Keramické dlažby (3) - Pokládka, lepení a údržba

S rozvojem technologií se mění i metody úpravy keramických materiálů. Je pochopitelné, že při obkládání nevystačíme s bohatými rozměrovými řadami výrobků, které nabízejí výrobci keramiky, neboť vždy je třeba upravit obkladačku, dlaždici podle dispozičního řešení místnosti atd. Odborníci dnes používají speciální řezačky, pily s diamantovým kotoučem a s vodním chlazením. Pro prořezání otvorů se používají kruhové řezáky pro uchycení do vrtačky nebo vrtáky s diamantovou korunkou pro nejtvrdší materiály. Otvor je tedy možné poměrně snadno vykroužit a nemělo by se stávat, že je "zhotoven" olámáním okolních keramických prvků. Speciální přání – například výřezy složitějších geometrických tvarů – lze nechat vyřezat vodním paprskem u dodavatele keramiky nebo přímo u výrobce.

Před zahájením prací se ještě přesvědčíme, že všechny stavební úpravy, které zakryjeme keramikou, jsou dokončeny. Zkontrolujeme rozvody elektrické sítě, rozvody vody, zkontrolujeme těsnost potrubí a zajistíme světelné zdroje tak, abychom mohli bez problémů pracovat i ve zhoršených podmínkách. Stavebně-montážní a kontrolní otvory (například pro odpady pod vanou) připravíme tak, abychom již nemuseli do konstrukce složitě zasahovat.

Dlažba Riverberi "rezervovaného" stylu může být kombinována s doplňky, které nemusí působit chladně, naopak působí křehce. Studené barvy obkladů mají několik barevných výrazů, a to kovově světle šedou ladící s nerezem či sklem; tmavě šedou barvu, jenž může připomínat tekoucí magma; či šedou s pixelovým designem. Saténový lesk dlaždic má kovový efekt. (RAKO)

Metody lepení

Lepicích hmot je na dnešním stavebním trhu k dispozici mnoho typů. Výběr by se měl řídit povahou keramického materiálu (nasákavý, nenasákavý, mozaika, nebo naopak velké formáty) a povahou podkladu (s podlahovým topením, v exteriéru apod.). Zvláštní požadavky na stavební chemii kladou speciální provozy, s jakými se setkáme v potravinářství, ve farmacii, v laboratořích nebo například v bazénech. V každém případě se vždy vyplatí pořídit stavební chemii spolu s nákupem keramiky, a to v renomovaných koupelnových studiích s proškoleným personálem. Mnozí výrobci keramických obkladů a dlažeb už dnes nabízejí stavební chemii systémově navazující na daný typ keramiky a zajišťují tak ucelené řešení celé zakázky.

U větších formátů dlažeb (s rozměry například 45 × 45 cm a více) vyžaduje lepení speciální podkladovou hmotu, tzv. "hmotu pro tekuté lože". Ta vykazuje samonivelační schopnosti, přitom její chemické složení a konzistence usnadňují pokládku větších kusů, což je činnost náročnější na přesnost a techniku provedení. Dalším zásadním krokem pro výsledek celého díla je použití správného typu lepidla – tzv. rozlivového. Zajistí dokonalé pokrytí v celé velké ploše rubové strany dlaždice a zamezí vzniku nežádoucích vzduchových dutin. Celá technologie tzv. bezdutinové lepení je určena pro zkušené a proškolené obkladače.

Na podkladovou plochu a na keramiku samotnou nanášíme vždy jen tolik lepidla, abychom zvládli provést práce, dokud lepidlo "nezavadne", tedy dokud neztratí schopnost lepení. Tomuto času říkáme "otevřený čas". Doba pro přilepení obkladu se výrazně zkracuje, pokud v okolním prostředí panuje vyšší teplota, je zajištěno větrání a okolí samotné je chudé na vlhkost v prostoru.

