Kdo si hraje nezlobí. Bezpečnost nadevše

Hra dítěte je první činnost, kterou člověk používá k vytvoření vztahů se svým okolím. Dítě si hrou upevňuje svoji samostatnost a sebevědomí, zkouší svou odvahu, sílu a dovednost, troufá si riskovat, navazuje kontakty s ostatními dětmi, za pomoci své fantazie proměňuje okolní svět. Koutek pro děti by neměl chybět v žádné zahradě, kde v rodině mají malé děti.

Dětský koutek má být skutečným "královstvím" dětí, kde rozhodují samostatně o tom, co budou dělat.. Zahrada je také prvním místem, kde se malý človíček seznamuje s přírodou, zde se učí poznávat vztahy člověka k přírodě, zde se formuje jeho vlastní vztah k říši rostlin a zvířat.

Při umísťování dětského koutu je určující možnost celodenního dohledu. Při hře však děti nesmějí mít pocit omezení pramenící ze strachu, že dělají něco, za co mohou být dodatečně potrestáno. Místo pro hry dětí nesmí být přísně ohraničené. Největší službu poskytne především velký, dobře udržovaný trávník. Vlastní koutek pro děti vybavený různým zařízením je zařízením dočasným, jakmile děti odrostou, pozbývá dětský koutek svůj význam. I s touto okolností musíme počítat ve svých plánech při úpravě zahrady. Jde tedy o určité časové omezení, provizorium, které se týká dětí ve věku od 3 do 12 až 14 let.

Pokud ve vašem okolí chybí dětské hřiště a máte větší pozemek, můžete svým ratolestem dopřát různé proléžačky, skluzavky a trampolíny, na kterých se můžou bezpečně vyřádit.

Foto (C) PETR VELFEL

Děti mají v různém věku různé nároky

Pro úplně malé děti, batolata, je nejbezpečnějším místem pečlivě udržovaný trávník, kam umístíme dostatečně prostornou dřevěnou ohrádku. Vyhrazené místo musí být chráněné před přímým sluníčkem, nemělo by být vystaveno prudkému větru, ale také ne v místě s úplným bezvětřím. Ohrádku čas od času posuneme, abychom poskytli trávníku čas k regeneraci a dítěti nabídli něco jiného k pozorování.

Pro děti, které si začínají hrát, je nejvhodnějším prostředím pískoviště. Plocha pískoviště nemusí být veliká. Závisí na počtu dětí najednou si zde hrajících. Nejjednodušším pískovištěm je bedna naplněná pískem. Rozměry pískoviště se pohybují podle prostoru; 2×2 nebo 2×3 m. Půdorys může být čtvercový, obdélníkový ale i kruhový, nebo může být nepravidelný. Základní kostru pískoviště lze vybudovat ze dřeva, z cihel. Jestliže později využijeme pískoviště například ke zřízení okrasného bazénu, musíme stavbu provádět s ohledem na pozdější využívání.

Nezapomínejme na odvodnění!

Pískoviště je nutné odvodnit, k tomu stačí na vyhloubené dno navést drobný štěrk a na něj vrstvu písku, na kterou položíme betonové dlaždice nebo cihly. Hloubka pískoviště by měla být minimálně 1 m. Okraj můžeme obložit betonovými dlaždicemi tak, aby okolo pískoviště v úrovni terénu vznikla volnější plocha, kde děti mohou dělat bábovičky a vyklápět písek, aniž by zničily trávník na pískoviště navazující. Toto řešení má své přednosti, ale i záporné stránky. Pro snadnější udržení pořádku okolo pískoviště je výhodné, aby okraj pískoviště byl v úrovni terénu, nikdo však nezabrání roznášení písku do stále většího okruhu okolo pískoviště, často až do trávníku. Tím trávník pochopitelně velice trpí a vypadá nevzhledně. Předností řešení pískoviště se zvýšeným okrajem je omezení rozhazování písku, o to obtížnější je však úklid ploch okolo pískoviště.

