Varujme se omylů (2)

Nedodržení správné technologie

U hrubých vnitřních a dokončovacích prací je nejčastější příčinou chyb a závad nedodržení správné technologie. V silné konkurenci existuje na trhu mnoho dodavatelských firem i samostatných řemeslníků, kteří se snaží za každou cenu získat zakázku, ačkoliv na ni nemají ani vědomostně ani technologicky. Chybějí jim často jakékoliv elementární praktické zkušenosti a zákazník se pak stává rukojmím či pokusným králíkem, který zaplatí za chyby jiných.

Do stejné situace se dostaneme sami, pokud se rozhodneme provádět činnosti svépomocí a nejsme proškoleni od dodavatelů. Neznáme důležité zásady, neznáme bezpečnostní požadavky a zákony, vztahující se k uvedeným materiálům a technologiím (kupříkladu při elektroinstalačních činnostech). Navíc se naskýtá otázka, zda si pomůžeme finančně, budeme-li práce provádět sami. Zdatnější jedinci určitě budou schopni při lepení dlažeb a obkladů dodržet roviny, přesnost pokládky, spárování a všechny doprovodné činnosti, které při manipulaci s materiálem budou zapotřebí, ale pro dobrý výsledek se neobejdou bez nejrůznějších pomůcek, nářadí a nástrojů, které mají povětšinou specifické použití. Zakoupení tohoto vybavení a úhrada poškozeného materiálu se do ceny započítat musí. Na druhou stranu se dá výrazně ušetřit, pokud práce provádí stavební nebo jiná specializovaná firma. Ta si spolu s pracemi účtuje za materiál pouhých 15 % daně z přidané hodnoty, kdežto pokud si budete práce provádět sami a kupujete stavební materiál jako koncový uživatel, zaplatíte státu 21 % základu daně navíc. Rozdíl může u dražších výrobků a větších investic spolehlivě pokrýt i náklady na provedení prací od odborníků.

Krása detailu

Foto (C) RAKO, série Europa

Chybám jednotlivých pracovníků se nevyhne ani renomovaná firma, ta však povětšinou přizná chybu a svými silami a prostředky se snaží věc napravit. Při takovém přístupu je třeba zachovat chladnou hlavu a klidné nervy – nikdo není neomylný, většině z nás se v životě občas stane, že nedopatřením či nepozorností neodvedeme práci v té nejvyšší kvalitě. Přiznat si chybu a napravit ji by mělo být ale ctí a povinností každého z nás.

Na závady se může přijít jedině důslednou kontrolou. Ta by měla být na stavbě zajištěna neustále, doporučujeme však kontrolovat i kontrolory.

Na stavbách se občas (někde spíše často) pohybují pracovníci bez zájmu o práci a její kvalitu. Za nekvalitní prací se skrývá údajná nespokojenost s finančním ohodnocením nebo "vykořisťování" ze strany podnikatelů, téměř vždy však pravou příčinou potíží bývá lajdáctví a lenost sociálně nepřizpůsobivých jedinců, i když ani ono vykořisťování nelze v některých případech vyloučit. Názor na pracovníky a kvalitu jejich práce si udělá každý investor sám podle postupu prací a přístupu pracovníků k úkolům. Pokud jsme nespokojeni s přístupem pracovníků, je třeba takové lidi okamžitě ze stavby nechat stáhnout a vyměnit. Případné skryté vady způsobené jejich činností se mohou projevit až za několik let, kdy bude dokazování příčin poruch mimořádně obtížné až neřešitelné.

Zvýšenou pozornost je třeba věnovat nasazení zahraničních dělníků. Ponecháme-li stranou výrazné úspory na platech při zaměstnávání nelegálních pracovních sil – ony se spíše projevují nikoliv ve snížení konečné ceny prací pro zákazníka, ale ve zvýšení zisku dodavatelů – musíme si všímat, zda kvalifikace těchto pracovníků odpovídá prováděným činnostem. Je třeba si uvědomit, že v dnešní době nelze svěřit ani hrubou stavbu nekvalifikovaným silám! V klidu nás mohou nechat snad jen při kopáčských a přidavačských činnostech. Na druhou stranu zahraničním dělníkům musíme přiznat některé vlastnosti, které se u dělnických profesí v podání tuzemských pracujících kvapem vytrácejí – snahu, pracovitost a vůli se prosadit. A jsme opět u jádra věci – vše je v lidech (bohužel). Automaticky však toto tvrzení neznamená, že zahraniční dělníci nejsou schopni zodpovědně a odborně svou práci provést.

Výběr subdodavatelů nebo pracovníků na stavbě je také dobré opět podchytit ve smlouvě o dílo, mělo by být právem investora zasahovat do výběru (nebo alespoň odvolání nežádoucích elementů). Vždy je však ve smlouvě třeba požadovat na stavbě během celé pracovní doby přítomnost odpovědné osoby zastupující investora. Technologické postupy by měly být vždy součástí smlouvy o dílo, protože jednak lze činnost pracovníků kontrolovat a jednak máme v případě potíží v ruce jednoznačný písemný důkaz, jak k uvedené chybě došlo. Pokud totiž byla zvolená nesprávná technologie, máme v ruce papír, pokud byla správná technologie a nesprávně ji aplikovali pracovníci firmy, máme v ruce opět papír. Bez písemného a detailního popisu prováděných činností jsme právně naprosto bezmocní. Někdy dojde situace tak daleko, že dokonce nelze práce ani zastavit (už vůbec ne smlouvu o dílo zrušit), aniž by to nebylo bez finančních následků vůči investorovi.