Dobu použitelnosti lepidla v mnohém ovlivňuje okolní teplota. Pro lepení by měla být dodržena podmínka krajní meze okolní teploty kolem +5 °C, což je rovněž teplotní hranice jiných běžných stavebních postupů. Při teplotách blížících se nule lepidla netvrdnou a nezrají. Další chybou bývá zajištění pohybu vzduchu nucenou ventilací nebo přirozenou cestou (v domnění, že "lepidlo lépe vysychá"). Průvan sice způsobuje rychlejší odpařování vody, ale ta je naopak pro tvrdnutí lepidla nebo samonivelační hmoty zapotřebí. Dozrávání bez vázané vody je pak komplikované a nemusí být vždy zcela efektivní. Z požadavku aplikace lepidla nebo jiných produktů stavební chemie při teplotách nad bodem mrazu jasně vyplývá, že s nimi nelze pracovat v mrazech, ačkoliv výrobci deklarují jejich mrazuvzdornost. Jedná se z jejich strany tedy o podvod nebo marketingový tah? Nikoliv, uvedené materiály jsou opravdu mrazuvzdorné, ale až po technologickém vyzrání. Před použitím jakéhokoliv stavebního materiálu nebo výrobku stavební chemie se proto vždy přesvědčíme, jaká pravidla nám předepisuje výrobce v návodu k použití.

Dlaždice Riverberi mohou být kombinovány s listelami 2 × 60 cm žhavých tónů oranžové či červené barvy, které tvoří atraktivní kontrast základním dlaždicím. Druhý typ abstraktní listely 7,5 × 60 cm, která také vznikla technologií reaktivní glazury, nechá na povrchu vyniknout abstraktní tvary v živelných barvách a je vhodná pouze pro aplikace na stěnách. Jednoduchý kontrast úspěšně narušuje mix mozaiky 3 × 7 cm dodávané na lepenci 30 × 30 cm. (RAKO)

Tlustovrstvá lepicí metoda patří mezi osvědčené klasické způsoby pokládání dlažby do čerstvého potěru. Pokládání obkladů se provádí do silné vrstvy malty. Připravená hmota podkladního lože připomíná buchty v pekáči, neboť rohy keramiky většinou nebývají podlepeny a keramika drží spíše na středu, proto se také hovoří o tzv. lepení "na buchty". Určitou výhodou této metody je, že nevyžaduje úpravu podkladu a je schopna bez vyrovnávací stěrky zakrýt výrazně velké nerovnosti, často až několika centimetrů. Má však mnohem více nevýhod, protože tato metoda rozhodně nepatří mezi výrazně produktivní činnosti a navíc předpokládá vysokou odbornost a zkušenosti pracovníků.

Zkušený pracovník musí připravit maltu odpovídajícího složení, což v důsledku přináší riziko horších fyzikálních vlastností malty. Směs se míchá přímo na stavbě, takže často nelze přesně dodržet poměr cementu, písku a vody. Navíc se mnohdy používá písek s nesprávnou zrnitostí, a tak po sečtení všech možných negativ, nebo jen jediného špatného kroku, může malta vykazovat špatné účinky hydratace. Další potíže mohou nastat s keramikou. Keramiku je třeba namočit, aby do sebe absorbovala vodu, které bude zapotřebí v chemickém procesu tuhnutí lepidla. Tento krok přináší riziko přesycení vodou (tzv. "převodnění keramických obkladů a dlažby"). Větší objem nasáklé vody může narušit spojení mezi maltou a dlažbou či obkladem. Při použití málo nasákavých nebo vůbec nenasákavých obkladů a dlažeb (a výrobci se snaží nasákavost snižovat) nejsou splněny základní požadavky pro dobré spojení mezi maltou a keramikou, takže v krátké době může dojít k jejímu uvolňování a vypadávání. Tato metoda je navíc prakticky nepoužitelná v exteriéru. Pokud se objeví pod dlažbou vzduchové dutinky, stávají se zdrojem problémů. Zejména u vodorovných venkovních ploch voda prochází spárami, kondenzuje v dutinách. Jestliže zmrzne, rozpínající se led odtrhne keramiku od podkladu (pokud nevydrží lepidlo), nebo dlažba praskne (pokud nevydrží střep).

