Péče o keře a popínavé rostliny

Zahrádka od nás potřebuje mnoho práce, porozumění a pomoci, než bude vypadat podle našich představ. Budete to právě vy, kdo musí provést nebo zajistit tvarovací řez, kdo odstraní odkvetlé části rostlin, kdo odstraní nežádoucího konkurenta, vyrostlého ze semínka, kdo u starých keřů provede zmlazovací řez. S jistou nadsázkou by se dalo říci, že volně rostoucí keře budou té vaší péče potřebovat relativně nejméně. Přitom jestli někdo v poměrně krátkém čase dá vaší zahradě vzhled zahrady, budou to právě keře, stálezelené a opadavé.

Své o tom věděl i klasik a vášnivý zahrádkář Karel Čapek, který v knize Zahradníkův rok v části Jak se zakládají zahrádky říká:

"Zahrádky je možno zakládat několikerým způsobem , nejlepší je ten, že se na to vezme zahradník. Zahradník vám tam nasází všelijaké hůlky, proutí a košťátka, o kterých tvrdí, že jsou to javory, hlohy,bezy, vysokokmeny, polokmeny a jiné přírodní druhy, potom se ryje v hlíně, zobrací ji naruby a zase ji uplácá, udělá ze škvárů cestičky, nastrká do země tu a tam nějaké zvadlé lupení, o němž prohlašuje, že jsou to pereny, naseje na příští trávník semínko, jež nazývá anglickým jílkem a psinečkem, psárkou, poháňkou a bojínkem, a potom odejde, nechávaje za sebou zahrádku hnědou a holou, jako byla dne prvého o stvoření světa, jen se vám klade na srdce, abyste tu hlínu země denně kropili, a až vzejde tráva, abyste si nechali přivézt na cestičky písek." 

Po několika odstavcích, za předpokladu, že činíte všechno co zahradník doporučil, říká: "Jednoho dne otevřeš oči a zahrádka bude zelená, vysoká tráva se bude třpytit rosou a v houští růžových korunek budou vyhlížet, brunátná poupata, stromy zestarají, budou rozložité a temné, těžkých korun a plné trouchnivé vůně ve vlhkém stínu."

Chirurgické zásahy

Při správně prováděné výsadbě keřů musí být proveden tzv. zdravotní řez. Před zasázením se ostrým nožem či ostrými nůžkami odříznou nebo odstřihnou všechny poškozené části kořenů. Při této operaci se současně provádí i zkrácení nadzemní části. Cílem je dosažení jistého stupně rovnováhy mezi nadzemní a pozemní částí keře. Výhony se zkracují o 1/4 až 2/3. Při řezu se postupuje tak, že hlouběji zkracujeme výhony slabší, méně výhony silnější, a vždy by mělo platit, že výhon řežeme na očko směřující ven z keře. Tento zásah se provádí v termínech podzimních nebo jarních výsadeb. Dřeviny pěstované v kontejnerech, lze vysazovat s výjimkou zimních měsíců (kdy je půda promrzlá), prakticky po celý rok, a tedy i během vegetace. Jejich seřezávaní není nutné, pouze ošetříme poškozené části.

Znalost časových souvislostí se hodí

O keřích ovšem musíme vědět, zejména v souvislosti s tvarovacím řezem, kdy vykvétají a na jakých výhonech. Zda na jednoletých, nebo dvouletých (v prvním roce se květní pupeny zakládají, ale vykvétají až v roce následném). Jako příklad si uveďme zlatici prostřední, která vykvétá brzy na jaře na dvouletých výhonech.

Zhruba po dobu prvních pěti let od doby výsadby není třeba keře nějak mimořádně ošetřovat. Snad jen v případě, že dojde k mechanickému poškození výhonů. Keře může také poškodit (rozlomit) velké zatížení vrstvou sněhu. Pak je nutné provést tzv. tvarovací řez. Všechny poškozené části odřízneme až do „živého dřeva“. Řez musí být proveden kolmo k výhonu a opět tak, aby očko směřovalo ven. Výjimku mohou tvořit pouze keře, které nedostatečně rozvětvují, a keře, které kvetou v létě na konci letorostů.

Keře každoročně pouze čistíme od suchých větví, odřezáváme tzv. vlky, tj. výhony vyrostlé ze spících oček. Výjimečně se zakracují výhony dlouhé, které porušují přirozený tvar keře.

