Utěsnění spár a zamezení úniku tepelné energie (1)

Každý chce bydlet pohodlně, chráněn před vnějšími vlivy, a nejlépe ještě ekonomicky. Proto se na tomto místě budeme zabývat možnostmi, jak snížit tepelné ztráty domu a zpříjemnit si tím naše bydlení pomocí různých prostředků pro zatěsnění. Čím víc totiž snížíme energetickou náročnost našeho obydlí, snížíme zároveň naše každoroční výdaje na vytápění.

Díky termovizi, moderní technické vymoženosti, lehce zjistíme, kudy nám z domu uniká teplo. Na tento průzkum se specializuje i u nás celá řada firem. Měření je jen kvůli přesnosti výsledných dat omezeno v závislosti na klimatických podmínkách na dobu přibližně od listopadu do března. Z výpočtů a praktických zkušeností vyplývá, že ve starších domech teplo uniká nejvíce okny (přibližně 30 – 40 %), poté obvodovými zdmi (asi 20 – 30 %), střechou (25 – 30 %) a suterénními prostorami (10 – 20 %). K únikům tepla dochází nevhodnou skladbou obvodového pláště budovy, předáváním tepla do podloží a ztrátami tepla poruchami konstrukce či technologie v objektu. Místům ve stavební konstrukci, kde dochází k největším ztrátám tepla, se říká tepelné mosty. Některým tepelným mostům se zcela nevyhneme, ale můžeme je výrazně minimalizovat. Často nám však teplo uniká i u novostaveb kvůli špatně odvedené řemeslné práci.

Nesprávné řešení problematiky větrání a zatěsnění může vést ke dvěma paradoxním protikladům – v domě buď vzniká průvan, anebo je dům tak utěsněn, že vzdušná vlhkost kondenzuje na stěnách a všech chladnějších místech, čímž vzniká ideální prostředí pro růst plísní. Ty pak způsobují nejen esteticky nepěkné kresby a výtvory na stěnách, ale jejich spory, uvolňující se do vzduchu, jsou zdrojem nebezpečných zdravotních komplikací osob, které v interiéru přebývají. Dlouhodobá expozice může vést k chronickému onemocnění.

Zatěsnění oken

K tepelným ztrátám nejvíce dochází skrze výplně otvorů v obvodovém plášti domu. Teplo uniká dvěma možnými způsoby – buď špatně utěsněnými spárami mezi rámem okna a ostěním, případně špatným napojením dveřních zárubní na obvodový plášť, nebo skrze plochu samotné výplně stavebního otvoru. Rámy oken a dveří pro občanskou výstavbu jsou vyráběny většinou z plastových profilů nebo ze dřeva, výrazně se ustupuje od použití hliníku. Ocelové rámy v domě už jsou spíše vzácností. Obliba plastových a dřevěných oken roste díky klesajícím cenám a vysoké konkurence výrobců na trhu. Dřevěná okna jsou ve srovnání s plastovými o něco dražší a musí se více udržovat. Ceněný je jejich vzhled, i když i plastové úpravy povrchu dřevo umí báječně napodobit. Skla by obecně měla být minimálně dvojitá a je nutné, aby byla v rámu okna zajištěna tak, aby se zamezilo kondenzaci par uvnitř prostoru mezi skly. Při výběru oken musíme sledovat zejména koeficient propustnosti tepla. Čím je hodnota nižší, tím méně tepla z domu uniká.

Světově osvědčenými těsnicími systémy jsou produkty Q-LON, které jsou proslulé vynikajícími vlastnostmi i za extrémních nízkých a vysokých teplot (vlevo)

( OKENTĚS )

Těsnění DIPRO jsou určena pro zatěsnění oken a dveří. Široká škála profilů spolehlivě pokrývá požadavky zákazníků.

( OKENTĚS )

Správně si vybrat okno není až tak jednoduché. Když měníme stará ztrouchnivělá dřevěná okna za nová, sice se zbavíme nežádoucího průvanu, ale v mnoha případech se nám změní cirkulace vzduchu v obytném prostoru a sníží se přísun čerstvého vzduchu do bytu. To však zdraví vůbec neprospívá. Musíme tedy myslet na to, aby i nové okno bylo schopno přirozené větrání zachovat. Výrobci toho docilují dvojím způsobem. Nejčastěji jsou okna vybavena tzv. mikroventilací. To znamená, že okno v této poloze není zavřené úplně, je zafixované jen do takové polohy, aby se neotvíralo a zároveň skrze těsnicí profily procházel čerstvý vzduch, který zajistí hygienickou výměnu vzduchu.

Dále existuje systém řízeného větrání, který umožňuje výměnu vzduchu v místnosti bez tepelných ztrát. Celý proces je mechanický a ke své činnosti využívá pouze fyzikální zákony (aerodynamiku, tlak, gravitaci a tepelnou výměnu). Systém je umístěn v krycím rámu, a když je okno zavřené, není vůbec vidět. Venkovní vzduch totiž nejdříve projde spodním a pak svislým dílem okna nahoru, vstoupí mezi rám a křídlo, odkud proudí k regulační klapce. Odtud vzduch pokračuje do otvorů v horní části okenního křídla. V tomto momentě je už vzduch předehřátý a může proudit rovnou do místnosti. 