Sympatická kombinace velkého a malého formátu série Riverberi může významnou měrou působit na celkovou jednotu prostoru. Mozaika může barevnou hloubku a výrazný lesk dlaždice obohatit o další originální detaily či vyřešit obložení technicky problematických míst. (RAKO)

Středněvrstvá lepicí metoda je přechodem, určitým mezistupněm, mezi klasickou tlustovrstvou a dnes nejrozšířenější tenkovrstvou metodou. Středněvrstvá lepicí metoda se používá pro lepení velkoformátových nekalibrovaných či na rubové straně silně profilovaných obkladů, dlažeb a přírodního kamene. Pro tyto účely byla vyvinuta speciální lepidla, která jsou vhodná pro nasákavou a pro nenasákavou dlažbu. Pomocí nich je možné pokládat dlažbu na čerstvě pochozí potěry či betony, na pevné i pružné podklady. Čerstvý podkladní potěr či beton nemusí zrát doporučovaných 28 dní, ani nemusí mít 4 % objemové vlhkosti. Tato metoda částečně dokáže kompenzovat nerovnosti povrchu, není tedy bezpodmínečně nutné používat vyrovnávací stěrky.

Tenkovrstvé lepicí metody patří mezi propracované a moderní metody lepení. Přinášejí totiž mnoho výhod. Doporučují se obvykle do 5 mm tloušťky lepicího lože. Pokud je tato vrstva silnější, dochází v lepidle k vnitřnímu pnutí, což může způsobit odchlípnutí dlažby či obkladu, nebo trhliny ve spárách či v glazuře. U tenkovrstvých lepicích metod se používají tři způsoby nanášení lepidla. "Floating" představuje metodu, při které je lepicí malta nanášena zubovým hladítkem ve dvou fázích. Nejprve se na podkladní plochu nanese tenká kontaktní vrstva. Pak se do ní pod úhlem 40 až 60 stupňů nanáší zubovou stěrkou lepidlo, do něhož se obklad nebo dlažba zatlačí. "Buttering" je tzv. natírací metoda. Na podklad se natře tenká vrstva lepidla. Zároveň se lepidlo nanese i na zadní stěnu keramického prvku a obklad či dlažba i s lepidlem se vtlačí do lepidlem natřeného podkladu. "Buttering-Floating" kombinuje oba způsoby obou předchozích metod, kdy se lepidlo nanáší jak na zadní stranu dlažby nebo obkladu, tak zubovým hladítkem na podkladní plochu.

V případě hydraulicky vytvrzujících tenkovrstvých omítek se používají všechny tři způsoby nanášení. U disperzních lepidel se obvykle používá jen "Floating". V exteriéru se u obkladů bazénů a okolních dlážděných ploch, jakož i u silně namáhaných dlažeb používá kombinovaný způsob, a to proto, aby byla zaručena bezdutinová pokládka, kdy je lepidlem potažená celá rubová strana keramiky.

Ve srovnání s tlustovrstvou metodou pokládání obkladů a dlaždic mají tenkovrstvé metody řadu výhod, zejména mnohonásobně zvyšují efektivitu práce a nevyžadují speciální kvalifikaci a bohaté zkušenosti pracovníků. Obklady a dlažby je přitom možné lepit prakticky bez omezení materiálu podkladu – keramika bude držet na sádrokartonu, dřevotřísce, umělé hmotě, ale dokonce i na kovech. Hodí se také pro podlahové vytápění. Po několika málo hodinách lze položenou dlažbu plně zatěžovat, což ve svém důsledku přináší značnou časovou úsporu. Technologie je použitelná v kombinaci s izolacemi proti vodě, takže je optimální například v prostorách s vyšší vlhkostí (například v koupelnách).