Průklest v době vegetačního klidu

Aby starší keře rychle nezestárly, je nutné provádět po určité době pravidelný průklest, a sice v období vegetačního klidu, po opadu listí. Podle druhu je možné jej provést i brzy na jaře, kdy odstraníme i ty části výhonů, které namrzly. Výhony se odřezávají téměř u země a zase platí, že řežeme, pokud možno kolmo k ose výhonu. U velmi starých keřů provedeme zmlazovací řez raději v průběhu dvou, tří let, abychom o keř nepřišli úplně. Každý rok se objeví na zbývající části chomáč výmladků. Ty musíme opatrně prořezat tak, aby zůstaly pouze silnější výhony a ty měly dostatek světla.

U těch druhů keřů, které kvetou brzy na jaře, provádíme řez krátce po odkvětu. Jsou to: Amelanchier – muchovník, Cornus – dřín, Cytisus – čilimník, Daphne – lýkovec, Deutzia – trojpuk, Weigela – waigelie, Exochorda – hroznovec, Forsythia – zlatice, Hamamelis – vilín, Chaenomeles – kdoulovec, Kolkwitzia – kolkwitzie, Laburnum – štědřenec, Lonicera – zimolez, Potentilla – mochna, Philadelphus – pustoryl, Ribes – meruzalka, Staphylea – klokoč, Syringa – šeřík, Viburnum – kalina.

Rostou-li keře ve skupinách, dbáme především na jejich čistotu, odstraňujeme plevele, odřezáváme odnože a likvidujeme z náletu vyrostlé semenáče bezu, javorů, akátů atd. Půdu v keřových skupinách na podzim opatrně zryjeme; výjimkou jsou měkce kořenující druhy jako azalky a rhododendrony.

Zálivka během vegetace závisí na průběhu počasí. Keře, pokud jsou vysázeny do dobré půdy, není třeba přihnojovat. Pouze v chudších, písčitých půdách občas můžeme přihnojit kompostem, eventuálně průmyslovými hnojivy.

Živé ploty opravdu žijí

Ošetřování keřů vysázených do volně rostoucích živých plotů se neliší od běžného ošetřování keřů rostoucích solitérně nebo keřů v keřových skupinách. Keře vysázené do tvarovaných živých plotů postupně upravujeme do žádaného tvaru a výšky budoucího plotu. Řez se provádí plotovými nůžkami zpravidla dvakrát v průběhu roku. Poprvé na podzim a po druhé v červnu až červenci. Při řezu musíme dodržet kónický tvar stěny, tzn. že u země je plot širší než v koruně. Důvodem je především příznivější poměr osvětlení spodních partií keřů. Ploty vysázené z jehličnatých dřevin se tvarují jednou za rok na podzim nebo na jaře.

Při pěstování dřevin v živém tvarovaném plotě se neodborníci dopouští zásadní chyby. Ve snaze po rychlém dosažení požadované výšky u plotu začnou výhony zakracovat až v této výšce. Co se stane? Keře začnou houstnout pouze v koruně plotu. Spodní partie budou řídké a špatně se dosáhne požadovaného konického tvaru a hustoty plotu. Proto se má výška plotu zvyšovat postupně, výhony seřezávat tak, aby plot dostatečně zhoustnul.

Výsadbu je zapotřebí předem připravit

Značným problémem tvarovaných živých plotů, je zarůstání plevelem. Pás, do kterého bude plot vysázený, musí být před výsadbou pečlivě odplevelený. Jedním za způsobu je tento pás zaplachetkovat, což není nic jiného, než na zrytý a odplevelený pás zeminy položit fólii z PVC, do které ve vzdálenosti výsadby prořízneme dostatečně velké otvory. Do nich vysadíme dřeviny. Fólie by měla být položena mírně pod okolní terén, aby ji bylo možné překrýt dostatečně vysokou vrstvou mulčovacího materiálu např. drcenou borkou, pískem, řezanou slámou apod. Výhodné je také odrýt mělčí rigol po obvodu pásu s keři, aby plevel do pásu neprorůstal.

Zmlazovací řez starých živých plotů se provádí stejným způsobem jako u listnatých keřů. Řežeme pokud možno až u země. Z jehličnanů lze tím způsobem zmladit pouze tis.

Nenáročné pnoucí rostliny

Ošetřování pnoucích dřevin se liší druh od druhu podle toho, zda se po konstrukcích pnou samy, nebo vyžadují vyvazování. V prvních letech odstraňujeme pouze suché výhony. Později se provádí tzv. redukční řez, kterým zkracujeme výhony, jež se nevhodně pnou po konstrukcích a narušují vzhled. Některé z druhů, jako např. plamének (Clematis), se kvůli bohatosti kvetení seřezávají každoročně na jaře tzv. na hlavu. Po vyrašení nových výhonů se doporučuje odstranit slabší. Jiné dřeviny, především ty, které se svými přísavnými terčíky pnou samy, téměř nevyžadují žádnou péči – snad s výjimkou přihnojení, pokud rostou v chudých půdách.