Keramická dlažba a podlahové vytápění (1) - Úvod do problematiky

Nejen v období studených zimních dnů uvítáme příležitost vyhřát prostory domu na příjemnou teplotu. Podlahové vytápění přispívá k lepší tepelné pohodě rovnoměrnějším rozvrstvením tepla v místnosti, mnohem menší cirkulací teplého vzduchu v místnosti brání víření prachových částic a využitím nízké teploty vytváří lepší klima. Vzduch ve výšce hlavy může být až o několik stupňů chladnější bez újmy na fyziologické pohodě, což ve svém důsledku přináší úsporu nákladů (uvádí se 10–20 % v závislosti na požadované teplotě povrchu podlahy). Neviditelné vytápění umožňuje takřka bez omezení využívat podlahovou plochu při rozmístění nábytku. Díky nižší cirkulaci vzduchu se zvyšuje také relativní vlhkost vzduchu v místnostech, což zlepšuje dýchání.

Ukázka možné aplikace podlahového vytápění.

Foto (C) DE-VI

Podlahové vytápění řeší snad jediný argument odpůrců využití dlažeb, obkladů a keramiky v interiéru – totiž jejich chlad. Ačkoliv jde jen a opravdu pouze o subjektivní pocity, podlahové vytápění je dobrým protiargumentem. Přidáme-li bezúdržbový provoz a topnými tělesy nenarušený vzhled místnosti, můžeme hovořit takřka o ideálním způsobu vytápění.

Stavební konstrukce podlahového vytápění musí splňovat veškeré podmínky, které stanovují příslušné normy. Tepelně izolační vlastnosti budovy stanovuje ČSN 73 05 40 – tepelná ochrana budov. Instalaci a připojení elektrických zařízení do sítě smí provést pouze osoba oprávněná k dodavatelské činnosti (§ 8 vyhl. č. 50/1978 Sb.). Mějme na paměti, že činnost osob nesplňujících požadované kvalifikační předpoklady může vést ke zranění nebo i smrti osob v domě.

Podlahová konstrukce

Podlahové vytápění může plnit funkci centrálního vytápění, ale velmi často také slouží jako doplňkový systém k hlavnímu vytápění, případně pomáhá temperovat místnosti v přechodném ročním období před nebo na konci topné sezóny. Někdy je jedinou rozumnou a technicky přijatelnou alternativou v rekonstruovaných prostorách, kde se původně s vytápěním ani nepočítalo.

Při rekonstrukci podlahové skladby nemáme někdy možnost provádět výraznější stavební úpravy. Proto tam, kde nejsou založeny důkladné tepelné izolace a kde není betonová deska dilatována, je takřka vyloučeno podlahový systém vytápění použít jako hlavní systém. Uvažujme raději o temperování prostoru. Přitom ale stejně musíme zajistit alespoň základní tepelnou izolaci pod podlahou. Podlahové vytápění může být téměř neúčinné, pokud nezajistíme dostatečné tepelné izolace. Celý výkon systému v horším případě pokryje akorát tepelné ztráty. Tuto situaci lze očekávat například v místnostech, které jsou nad nevytápěným prostorem (garáž, sklepní prostory, technická místnost). Alespoň nouzovým řešením je izolace stropu prostoru pod místností.

Topná rohož ETF 253 pro akumulační a přímé vytápění s integrovaným jednožilným topným kabelem a dvojitou izolací.

Foto (C) AEG

Pokud hrozí větší energetické ztráty únikem do stavební konstrukce a opravdu nemáme možnost technicky zajistit tepelné izolace, je reálné omezit ekonomické ztráty provozních nákladů v umístění podlahového systému jen na nezbytně nutná místa, kde se zdržujeme nejčastěji – například kolem vany, v blízkosti kuchyňské linky, před umyvadlem, apod.

Většina dodavatelů topných podlahových systémů varuje před použitím odrazných kovových fólií pod kabely. Ačkoliv by se někomu jejich použití zdálo smysluplné, není tomu tak. Kovové odrazné fólie splňují svůj účel například za radiátory, ale podlahový systém vytápění využívá jiného principu přenosu tepla – teplo se podlaze předává vedením prostřednictvím kontaktu tepelného zdroje s hmotou podlahové desky. Kovové odrazné fólie pod topnými registry by tak paradoxně mohly škodit, například i špatným spojením podlahové desky s podkladem.

V novostavbách máme při řešení podlahové skladby v kombinaci s podlahovým vytápěním volné ruce. Jako nejvhodnější se jeví odlití betonové desky odděleně od ostatních pevných konstrukcí, jako jsou zdi, podkladní beton, základy, atd. Topnou desku odděluje od podkladního betonu vrstva tepelné izolace, od stěn ji dělí dilatační spáry vyplněné pružným materiálem. Šířka dilatačních spár se musí vypočítat podle plochy podlahy, v praxi se pohybuje reálně kolem 10 mm. Je však třeba dohlédnout, aby dilatační spáry procházely od úrovně čisté podlahy (nášlapné vrstvy) až dolů k tepelné izolaci. Dilataci je možné ukrýt před zraky krycími lištami, které umožní pohyb desky vůči pevným součástem konstrukce. Přelepení dilatace například keramickými obklady způsobí po několika cyklech jejich popraskání nebo odlepení od podkladu. Dilatační bloky by měly dosahovat maximální plochy do 20–25 m².

Požadavky kladené na tepelnou izolaci jsou u hlavního vytápění přísnější než v ČSN 73 05 40, která udává požadované a doporučované hodnoty tepelného odporu (R_n) pro různé druhy podlahových konstrukcí. Potřebný tepelný odpor tepelné izolace (R_i) pod topnou deskou vychází z požadavku minimalizace ztrátového tepelného toku, tj. tepelného toku směrem dolů z tepelné roviny. Jeho velikost závisí hlavně na skladbě podlahy – tloušťce tepelné izolace, druhu nášlapné vrstvy a charakteru prostoru pod podlahou. I když tloušťku tepelné izolace je třeba přesně propočítat podle vlastností izolace a umístění v konstrukci, lze například pro polystyren stanovit přibližné hodnoty tloušťky izolací. Podlahy nad vytápěnými místnostmi stačí izolovat 2 cm polystyrenu, podlahy na rostlém terénu ochrání 6 cm vrstva a podlahy nad nevytápěními prostory 8 cm polystyrenu. Mějme na paměti, že ekonomicky přijatelná maximální tepelná ztráta může dosáhnout přibližně 8–12 % topného výkonu systému.

Instalace podlahového vytápění může být na rozdíl od jiných způsobů vytápění stavebně náročnější a při provádění prací je třeba dbát o pečlivost a kontrolu materiálů i stavebních postupů. Chyby při práci, například netěsnosti potrubí nebo chyby v elektrickém zapojení či poškození elektroinstalačních rozvodů, se totiž později těžko odstraňují.

Podlahové vytápění je ideálním řešením v případě keramické dlažby

Foto (C) RAKO, série Titus