Riverberi je sérií, která může významně ovlivnit mimořádnou atmosféru domácího prostředí, komerčních objektů či fascinujícím způsobem "obalit" fasádu budov. (RAKO)

Spárování

Obdobně jako v případě lepicích materiálů je i ve spárovacích hmotách široký výběr. Jejich vývoj a výroba jsou vedeny snahami o zvyšování produktivity práce, vyššími nároky na zatížení spár a jejich vyšší trvanlivost, jakož i požadavky na co nejlepší vzhled. Spárování je důležitou činností, která spolurozhoduje o celkovém vzhledu celého díla. Se spárováním můžeme začít po zatuhnutí nalepené keramiky, uspěchaná činnost může narušit pevnost lepidla nebo při spárování můžeme pohnout obkladem. Proto vyčkáme alespoň 24 hodin od dokončení lepení.

Pokud provádíme jen údržbové či rekonstrukční práce a potýkáme se se starými spárami, bude dobře, odstraníme-li zbytky starých spárovacích hmot. Škrabkou, šroubovákem nebo špachtlí vyškrábeme starou hmotu do hloubky několika milimetrů. Vytvoříme tak dostatečný objem prostoru na to, aby mohl proběhnout proces tuhnutí ve spárovací hmotě, kterou budeme nanášet. Pokud nebude objem dostatečný, proces tvrdnutí zcela neproběhne. Spárovací hmotu dostáváme do spáry stěrkou, houbičkou nebo vytlačovací pistolí. Barevnost spárovací hmoty volíme vždy s ohledem na keramické materiály. Platí přitom, že základní barvou ve většině případů není bílá, jak se mnozí mylně domnívají, ale světle až středně šedá nebo béžová. Ty harmonicky ladí k naprosté většině barev i povrchových struktur keramiky, jsou odolné a nejsou náchylné k obarvení či znečištění. Současná nabídka na trhu dává k dispozici celou škálu odstínů, se kterými lze realizovat téměř jakýkoli obklad či dlažbu. U dlažeb, kde je namáhání i riziko zašpinění vyšší než u obkladu stěn, volíme raději střední až tmavší odstíny šedé, což nám zajišťuje dobrý vzhled plochy i po delší době užívání.

Současná technologie keramické výroby poskytuje možnost napodobit design dřeva bez kompromisů, pojatý v novém dynamickém stylu a bez zbytečné nostalgie. Vzhled dřeva v sérii Noe je tak naprosto dokonalý, avšak má špičkové parametry keramického materiálu (gres porcellanato smaltato). (RAKO)

Spárovací hmoty se dělí na cementové, silikonové, epoxidové, akrylátové a polyuretanové. Cementové, silikonové a epoxidové spárovací hmoty jsou na trhu ve stejné barevné škále, což v interiéru skýtá možnost jejich vzájemné kombinace bez narušení celkového vzhledu vyspárované plochy. Akrylátové a polyuretanové spárovací hmoty jsou určeny pro výplň spojů a spár v prostorách, kde dochází k velkému mechanickému zatížení.

Ochrana obložených ploch

Po pokládce keramiky a po vyspárování je třeba povrch ochránit po dobu, kdy se provádějí dokončovací práce. Pohyb pracovníků po nechráněném povrchu může nenávratně poškodit i velmi odolný povrch, protože na botách se přináší zrnka prachu a písku. Může proto dojít k poškrábání plochy, narušení či znečištění spár, případně vtlačení cizích těles do spárovací hmoty.

Série Noe má tendenci vypadat realisticky, kresba dřeva je dokonalá a dokonce jemným kontrastem lesku a matu ve svém povrchu imituje lakování. Barevné varianty hnědá, tmavě hnědá, světle béžová, bílá a černá metalická podporují charakter materiálu. Série Noe symbolizuje příjemné prostředí domova, staví na hřejivém pocitu a pohodlí. Je ideálním materiálem pro podlahové topení všude tam, kde je požadováno zachování vzhledu dřevěné podlahy. (RAKO)

Foto (c) RAKO, www.rako.cz