Komíny (2): Technické normy

Významné místo v systému technicko-právního zajištění nároků, kladených na výrobky a konstrukce pro stavby v praxi, má vyhláška o technických požadavcích, která plní funkci technické části stavebního řádu. Požadavky obsažené v této vyhlášce pokrývají celý proces výstavby. Vyhláška o technických požadavcích též upravuje svůj vztah k soustavě českých technických norem, které jsou od 31. 12. 1994 nezávazné. Normy schválené a vydané po 15. 5. 1991 jsou dobrovolné, ledaže by tato norma výslovně obsahovala doložku, že se jedná o normu závaznou.

Vyhláška o technických požadavcích tak zakotvuje princip, podle kterého stanoví závazně nejdůležitější cílové veřejnoprávní požadavky na stavby a jejich konstrukce, zatímco normy obsahují řešení, podrobné technické postupy, výpočtové a návrhové metody, limitní hodnoty, zkušební a kontrolní postupy a jiné. Tato vyhláška na několika místech přikazuje všem svým adresátům splnit tzv. normové hodnoty, kterými jsou konkrétní technické požadavky obsažené v příslušné české technické normě ČSN, jejichž dodržení považuje konkrétní ustanovení za splnění jím stanovených požadavků.

ZÁVAZNOST TECHNICKÝCH NOREM

Smyslem českých technických norem je nejen umožnit volný oběh zboží a výrobků v rámci EU, nýbrž i stanovit referenční úroveň, k níž se poměřuje úroveň výrobku nebo služby mezi jednotlivými výrobci. Samotnou normu pak je možno definovat jako vyjádření požadavků na to, aby výrobek, proces nebo služba byly za specifických podmínek vhodné pro daný účel. Norma také stanoví základní požadavky na kvalitu a bezpečnost, slučitelnost, zaměnitelnost, ochranu zdraví a životního prostředí.

Přesto by mělo být dodržování platných technických norem v zájmu každého účastníka výstavby, protože podle zákona č. 22/1997 česká technická norma poskytuje pro obecné a opakované používání pravidla, směrnice nebo charakteristiky činností nebo jejich výsledků zaměřené na dosažení optimálního stupně uspořádání ve vymezených souvislostech. Jinými slovy, od normy je možné se odchýlit pouze za předpokladu, že u tohoto jiného řešení bude dosaženo stejného, respektive lepšího technického řešení než stanoví norma. V žádném případě nesmí mít toto řešení horší parametry oproti platné ČSN. Zároveň platí, že za řešení, které se odchyluje od normy, plně odpovídá ten, kdo jej navrhl a realizoval.

Závaznost některých ustanovení českých norem nevyplývá jen ze zákona o normalizaci, ale i z požadavků jiných zákonů, například stavebního zákona, respektive z vyhlášky o obecných technických požadavcích, kde v § 35 Komíny a kouřovody v článcích 1 až 8 je ustanoveno jaké závazné podmínky a normové hodnoty musí být dodrženy pro správnou funkci komína. Toto provázání normy, vyhlášky a zákona je dáno tím, že zejména normové hodnoty v ČSN je možné měnit podle současného technického vývoje, zatímco změna vyhlášky nebo zákona je velmi složitý proces.

Normovou hodnotou je například materiál komínů, což znamená, že materiály komínů a kouřovodů včetně izolací musí splňovat parametry stanovené normou. Normovou hodnotou je také výška komínů nad střechou včetně vlivu sousedních objektů, nejmenší dovolený rozměr průřezu průduchu podtlakového i přetlakového komína, vymetací, čisticí a kontrolní otvory (jejich umístění, počet a způsob uzavírání), ale i přístup ke komínům, které se čistí ze střechy budovy (otvory ve střeše, komínová lávka, přístupové cesty apod.). Bez splnění základních požadavků uvedených v ČSN a ČSN EN, zejména normových hodnot podle vyhlášky ke stavebnímu zákonu, nelze spalinovou cestu uvést do provozu, ani komín zkolaudovat.

Poznámka: U norem platí, že speciální předpis je nadřazen předpisu obecnému. Proto pokud je vydána norma pro konkrétní typ či druh komínu, je třeba se při práci s normou řídit touto konkrétní specializovanou normou.

První komínovou normou u nás byla ČSN 2002:1940 Komíny v obytných a jiných budovách z roku 1940. Ve vztahu k požadavkům na komíny a kouřovody je v současné době vydána celá řada technických norem. Těmi hlavními jsou ČSN EN 1443 Komíny – Všeobecné požadavky a ČSN 73 4201 Komíny a kouřovody – navrhování, provádění a připojování spotřebičů paliv.