Co by na dětském hřišti nemělo chybět

K oblíbenému vybavení koutku pro děti podle velikosti prostoru patří houpačka, lano ke šplhání, kolotoč, provazový žebřík a další . Při výběru zařízení dáváme přednost jednoduchým, konstrukčně nenáročným trvanlivým předmětům. Výběr ovlivňuje především věk dětí, pohlaví, prostorové možnosti zahrady. Materiál volíme s ohledem na charakter zahrady.

Prolézačky pro děti nemusí být složité a mohou zároveň umně doplnit celkovou tvář zahrady. Přírodní materiál na jejich vytvoření může poskytnout třeba i nedaleký les.

Foto (C) PAVLA HARTMANOVÁ

Domácí brouzdaliště

K osvěžení dětí v horkých letních dnech můžeme v zahradě zřídit mělké brouzdaliště. Tvar brouzdaliště bývá obvykle kruhový nebo čtvercový. Zpravidla je to mělký široký bazén, svažující se k jedné ze stran nebo je mísovitě modelovaný. Hloubka vody se pohybuje od 10 cm do maximálně 40 cm výšky vodního sloupce. Vhodným doplňkem se může stát sprcha.

Jak ho zbudovat

Brouzdaliště zhotovíme vybetonováním vyhloubené jámy žádaného tvaru. Povrch mírně vyhladíme. Mírné zdrsnění povrchu není na závadu pro bezpečnější pohyb dětí ve vodě. Nesmíme zapomenout na zbudování přepadové trubky, pokud zhotovujeme bazén, a pochopitelně na vypouštěcí otvor v nejnižším místě nádrže. Plochu okolo brouzdaliště doporučujeme alespoň dočasně zpevnit, neboť se zakrátko okolí při velkém provozu rozbahní a trávník vezme za své. ˇŘešení se nabízí pomocí přenosných dřevěných roštů usazených do hranolků asi 10 cm nad trávníkem. Roštové uspořádání dovolí vsáknutí vystříkané vody do trávníku-

Pro menší zahrady je vhodné zakoupit bazény z plastických hmot, které svojí barevností oživí zahradu a funkčně splní požadavky dětí.

Upozornění: Jestliže v zahradě máme hlubší okrasnou nádrž nebo bazén ke koupání a jestliže se děti pohybují v zahradě bez dozoru, zakrýváme nádrže pevným poklopem nebo alespoň ochrannou sítí. Voda je lákadlem, kterému odolá málokteré dítě. Stačí pak chvilka nepozornosti a i ve mělké louži se dítě může utopit. Jakmile tedy dětem nabídneme osvěžení ve vodě, zajistíme i stálý dozor. Vodu musíme z hygienických důvodů často vyměňovat.

Zahrada pro chlapecké hry je náročnější

Nesmíme zapomínat na rozdílnost ve hře chlapců a děvčat. Chlapci ke svým hrám potřebují s přibývajícím věkem větší prostor než děvčátka, a i nároky na zařízení jsou značně odlišné. Pro větší chlapce můžeme pískoviště využít ke zřízení "miniosady" Indiánů, doplníme je nářadím, zvyšujícím obratnost a sílu. Prostorově méně náročné hry děvčat zase naopak vyžadují klidnější místo.

Podněty k rozvoji dítěte v zahradní architektuře

Pro hry jako například na schovávanou, upravíme partie na okrajích dětských koutů nepravidelnou výsadbou keřů. Při výběru dřevin dáváme přednost netrnitým, snadno regenerujícím, a to hlavně (!!!) ‑ nejedovatým, jako jsou Ligustrum vulgare, Lonicera tatarica, Syringa vulgaris, Viburnum opulus, Keria japonica, Spiraea vanhouttei. Musíme si uvědomit, že ani opakovaná osvěta není zárukou toho, že dítě ve volné chvilce nebude okusovat bobule, strkat do úst lístky nebo větvičky keřů nebo stromů.

Abychom podchytili a rozvíjeli zájem dětí o přírodu, je vhodné ponechat v užitkové zahradě každému dítěti malý záhonek, který samo ošetřuje, kde se učí vysévat semínka, zalévat, kypřit. Vlastníma rukama vypěstovaný hrášek nebo květinka je pro dítě zážitkem daleko bohatším než sebelepší a sebedražší hračka, kterou mu koupíme. Děti se učí vážit si práce druhého a později snadněji dokáží ocenit a pochopit námahu, kterou vkládáme do naší zahrady.

