Posezení v přírodě uprostřed betonové džungle

Po uplynutí přibližně 2000 let přestávají být zahrady na střechách budov výsadou královen, jakou byla například Semiramis (její visuté zahrady se staly jedním ze sedmi divů světa starověku – vybudované za panování krále Nabukadnesara II. v Babylóně někdy v letech 605–562 před Kristem) a stávají se zejména v městských zástavbách jednou z možností, jak opět přiblížit lidem živou přírodu.

Jedná se o (staro)nový a u nás téměř netradiční zahradní architektonický prvek, který lze uplatnit tam, kde se dospěje k poznání, že s každou nově postavenou budovou se vlastně ztrácí kus zpravidla úrodné půdy, na které předtím rostl třeba les, ovocný sad, bylo staletí obdělávané pole nebo pastvina a že by bylo rozumné, aby budova nesla na svém temeni nějaké rostlinné společenstvo jako náhradu. Společenstvo takových rostlin, které by byly schopny dlouhodobě vegetovat na tlustší nebo tenčí vrstvě půdy (podle únosnosti stavební – zejména střešní – konstrukce) bez spojení s přirozeným půdním profilem, od kterého je oddělena budovou.

Střešní zahrada na rodinném domě zlepší klima v budově

Foto (C) ISOVER

Působení přírody může ovládat člověk

On to v podstatě žádný velký problém není – dostat vegetaci na budovu. Na zanedbaných střechách, v různých jejich zákoutích, v narušeném zdivu, v neudržovaných okapech, se dříve nebo později vytvoří vrstvička navátého nebo smytého prachu a je též jen otázkou času, kdy se na této vrstvičce ocitne spora mechu nebo kapradiny, větrem roznášená semena topolu, břízy, javoru, smetanky, rozchodníku, trávy apod. Poté vyklíčí a třeba přežije dané extrémní podmínky, rve se se "životem", zvolna poporůstá, protože vyživovací poměry tam jsou víc než skromné, ale udrží se a člověk se pak diví, jak je to možné, že ze spáry zdiva komínu najednou vyrůstá třeba malá břízka.

Ukázka střešní zahrady na hradní zřícenině

Foto (C) PETR VELFEL

Nezničí kořeny rostlin zdivo?

Je to sice obdivuhodné, ale o takovou vegetaci na budovách zrovna nestojíme. Kořeny tam totiž působí destrukčně – vnikají do spár zdiva, pozvolna zesilují a působí jako dláto nebo klín. Je třeba promyšleně zasáhnout, nepřipustit takový vývoj a důkladně od sebe oddělit stavební a konstrukční prvky budovy a její střechy od vrstvy zeminy, která bude záměrně na povrchu střechy rozprostřena, a kam mohou rostliny bez problémů zakořenit. Má-li tedy majitel domu vůli a nějaké finanční prostředky navíc, měl by mít alespoň základní informace, čím začít. Je třeba splnit dva základní předpoklady, aby se na střeše budovy (zejména na tzv. ploché střeše) mohl zřídit vegetační pokryv:

• Zjistit a zajistit potřebnou únosnost střešní konstrukce;

• Znemožnit průnik vlhkosti a prorůstání kořenů do střešní konstrukce.Co to obnáší?

Únosnost střešní konstrukce

Pro určení je zpravidla nezbytný posudek odborníka – statika. Jde o získání co nejúplnějších a nejobjektivnějších údajů o tom, zda a jak mnoho je možno přitížit střešní konstrukci, aby se nezdeformovala nebo nezhroutila. Bude-li vypočítaná únosnost v rozmezí 100 – 300 kg/m² (1,0 – 3,0 kN/m²), je možno počítat se založením jen tzv. extenzivní střešní zeleně.