ČSN EN 1443 Komíny – Všeobecné požadavky

V současné době je na trhu celá škála spotřebičů paliv, které se liší použitým palivem (spotřebiče na pevná, kapalná a plynná paliva), tlakem ve spalinovém hrdle spotřebiče (podtlakové, od kterých se spaliny odvádí přirozeným komínovým tahem nebo spotřebiče přetlakové, kde jsou spaliny odváděné například ventilátorem ve spotřebiči. Dalším dělícím znakem může být také teplota spalin ve spalinovém hrdle spotřebiče – proto mluvíme o spotřebičích s vysokou teplotou spalin (větší než 160 °C), s nízkou teplotou spalin (teplota spalin větší než 80 °C a menší než 160 °C) a konečně o kotlích s kondenzací spalin, kde teplota spalin je nižší než 80 °C, ale nemá klesnout pod 40 °C.

Každý připojovaný spotřebič paliv vyžaduje odpovídající komín. Kotel na pevná paliva vyžaduje komín pro vysokou teplotu spalin s odolností při vyhoření sazí, kondenzační kotel na plynné palivo zase komín odolný proti kondenzátům spalin a těsný ve spojích při odvodu spalin pomocí tlakového ventilátoru. Problematiku zatřídění komínů, ale i požární bezpečnost řeší ČSN EN 1443 Komíny – Všeobecné požadavky.

Norma rozeznává komíny systémové (komíny dodané jako celek jedním výrobcem, který přebírá odpovědnost za svůj výrobek jako celek), individuální (komíny sestavené na staveništi z certifikovaných dílů, za který odpovídá jeho zhotovitel) a konečně komíny vložkované, kterými jsou stávající komíny, do kterých se nainstaluje komínová vložka. Za tyto komíny odpovídají pracovníci, kteří vložku nainstalovali.

Každý komín (systémový, individuální nebo s namontovanou komínovou vložkou) musí být opatřen identifikačním štítkem s označením komína. Označení komína má následující skladbu: ČSN EN 1443 – T400 N1 D G80. Co jednotlivá označení znamenají?

První skupinou (ČSN EN 1443) je označení normy, podle které se označení provedlo. V tomto případě se budeme zabývat označením podle ČSN EN 1443. U kovových nebo keramických či plastových komínů to může být podle příslušných výrobkových norem, ale skladba označení bude vždy stejná, měnit se bude číslo normy. U některých výrobků může být označení na konci doplněno ještě o určení materiálu, ale tím se nebudeme zabývat.

Druhým označením je teplotní třída (T400), to znamená pro jakou teplotu je komín určen. Nejnižší teplotní třída je T80 je pro kondenzační kotle, nejvyšší teplotní třídou je T600 pro kotle na pevná paliva. Pro spotřebiče na plynná paliva jsou obvykle vyhovující teplotní třídy T160 až T200, pro kotle na tuhá paliva se obvykle uvádějí teplotní třídy T400 a T450.

Další označení uvádí tlakovou třídu (N1). Označuje se tím, jakým způsobem jsou odváděné spaliny od spotřebiče do volného ovzduší. Komíny označené N1, N2 jsou komíny, které odvádějí spaliny přirozeným komínovým tahem (označení 1 je pro komíny vedené uvnitř budovy, označení 2 pro komíny vedené vně budovy – liší se povoleným únikem plynu při jejich zkoušení). Komíny označené P1 a P2 jsou komíny přetlakové, které musí být těsné ve spojích a jsou odolné do přetlaku 200 Pa. Používají se zejména pro kondenzační plynové kotle. Komíny označené H1 a H2 jsou vysokopřetlakové komíny, používají se při odvodu spalin například plynových motorů a jsou zkoušené pro přetlak 5000 Pa.

Na čtvrtém místě označení (D) se vyskytují dvě možná písmenka označují odolnost komínové konstrukce proti působení kondenzátů spalin. Písmeno D značí, že je to komín (komínová vložka) určený pro suchý provoz komína, pro vyšší teplotou spalin, kde se kondenzáty prakticky nevyskytují. Kondenzační a nízkoteplotní kotle se připojují do komínů označených písmenem W, které znamená, že tyto komíny jsou odolné proti působení kondenzátů spalin, které se v komínech vyskytují trvale. Tyto komíny se také označují jako mokré.

Další označení je číselné (2) a stanoví třídu odolnosti proti korozi. Obsahuje čísla 1, 2 nebo 3. Komín, který má označení 1, je určen pouze pro odvod spalin spotřebičů na plynná paliva. Komín označený číslem 2 může odvádět spaliny spotřebičů na plynná a kapalná paliva, ale také na dřevo pro otevřené topeniště (otevřené krby). Konečně komín označený číslicí 3 může odvádět spaliny od spotřebičů na plynná, kapalná i tuhá paliva. Ale mohou se vyskytnout i výjimky. Komínové vložky ze žáropevných ocelí mají označení 3, ale jsou určené pouze pro odvod spalin na pevná paliva.