Kdyby oknům chyběl systém řízeného větrání či mikroventilace, anebo instalace oken by byla špatně provedená, docházelo by v místnostech ke vzniku plísní kvůli nahromaděné vlhkosti, která nemůže průběžně z místností odcházet. Člověk vydechuje totiž téměř zcela vlhký vzduch a vodních par v něm obsažených není málo. Jen pro představu – čtyřčlenná rodina za 24 hodin zvládne vydýchat 12 litrů vody! V bytech se špatnou cirkulací vzduchu se také hromadí zdraví nebezpečný oxid uhličitý, který je rovněž produktem dýchání. Nárazové větrání přitom situaci nezachrání.

V mnohých domácnostech také po instalaci plastových oken nastal problém s karmami či krby. Snížený přísun vzduchu bohatého na kyslík snižuje účinnost spalování. Uvedený stav vytváří opět nebezpečné situace kvůli hromadění spalin ve vzduchu a snížení obsahu kyslíku.

Pro lidi, kteří rádi větrají pro pocit proudícího čistého vzduchu a chtěli by zároveň šetřit, existuje systém rekuperace – neboli systém zpětného získávání tepla. Rekuperační systém větrání je vhodný jak do bytů, tak i rodinných domů. Podstatou procesu je odebírání teplého vydýchaného vzduchu z místnosti do tepelného výměníku. V něm předá svoje teplo čerstvému chladnému vzduchu z venku. Takto předehřátý vzduch proudí zpět do místnosti. Do ní je přiváděn trubkami či plochými kanály. Obvykle systém funguje tak, že čerstvý vzduch se pouští do obytných místností, jako jsou obývací pokoj a ložnice, a znečištěný vzduch je pak současně odváděn z místností, jako jsou kuchyň, koupelna a WC. Cirkulace vzduchu je zajištěna ventilátory, které jsou umístěny většinou ve větrací jednotce. Rekuperační jednotka by proto měla být v domě instalována nejlépe ve sklepě, v kotelně, na půdě či v provozní místnosti. Pokud si ji chceme pořídit do bytu, zde se doporučuje umístit ji do skříně nebo do podhledu. Účinnost rekuperace, zjednodušeně řečeno podíl předaného tepla venkovnímu vzduchu, se pohybuje nejčastěji od 30 do 90 %. Rekuperace nad 60 % je považována za dobrou a nad osmdesát již za špičkovou. Účinnost rekuperace negativně ovlivňují špatně utěsněná okna a velký objem místnosti.

Moderní konstrukce okenního profilu s přídavným těsněním

( OKENTĚS )

Vlivem pohybu objektu, nekvalitní práci řemeslníků nebo celkovému stárnutí domu se dříve nebo později objeví kolem oken pukliny, opotřebuje se těsnění v oknech nebo rámy oken časem změní tvar. Škvírami nebo spárami uniká teplo z objektu velmi rychle, proto je třeba řešit jejich zatěsnění. Průduchy mezi křídlem okna či dveří a rámem můžeme opravit pomocí pěnových pásků, které je ale třeba téměř po každé sezóně měnit kvůli nízké životnosti. Pukliny a škvíry mezi stěnou a rámem mohou vyplnit pěnové montážní hmoty. Pěny jsou přizpůsobivé, poddajné a vodotěsné.

K vyplnění míst, která bychom později chtěli natřít, což je pravděpodobné zejména u dřevěných oken, použijeme pěnu na bázi akrylu. Pěna prostor dobře vyplní a spojí dva různé materiály. S expanzivními pěnami musíme pracovat opatrně a pečlivě, protože při jejich rozpínání vzniká velký tlak. Přebytečná zatvrdlá pěna se ořezává ostrým nožem.

Praktická ukázka použití těsnění Q-LON v okenním profilu IV 78

( OKENTĚS )

Okna a dveře představují místa, kde primárně dochází k největším únikům tepla, o čemž se může přesvědčit laicky úplně každý, aniž by potřeboval speciální přístroje. K odstranění úniků není třeba žádných časově ani finančně nákladných opatření. Pokud stav oken a dveří nevyžaduje jejich kompletní výměnu, je možné zabránit tepelným ztrátám poměrně jednoduchým izolačním opatřením ve formě těsnění oken a dveří. Současný trh nabízí k řešení hned několik možností.

Silikonová těsnění nabízejí výrobci ve třech variantách – pro přímé lepení, ve formě trubiček pro lepení, nebo pro aplikaci do vyfrézované drážky. Těsníme vždy tu hranu okna, která je interiéru nejblíže. U dvojitých oken je to vnitřní křídlo. V případě dveří je nejvhodnější dvojí těsnění, a to v profilu dveří a na vnitřní přítlačné rovině. Také zdvojená okna vyžadují kvůli případnému rosení dvojí těsnění, tedy v místě styku s rámem a mezi sešroubovanými rámy.