Bude-li únosnost nad 300 kg/m² (nad 3,0 kN/m²), je možno počítat se zřízením různě náročné nebo různě obsažné tzv. intenzivní střešní zeleně. Extenzivní střešní zeleň se zakládá na střešních konstrukcích, které mají únosnost od 100 do 300 kg/m². Malá únosnost znamená rozprostírat jen poměrně tenké vrstvy půdy nebo vegetačního substrátu (asi od 5 do 20 cm) a k výsadbám se používají jen velmi odolné, nízké a do šířky se rozrůstající druhy vytrvalých bylin (většinou trvalek, skalniček a drobných cibulovin), které beze škody vydrží jak údobí přemokření, tak i údobí horka a sucha (to v případě, že se nepočítá s dodatkovými závlahami). Intenzivní střešní zeleň se zakládá na střešních konstrukcích, které mají vyšší až vysokou únosnost – 300 až 1000 kg/m² a více. Taková únosnost již umožňuje vytvářet na střechách okrasné i produkční zahrady, na kterých je též možný pobyt osob.

Využití vegetační střechy na objektech ve městě je více než žádoucí

Foto (C) ISOVER

Jak zabránit pronikání vlhkosti

Znemožnění průniku vlhkosti a prorůstání kořenů do střešní konstrukce je velmi prosté. Na vnější ploše (na povrchu) střešní konstrukce, je nezbytné bezchybně položit tzv. hydroizolační fólii, která má za úkol zamezit jakémukoliv průniku srážkové vody pod sebe a která je tak kvalitní, že ji nenaruší agresívní kořeny rostlin. Hydroizolační fólie, které se mohou používat k izolacím ozeleňovaných střech, musejí mít takzvaný FLL-test proti prorůstání kořínků (označení podle začátečních písmen instituce, která certifikát po přísné čtyřleté zkoušce vydává: Forschungsgesellschaft Landschaftsentwicklung – Landschaftsbau).

Hydroizolační fólie musí být rozprostřena po celém povrchu střechy, jednotlivé pásy dokonale slepeny nebo svařeny, okraje vyvedeny pod oplechování atik a pečlivě též izolovány všechny prostupy střešních konstrukcí (větráky, komíny, světlíky aj.). Zodpovědnost leží na izolatérské profesi – na preciznosti a poctivě odvedené práci.

Zřízení vegetačního souvrství a výsadba rostlin

Jakékoliv další práce vykonávané na střešní konstrukci kryté hydroizolační fólií je nutno provádět opatrně a zvláště pak dbát na to, aby se tato fólie nenarušila nebo neprořízla. Pokud se tak (třeba i nechtěně nebo nepozorovaně) stane a na i nepatrně narušenou hydroizolační fólii se rozprostře vegetační souvrství, po určitém čase zjistíme, že vlhne strop pod ozeleněnou střechou. V tento okamžik je nesmírně složité, pracné a nákladné najít místo, kudy do střešní konstrukce vlhkost vniká. Nebezpečí porušení fólie se do značné míry sníží, pokud se na ni ihned rozprostře ochranná polypropylénová tkanina (geotextilie). Tloušťka vegetačního souvrství se stanoví (vypočítá) podle statického výpočtu (kolika kilogramy na 1 m² je možno střešní konstrukci beze škody zatížit). Hmotnost všech materiálů, které se budou na střeše rozprostírat, se počítá ve stavu plného nasycení vodou (maximální možná hmotnost). K výpočtu je třeba znát hmotnost alespoň základních, nejvíce užívaných materiálů (písku, štěrku, zeminy, rašeliny), ze kterých se zpravidla sestavuje vegetační souvrství. Hodnoty vybraných materiálů jsou uvedeny v následující tabulce:

Rostliny zatíží střešní konstrukci také. Při extenzivním způsobu střešního ozelenění to bývá 1 až 10 kg/m², při intenzivním, kde se již vysazují trvalky, keře i menší stromky, i několikrát víc (je třeba též vzít v úvahu průměrný počet osob, které budou zahradu na střeše užívat a jejich předpokládanou hmotnost). I rostliny pak rok od roku svou hmotnost postupně zvyšují.