Konečně posledním označením je písmeno s číslem (G80). Toto označení znamená odolnost při vyhoření sazí a minimální vzdálenost od hořlavých materiálů. Komíny, které nejsou odolné při vyhoření sazí, se označují písmenem O. Komíny které jsou odolné při vyhoření sazí, se označují písmenem G. Číslo za písmenem (O nebo G) znamená minimální vzdálenost od hořlavých materiálů v milimetrech. Odolnost při vyhoření sazí (písmeno G) neznamená, že v průduchu komína může docházet k požáru dehtů a sazí každý týden. Komín je odolný do určené provozní teploty (například teplotní odolnost T400). Odolnost při vyhoření sazí pouze zaručuje, že při vyhoření sazí (teplota dosahuje až 1000 °C) nedojde k destrukci komína, ale u keramických komínových vložek se obvykle vytvoří trhlinky a kovové komínové vložky se doporučuje po vyhoření sazí vyměnit za nové.

Norma ČSN EN 1443 přesně definuje požární odolnost komínů. Stanoví prakticky tři podmínky požární odolnosti. První dvě definují nejmenší vzdálenost hořlavých stavebních materiálů od povrchu komínové konstrukce a třetí definuje minimální dobu přenosu požáru komínovou konstrukcí mezi požárními úseky.

Příklady značení komínů pro připojované spotřebiče paliv:

Komín s označením ČSN EN 1443 - T80 P1 W 1 O00 je určen pro kondenzační kotel na plynná paliva. Teplotní třída T80, přetlakový provoz, mokrý komín a pro plynné palivo. Komín není odolný při vyhoření sazí, může být umístěn těsně u hořlavých konstrukcí.

Komín s označením ČSN EN 1443 – T450 N1 D 3 G50 je komín, určený například pro odvod spalin uzavíratelného krbu na dřevo. Teplotní třída T450, odvod spalin přirozeným komínovým tahem (nebo ventilátorem nad ústím komína), suchý provoz komína na tuhá paliva. Komín je odolný při vyhoření sazí a minimální vzdálenost od hořlavých stavebních materiálů je 50 mm.

Označení komínů podle ČSN a ČSN EN je uvedeno v certifikátu výrobců systémových komínů. Zejména u komínů určených pro odvod spalin spotřebičů na pevná paliva, je nutné přesně dodržet stanovenou vzdálenost od hořlavých stavebních materiálů. Tuto vzdálenost nelze snížit vyplněním mezery tepelně izolační vrstvou! Takové řešení je špatné. U individuálních komínů musí vzdálenost od hořlavých stavebních konstrukcí stanovit zhotovitel individuálního komína.

ČSN 73 4201:2010 Komíny a kouřovody – Navrhování, provádění a připojování spotřebičů paliv

Tato norma navazuje na ČSN EN 1443 a stanoví pravidla pro navrhování a provádění komínů a kouřovodů a pro připojování spotřebičů paliv do jejich průduchů. Platí pro komíny, které jsou vedené uvnitř budovy, nebo po její vnější stěně. Platí pro samostatné i společné komíny, které jsou určené pro odvod spalin spotřebičů na plynná, kapalná a tuhá paliva. Platí pro komíny a kouřovody pracující v tlakových třídách N (podtlakové), P (přetlakové) a H (vysokopřetlakové), při suchém i mokrém provozu.

Norma ČSN 73 4201:2008 jednoznačně definuje jednotlivé části komínů, stanovuje požadavky na spalinovou cestu, pravidla pro navrhování a provádění nových i modernizaci stávajících komínů a kouřovodů a jejich jednotlivých částí, obsahuje požadavky na materiály a konstrukční řešení. Dále norma stanovuje způsob revize spalinových cest a pravidla pro provádění jejich kontroly, čištění a údržby. Norma udává také základní podmínky pro odvod spalin stěnou fasády do volného ovzduší.

V oblasti komínové techniky je v současné době vydáno více než 30 všeobecných, výrobkových, zkušebních, prováděcích a dalších norem. Snahou národní normy ČSN 73 4201 je soustředit většinu základních požadavků pro přípravu a realizaci do jediného dokumentu.

Autor: Ing. Jiří Vrba

DOPORUČENÉ ODKAZY NA WEBY NAŠICH PARTNERŮ, KDE NALEZNETE ŘADU DALŠÍCH ZAJÍMAVÝCH INFORMACÍ K TÉTO PROBLEMATICE:

SCHIEDEL, s.r.o.: www.schiedel.cz