Průměr silikonového těsnění volíme dle tloušťky spáry a lepíme na křídlo okna. Variantou je nalepovací těsnění se dvěma lepicími rovinami, které tak můžeme vlepit do rohu křídla. Velkou výhodou nalepovacích těsnění je rychlá instalace. Je však nutné brát v potaz, že může za jistých okolností docházet k odlepování. Toto riziko je omezeno v případě těsnění natlačením pera silikonové trubičky do drážky, proto je nutné drážku předem vyfrézovat. Pokud utěsnění provádíme sami, je možné si frézky pro tyto účely zapůjčit, například ve specializovaných půjčovnách či ekologických poradnách. Existují pochopitelně firmy, které zákazníkovi zajistí kompletní servis.

Další možnost řešení představují expandační pásky. Působením roztažnosti, stlačováním a pohyby dochází k trvalému utěsnění spár otvorů mezi zdivem a okenními a dveřními rámy. To však není jediné využití těchto pásek. Jejich pomocí můžeme těsnit připojovací spáry mezi parapetem a zdivem či spáry mezi rámy světlíkových oken. Navíc slouží i jako utěsnění mezi betonovými prvky, jako těsnění prvků oddělujících nebo spojovacích profilů, uplatňují se i ve střešní konstrukci či při tlumení hluku a chvění v oblasti větrání a klimatizace.

Mezi další těsnicí prvky oken, dveří i vrat pro ochranu přímého kontaktu mezi dveřmi a rámem i pro užití do dřevěných i hliníkových těsnicích rámů patří samolepicí těsnicí profily.

Pro malé spáry od dvou do tří milimetrů je v nabídce páska s flexibilní EPDM gumou. Pro středně velké spáry od tří do šesti milimetrů se užívá trvanlivá a spolehlivá páska s gumou a dutým profilem. Samolepicí těsnicí profily s páskou z PVC těsní spáry do čtyř milimetrů. Spolehlivé těsnění zabraňující průvanu, přenosu vlhka a tepla, které zároveň slouží jako protihluková a protivibrační izolace, představuje samolepicí pěnový polyetylén.

Zateplovací okenní profily najdeme v nabídce v několika variantách, mnohdy i s doplňkovou ochrannou funkcí. Pro překrytí spár při suché výměně oken se například užívá několik typů plochých samolepicích profilů. Jednoduchá aplikace se provádí dle pokynů výrobce, musí však být prováděna za teploty minimálně 5 °C. Pro dokonalé začištění a spojení omítky s okenními rámy lze užít speciální okenní samolepicí profil, díky jemuž lze dosáhnout přesného kolmého a rovného ukončení vnitřní i vnější omítky. Je vyroben z tvrdého PVC a nepodléhá destrukci vlivem působení ultrafialového záření.

Stejné využití má i obdobný profil, opatřený manžetkou nebo perlinkou. Krycí samolepicí rohové okenní profily najdou své využití při zakrývání spár mezi přechodem okna a vnitřní omítkou. Konstrukce profilů zároveň umožňuje užití pro různé typy úhlů, neboť vnější manžetky z měkkého PVC snadno kopírují nerovnost povrchu.

Pro trvalé dilatační spojení parapetu s omítkou je užíván podparapetní samolepicí profil s perlinkou, který zabraňuje případným prasklinám vznikajících vlivem různé tepelné roztažnosti použitých materiálů. Existují však další typy začišťovacích okenních profilů – s perlinkou, samolepicích nebo rohových s tkaninou, která umožňuje překlenutí rohových nebo hranových částí. Ty jsou užívány pro rovné ukončení a chrání rohy před mechanickým poškozením.

Dokonale rovné hrany, která je chráněna před mechanickým poškozením krycí folií, lze dosáhnout i užitím rozměrově vhodného okenního profilu s okapničkou, který zároveň zamezuje podtékání vody pod omítku.  Pro dlouhodobé utěsnění spár, které brání nejen průvanu, ale i průchodu vlhkosti, prachu, vodě, případně i dešti, slouží předstlačená impregnovaná pěnová páska, která je zároveň schopná vyrovnávat rozměrové tolerance.

Při samotné aplikaci zvoleného typu se řídíme, jak již bylo zmíněno, pokyny výrobce, všeobecně je však nezbytné, aby byl povrch suchý, čistý, tj. prostý hrubých i jemných mechanických částic, prachu a mastnoty.

Veškeré těsnicí prvky oken, dveří, vrat a posuvných aplikací, včetně samolepicích těsnění, přispívají z hlediska požadavků na energetickou náročnost budov k zajištění požadované odolnosti vůči povětrnostním vlivům, neprůvzdušnosti i parotěsnosti. Jsou důležitou součástí systémů opláštění a zateplování stěn i střech. Je vždy nutné volit druh a materiál, který vyhovuje danému vnitřnímu či vnějšímu prostředí s ohledem na předpokládanou životnost objektu, tak, aby dlouhodobě plnil svou funkčnost.

Multifunkční páska vhodná k utěsnění připojovacích dilatačních spár, například mezi otvorovou výplní a ostěním

( OKENTĚS )