Střešní zahrada přináší nový prvek do šedi města

Foto (C) ISOVER

Co se skrývá pod zelenou pokličkou

Klasické vegetační souvrství (tj. to, v čem budou na střeše rostliny růst) se skládá ze tří základních vrstev (sled odspodu nahoru):

drenážní – drobný štěrk nebo lehčí keramzit (liapor), vrstva tloušťky 3 – 5 cm pro extenzivní střešní zeleň a 10 cm pro intenzivní. Slouží k odvádění (nebo i zadržování) přebytečné srážkové nebo zálivkové vody

filtrační – nejlépe polypropylénové syntetické tkaniny (geotextilie) dodávané pod různými obchodními názvy (Izochran, Netex, Tatratex apod.). Lze též použít asi 2 cm tlusté rohože z minerální plsti. Filtrační tkaninou (plstí) se pokrývá celý povrch drenážní vrstvy a jejím úkolem je zabraňovat proplachování jemných půdních částic z půdní vrstvy do drenážní a zanášet ji (ucpávat).

půdní – do té zakořeňuje a na ní se rozrůstá vegetace. Podle únosnosti střešní konstrukce jde u extenzivního ozeleňování o vrstvu 2 – 15 cm (i 30 cm) a u intenzivního 30 – 100 cm. Čím je tenčí vrstva, tím by měl být vegetační substrát více minerálnějšího a méně humusovitého složení.

Vývoj směřuje k využívání tzv. jednovrstevných substrátů, které jsou takového složení, že se nemusí vytvářet drenážní a filtrační vrstva. Některé systémy umožňují v drenážní vrstvě zadržovat srážkovou nebo zálivkovou vodu, nebo je drenážní vrstva tvořena z plastových, vodu zadržujících prvků a z této vodní rezervy je pak k dispozici rostlinám. I složení vegetačního substrátu se liší. Pro tenké vrstvy při extenzivním způsobu ozeleňování není žádoucí, aby byla zemina příliš výživná, pro tlustší vrstvy při intenzivnějším způsobu ozeleňování, má být vždy kvalitnější (výživnější).

Tvarování podkladové vrstvy pomocí desek z minerální vlny

Foto (C) ISOVER

Z neznámé půdy vyrostou známé plevele

Na tomto místě je potřeba sdělit jistou praktickou zkušenost. Pokud se na střeše rozprostře vegetační substrát neznámého původu a tedy i kvality, stane se, že se velmi brzy jeho povrch zazelená pestrým společenstvem rostlin, které označujeme jako plevele. Substrát totiž obsahoval spící semena nebo podzemní části vytrvalých dvouděložných rostlin. Je tedy žádoucí rozprostírat na střechy vegetační substráty neobsahující semena a oddenky "plevelů". Poměrně spolehlivě toto nebezpečí omezí propaření substrátu. Levnější a méně pracnou metodou je nechat "plevele" vzejít (nespěchat s výsadbou kulturních rostlin) a jakmile dorostou do výšky asi 10 cm, přestříknout celou plochu některým plevelohubných prostředkem, takovým, který je přijímán listy rostlin a rozváděn až do kořenů a působí úhyn rostlin. Při tom se v půdě neutralizuje a dál není škodlivý.

Foukání substrátu na desky z minerální vlny

Foto (C) ISOVER

Konečně vysazujeme

Jsou-li splněny všechny výše uvedené podmínky a provedeny nezbytné práce, nastal čas výsadeb rostlin. To je již oblast tvorby, pro kterou se obtížně dělají obecné návody.

Při výběru rostlin je nutno vycházet z daných podmínek stanoviště na konkrétní střeše, které se mohou lišit mírou extremity – podle polohy střechy, orientace vůči světovým stranám, míře zastíněnosti např. okolními budovami nebo stromy, možnosti nebo nemožnosti zavlažování atp. Jiný bude výběr pro intenzivní ozeleňování, kde je rostlinám k dispozici tlustá vrstva zeminy a úplně jiný bude pro extenzivní ozeleňování, kde se rostliny musí často spokojit jen s několika centimetry substrátu. K výsadbám na střechy s vyšší únosností mohou být použity i rostliny přinášející hmotný užitek – zelenina, drobné bobulovité ovoce, léčivé a kořeninové rostliny. V podstatě se nekladou meze fantazii a nápadům za předpokladu, že se respektuje únosnost střešní konstrukce, která musí být kvalitně izolována. Na závěr této kapitoly může být účelné uvést, jaké jsou nejen výhody, ale i nevýhody ozeleněných střech.

Výsadba vhodně zvolených rostlin je dalším krokem k celkové spokojenosti

Foto (C) ISOVER