Laminátové podlahy - úvod do problematiky

Laminát patří mezi módní a hojně používané podlahové krytiny. Skládá z nosné vrstvy, pohledové povrchové vrstvy a protitahu. Nejčastěji výrobci napodobují dekory dřeva nebo keramické dlažby, a to buď přímým tiskem dekoru na nosnou vrstvu, nebo nalepením dekorativního papíru. Laminátové podlahy mají různé povrchy od autentických až po hoblované, rustikální a kartáčované. Předností laminátových podlah je cena, tvrdost materiálu a stálost barev. Naopak nevýhodou je nemožnost renovace a nevhodnost přímého kontaktu s vodou.

Zatímco každý šrám ve dřevěné podlaze je otevřenou kronikou a důkazem života v interiéru, laminát úporně vzdoruje. Dojde-li však k události, která jej přece jen poznamená, jeho oprava je mnohem problematičtější. Zatímco dřevo lze brousit a opravovat i několikrát a do větších hloubek, laminát díky konstrukci tenkých vrstev na povrchu tuto možnost nenabízí. Při velkém plošném nebo hlubším poškození je často jedinou schůdnou cestou výměna jednoho nebo několika dílů. Laminátové podlahy jsou častou součástí podlahové konstrukce, která využívá podlahové topení.

Jako někdy i velmi zábavné se jeví v tisku i na internetu debaty odborníků i uživatelů o vhodnosti či nevhodnosti dřevěných a laminátových podlah v jednotlivých místnostech interiéru.

Dřevo jako výborný tepelný izolant může v tomto směru totiž činit určité problémy. Obecně většina běžných dřevin sice splňuje normu do tloušťky 21 mm, ale pro lepší tepelnou pohodu je lépe se zcela vyvarovat masivu. V případě vrstvené dřevěné podlahy o tloušťce nad 15 mm bude určitě docházet k horšímu přenosu tepla. Z tohoto důvodu se jeví jako zcela nevhodné buk, javor, jatoba, bambus či kempas. Mezi vhodné dřeviny řadíme dub, olši, ořech, teak, hevea. Přesto však pro podlahové vytápění raději dáme přednost laminátové podlaze.

Dřevěná podlaha stejně jako laminátová s dřevodekorem je estetická a praktická na údržbu

Foto (c) WEITZER PARKETT / FLOORWOOD

Využitelnost vybraného povrchu a jeho životnost pochopitelně závisí na kvalitě materiálu, poctivosti provedených prací, režimu provozu a údržbě. Aby nedocházelo ke zbytečnému poškozování povrchů podlah (a interiéru obecně vůbec), musí být součástí vstupního prostoru správně a důsledně řešená čisticí zóna. Na botách nanesené částice písku, kamínky a další nečistoty znehodnotí nejen odolné dřevo nebo tvrdý laminát, ale často dokonce i dlažbu.

Do vlhkých prostor koupelen či toalet je nejvhodnější korek, který vodu vůbec nesaje, nebo vybrané exotické dřeviny, které jsou ze své domoviny na vlhko a teplo zvyklé a dokonce odolávají i plísním. Rizikům rozlité vody, čůrajícího pejska či jiné „provozní lapálie“ zabráníme impregnací spár po montáži podlahy. Při správném postupu by taková speciální ochrana měla odolávat působení vody dokonce několik hodin. Pokud však voda proteče až na základní desku, dochází během několika hodin k nabobtnání materiálu a narušení rovinnosti, které se projeví nejdříve ve spárách. Takové poškození bývá zpravidla důvodem i k rekonstrukci s výměnou.