Vápenopísková cihla

Vápenopískové systémy sestávají z přírodních surovin – zpravidla z vysokého podílu křemičitého písku (90 %), vápna a vody. Vzniklá směs se lisuje do požadovaného tvaru a následné vytvrzení surových výrobků probíhá v autoklávu za působení vysokého tlaku vodní páry a teploty. Jsou to právě fáze slisování a následného vytvrzení, jež propůjčují vápenopískovým blokům vysokou pevnost v tlaku i objemovou hmotnost, jež klíčovým způsobem ovlivňují další stavebně-fyzikální vlastnosti. Ekologický rozměr výroby podtrhuje skutečnost, že se nepřidávají další látky, chemikálie a příměsi a produkce je prakticky bezodpadová. Za pozitivní lze považovat i skutečnost, že výrobní proces netrvá déle než 48 hodin a neklade vysoké nároky na spotřebu energie.

Podobně jako další moderní zdicí systémy může vápenopískové zdění napomoci k zisku další obytné plochy. To je možné již v tloušťkách zdiva od 18 centimetrů při zachování všech požadavků na statiku, akustiku i požární ochranu. Pokud použijeme kontaktní fasádní zateplovací systém (například polystyren o tloušťce 15 centimetrů), získáváme tepelněizolační vlastnosti zdiva, jež s výjimkou betonu neposkytne jiný jednovrstvý zdicí materiál. Z toho důvodu bývá vápenopísková cihla častou volbou u pasivních a nízkoenergetických domů.

Zdění probíhá na tenkovrstvou maltu. Někteří výrobci opatřují bloky systémem pero-drážka na čelních plochách, čímž se eliminuje nutnost maltování styčných svislých ploch. Lze tak zdít rychle přesné a rovné stěny. Sekundárním efektem je úspora omítky a v některých objektech technického charakteru můžeme zdivo ponechat jako režné.

Foto v úvodu:

Vápenopískové kvádry výborně akumulují teplo

Foto (C) VAPIS