Ne každé dítě má možnost vyrůstat v dokonalé symbióze s přírodou, obklopené zelení zahrady. Dětská hřiště a prostory ke hrám by měly být automaticky součástí každého města či malé obce. Každé dítě by mělo mít právo na radost ze hry, ze hry bezpečné a kreativní.

Velmi malý prostor nám zabere vhodně zvolená skluzavka, kterou si užijí nejvíce malé děti. V dřevěném baráčku může mít vaše dítko skrýš na hračky.

Foto (C) PETR VELFEL

KUTILSKÉ OKÉNKO:

Jak si vyrobit houpačku

Oblíbenou zábavou dětí je závěsná houpačka. Pro tu nejprve zhotovíme nosný rám z hranolů, nebo kulatiny o průměru alespoň 12 cm. Výška rámu se má pohybovat okolo 2,5 m. Trámky zajistíme v zemi zabetonováním a proti vyviklání je vyztužíme vzpěrami. Do horního příčného spojovacího nosného trámku zašroubujeme háky, na které houpačku nebo hrazdu zavěsíme. Nosnou konstrukci můžeme zhotovit také z ocelových trubek. Celá konstrukce může být řešena jako skládací s tím, že základy budujeme tak, abychom trubky do nich pouze zasunuli. Jestliže na nosné trámky připevníme napevno příčně dřevěnou tyč nebo kovovou trubku, vznikne nám víceúčelové zařízení.

Jak si vybudovat pískoviště:

Zapuštěná pískoviště vybudujeme tak, že na betonových základech v hloubce 120–140 cm vyzdíme do úrovně terénu po obvodu cihlovou zeď. Dno vyspádujeme k jednomu rohu a vysypeme 2 cm vrstvou štěrku a 10 cm vrstvou písku, který kryjeme betonovými dlaždicemi. Okolí zpevníme do vzdálenosti alespoň 1,5 m betonovými dlaždicemi. Převýšená pískoviště budujeme buď ze dřeva, z cihel nebo betonu. Vhodné je mírné zapuštění do terénu, abychom dosáhli potřebné hloubky písku.

V rozích vytýčeného půdorysu pískoviště zatlučeme kolíky 5×5 až 8×8 cm, aby přečnívaly nad zem asi o 15–20 cm. Na ně připevníme široká prkna o síle 1 cm a zalícujeme je s vrchem kolíků. Vrchní hranu obložíme prkny asi 20 cm širokými, ohoblovanými se zaoblenými hranami. Pokud je převýšení pískoviště z cihel, obkládáme vrchní část dřevem k posezení. Stěny pískoviště můžeme také vybetonovat. Vrchní hranu však obložíme opět dřevem. Dbáme na pořádek nejenom okolo pískoviště, ale v celém dětském koutku.

Můžete si troufnout i na kolotoč

Ze dřeva můžeme zhotovit i velice jednoduchý kolotoč. Na silný špalek upevníme středovou osu, na kterou navlečeme silnější prkna. Ta vytvoří dvě nebo čtyři ramena, na jejichž konci připevníme širší prkénka pro sezení. Každý zdatnější kutil pracující se dřevem si jistě poradí sám se zhotovením vozíčku vydlabaného ze špalku dřeva, dokáže z několika špalků vyrobit lokomotivu a další hračky pro děti. Nesmíme však zapomínat na velkou obrazotvornost dětí. Sebedokonalejší hračka nedokáže nahradit špalek dřeva a kousky prkýnek, ze kterých se dá vytvořit ohromná spousta zajímavých věcí a které děti dokáží mimořádně využít.

Konstrukce kombinovaná se skluzavkou a houpačkou dokáže zabavit partu malých nezbedníků. Musíme však pamatovat na bezpečnost a konstrukci dobře upevnit, aby nedošlo k nehodě.

Foto (C) PETR VELFEL