Motivy secese, posledního univerzálního uměleckého slohu, se neustále vrací

Foto (C) RAKO, série History

Na záruky firem, uvedené ve smlouvě, také nelze vždy spoléhat. Různé firmy nabízejí různé doby záruky. Minimální lhůty vyplývající ze zákona musí dodržet každý, setkáváme se však paradoxně spíše s kuriózními záručními lhůtami ve snaze ohromit klienta seriózností firmy. I k těmto termínům je nutné přistupovat s rozmyslem – například třicetileté záruky na vybrané druhy stavebnin nejsou výjimkou u renomovaných firem, které mají historicky ověřené zkušenosti a závazkům dostojí i po třiceti letech, proč ne. Jsou však i firmy, které působí na trhu několik týdnů a bez uzardění nabízejí takové záruční doby, že vaše ještě nenarozená pravnoučata budou úspěšně reklamovat chyby materiálu. Zůstaňme na zemi – dřív než najdete kapesník, abyste si otřeli zvlhlé oko při představě potomstva, skotačícího ve vašem domě, zmiňovaná firma ukončí činnost.

Jak se tedy v této džungli zákonů, předpisů a kliček bránit? Nechejme si představit referenční práce, které firma prováděla jinde, a promluvme s jinými investory o zkušenostech s naší firmou.

Chybně určené termíny

U každého zhotovovaného díla je nutné stanovit termíny předání. Termín je pro dodavatele prací závazný, proto se bude snažit za každou cenu dílo dokončit, často na úkor kvality nebo technologické kázně. Každý úsek činnosti však vyžaduje určité pracovní postupy, které nelze obejít. Nedodržení lhůt zrání omítek, betonu, chemických zásahů a dalších činností již stálo mnoho nevinných lidských obětí.

Aby firma zakázku dostala, často přistoupí na termín, i když už předem ví, že není možné jej při správném postupu dodržet. Proto je třeba časové plány konzultovat s třetí stranou, nezávislými odborníky. Technologické postupy a nutné přestávky je třeba opět důkladně zadokumentovat v písemné podobě ve smlouvě. Zkrácení termínů pod technologické hodnoty vždy znamená zhoršení kvality dodávky, která se velmi brzy začne projevovat.

Zkrácení technologických lhůt je možné, ovšem za předpokladu využití nejmodernějších postupů a špičkových materiálů, což se projeví na ceně dodávek. Proto při zkrácení termínů buďme obezřetní.

Snaha ušetřit

Oblíbené pořekadlo "šetřit se musí, ať to stojí, co to stojí" je snad v oblasti stavebnictví a bydlení nejpoužívanějším rčením. Není se co divit, protože právě investice do pořízení nemovitostí k bydlení a podnikání patří v životě většiny z nás k těm největším, které kdy vynaložíme. A snaha ušetřit za každou cenu se stává důvodem, proč vynakládáme další a další prostředky na nápravu našich omylů a chyb.

Se snahou ušetřit se určitě setkáme u dodavatele technologie či materiálu (je to i pochopitelné). Proto je třeba ve smlouvě vždy podrobně deklarovat použité materiály, jejich kvalitu, výpis norem, odpovídající cenu. Při změně materiálu či kvality se musí taková změna projevit v cenách. Při výstavbě je nutné dodržet kvalitu prací, technologickou kázeň a termíny (například zrání betonu a omítek, vymrznutí stavby). Veškeré činnosti je třeba dozorovat průběžně, protože na co se nepřijde hned, těžko se pak dokazuje.

Pokud budujeme stavbu sami, stále v nás vrtá červ pochybností, zda se nedalo někde ušetřit. Neustále a ze všech stran na nás útočí slevy, úspory, akční ceny, ale většinou je tomu na úkor kvality. Porovnávejme kvalitativní faktory, komplexnost dodávky, poskytované záruky, jméno firmy. Není vůbec od věci vsadit na značku, protože se v případě problémů firma dokáže zachovat tak, aby nepoškozovala své jméno. Je lépe se vyhýbat neznámým firmám. Máme-li dobré reference od přátel, doporučení od jiných investorů, není třeba se obávat svěřit zakázku malé (a lacinější) firmě. Mějme na paměti, že i velké firmy byly malé a že jméno a referenci si musely také vybudovat na důvěře. A nižší cena může odrážet menší náklady, v ceně produktů renomovaných značek si platíme vše, co ke komfortu patří – deklarovaná kvalita, práce servisního technika nebo obchodního zástupce, který přijede na vyžádání, ale hlavně – klid na duši.

Svými ladnými dekory a atypickou povrchovou strukturou je prostě jiná než ostatní.

Foto (C) RAKO, série Elegance

Inspirujte se exkluzivní kombinací matných a lesklých povrchů.

Foto (C) RAKO, série Helios