhu či ledu, v nerovnostech se také mohou usazovat mechanické nečistoty. Těch se zbavujeme především tlakovým mytím. Přírodní kámen je ale věčný a nezničitelný.

Betonové dlažby z hlediska estetického ve srovnání s přírodním kamenem poněkud pokulhávají, nabízejí však lepší manipulační i provozní výsledky. Velmi snadno se pokládají, nabízejí rovné plochy, snadnou údržbu, a při výběru kvalitního dodavatele i pevnost a dlouholetou životnost. Výrobci nabízejí velkoplošné dlaždice o rozměrech například 30 x 30 cm nebo 50 x 50 cm z klasického nebo vymývaného betonu, případně s lisovaným povrchem. Funkční plocha může být obohacena malými valouny. Velmi oblíbená je také betonová zámková dlažba. Pomocí malých segmentů lze skládat chodníčky nebo pojezdové plochy prakticky dle libosti. Vybírat můžete nejen tvary jednotlivých segmentů, ale i barevnost betonu a někdy i úpravy povrchu. Podle skladebních možností můžete tvořit i zajímavé výtvarné kreace. K betonovým dlažbám můžete také nakoupit i další sortiment – tvarové tvárnice pro výstavbu opěrných nebo pohledových stěn, prvky pro osazení zelení, palisády a další doplňky. Při troše fantazie tak můžete snadno ze zahrady vytvořit poutavé dílo.

Kámen bývá ve srovnání s betonovými dlaždicemi odolnější proti vnějším přírodním vlivům. Ve srovnání s betonovými prvky je také většinou výrazně dražší. Před pokládkou kamene nebo betonových dlažeb je vždy nutné správně připravit podkladovou vrstvu, která bude schopna roznášet očekávané zatížení, například provoz osobního nebo dokonce nákladního auta. Při zimní údržbě se v každém případě a u jakéhokoliv materiálu vždy vyhýbáme použití solí, náledí či kluzké plochy ošetřujeme vždy inertním materiálem.

Betonová dlažba umožňuje barevné herní kombinace

Foto (c) PETR VELFEL

Chtěl bych na zahradě vydláždit cestičku. Jednu už máme, ale krajní dlaždice se viklají a cesta se postupně rozpadá. Je nějaký způsob, jak udělat pevnou cestu bez betonování?

Řešení vašeho problému nelze z takto položené otázky přesně a správně zodpovědět bez upřesnění materiálu použité dlažby, četnosti pohybu, způsobu zatížení povrchu a stavu podkladu. Pokud se jedná o betonovou dlažbu nebo kámen v dostatečné konstrukční výšce, můžete jako nejjednodušší a provizorní řešení na pár let použít například opěrná prkna, zapuštěná do země a zajištěná do hloubky kotvenými opěrnými kolíky, které zabrání stranovému vyvracení opěrných prken. Dřevěné desky pro zvýšení i tak relativně krátké životnosti natřete barvou, lakem či ošetřete impregnací. Prkna či desky můžete zkusit nahradit také pásy silnějšího plechu. Pod okrajové prvky dlážděného povrchu bych doporučoval alespoň pískový zásyp s příměsí cementu, který by mohl podklad zpevnit.

Důkladnějším řešením by bylo ošetření podkladu alespoň na okrajích více do hloubky, kde by bylo vhodné použít štěrkový zásyp, pokud možno zhutněný vibrační deskou. Na štěrkové podloží použijte vrstvu písku s příměsí cementu (v poměru alespoň 3:1). Teprve potom dokončete pokládku. Uvedená řešení jsou však provizorní a pro malé zatížení, pro běžnou chůzi. U použitých dřevěných prvků můžete počítat s krátkou životností maximálně několika let – i ošetřené dřevo ve styku se zeminou bude vystavené vlhkosti, mrazu a biologickým škůdcům, takže nakonec dříve či později podlehne zubu času a vy přistoupíte na kompletní „generálku“, tedy odstranění původní dlažby, důkladnou přípravu podkladu a nové položení dlažby.

Ideálním podkladovou skladbu tvoří vrstva zhutnělé zeminy, na ní vrstva štěrku (12 – 20 cm pro silně zatížené pojezdové plochy, 7 – 10 cm pro pochozí plochy). Následuje 5 – 10 cm pískové lože s příměsí cementu, do kterého se pokládá betonová dlažba nebo kámen. Spáry mezi prvky se vysypávají jemným pískem nebo pískem opět s příměsí cementu.

Kresba (c) SÁRA KARÁSKOVÁ