Jak správně zasadit strom a zasít trávu

Osázet zahradu stromy, keři a květinami, vyset travní semeno – to všechno lze dělat dvojím způsobem. Buď vlastnoručně, k čemuž je potřeba mít určité znalosti o tom, co vysazovat, kam vysazovat, jak vysazovat, kdy vysazovat a jak se pak o vše starat, nebo si takové odborné práce nechat udělat způsobilou firmou.

Pro laika je očividně lepším řešením nechat si zahradu "udělat na klíč" – nemusí mít hlavu plnou mnoha starostí, které se rovnají prakticky druhému zaměstnání. Ale ani u této varianty neuškodí mít alespoň základní znalosti nebo informace. Ten, kdo má v úmyslu si zahradu založit vlastnoručně (nebo lépe za odborného dohledu), potřebuje znalosti a informace dokonalejší. Vlastnoruční založení zahrady má jednu nenahraditelnou výhodu pro majitele – zakladatele. Je to „jeho dílo“ a získal k němu niterný – "rodičovský" – vztah, který chybí tomu, kdo si nechal zahradu udělat.

Volte uvážený postup

Jde-li o založení zcela nové zahrady, například u nově dokončeného rodinného domku, jehož okolí bylo více nebo méně zdevastováno stavební činností, bývá výhodnější, po dokončení projektovaných definitivních povrchových úprav terénu (povrchu) zahrady, vysazovat stromy a keře a zakládat květinové záhony v čase před založením trávníku. Samozřejmě je možné se rozhodnout i pro opačný postup: nejdříve na celé ploše zahrady založit trávník (po vybudování cest a pěšin, závlah, bazénů, skalky, pergoly, odpočívadla, pískoviště apod.) a vysazovat stromy a keře a zakládat květinové záhony až následně (třeba za rok nebo postupně, po etapách). Oba postupy mají své výhody.

Opadavé stromy a keře se vysazují zpravidla na podzim (po opadu listí až do zámrzu půdy) nebo na jaře (od rozmrznutí půdy až do doby rašení). Některé listnáče se ale lépe ujímají pouze na jaře, na počátku rašení (bříza, liliovník, magnólie).

Jehličnany a stálezelené keře je vhodnější sázet dříve na podzim (v září – říjnu), aby do zimy ještě zakořenily a mohly v zimě z půdy přijímat vodu (jejich listy a jehlice transpirují i v zimě). Dřeviny pěstované v kontejnerech je možno vysazovat kdykoliv v průběhu vegetace, jsou však dražší a k dispozici nebývají v úplném požadovaném druhovém a velikostním sortimentu.

Základ úspěchu spočívá v kořenech

Jehličnany, stálezelené listnaté a vzrostlé opadavé dřeviny se vysazují prakticky vždy s kořenovým balem (stejně tak dřeviny pěstované a dodávané v kontejnerech), listnaté opadavé dřeviny se vysazují (až na výjimky) prostokořenné. Doba mezi expedicí dřevin z okrasné školky a výsadbou na stanoviště by měla být co nejkratší. Pokud nelze sázet hned, je nezbytné chránit kořeny před vyschnutím, např. uskladnit je na stinném a závětrném místě, pokropit vodou a přikrýt PVC fólií nebo rohožemi. Kořenové baly stálezelených dřevin nesmí rovněž zcela vyschnout a nelze-li je okamžitě vysazovat, je prospěšné je alespoň 1× denně postřikováním zavlažíme.

Místa výsadby jednotlivých dřevin se před vysazováním zpravidla označují v terénu podle projektu vykolíkováním (dřevěné laťky se jmény dřevin). Na těch místech se postupně hloubí jámy zpravidla rýčem. Jámy v příznivých půdních podmínkách mají být tak veliké, aby se kořeny v nich při sázení mohly volně rozložit a aby pod nimi byla ještě zkypřená zem. Pro keře je postačující velikost jámy 50 × 50 × 50 cm, pro ostatní dřeviny 70 × 70 × 60 cm. Stěny jam mají být kolmé. V nepříznivých podmínkách je lépe zasypávat kořeny vysazovaných dřevin kvalitní ornicí nebo dobrým kompostem.

Konečně vysazujeme!

Výsadbu provádíme nejméně ve dvou osobách. Jedna drží stromek a druhá zaplňuje jámu kolem kořenů zeminou. Při této práci pak ten, kdo drží sazenici, s ní potřásá, aby se zemina dobře dostala do spleti kořenů, zeminu při tom ušlapává a dbá na to, aby stromky byly vysazeny tak hluboko, jak rostly ve školce. Keře mají být sázeny o něco hlouběji, aby celé rozvětvení bylo v zemi – keře tam dodatečně zakoření a jsou odolnější proti suchu.

Prostokořenné (opadavé) dřeviny se vysazují tak, že nejdříve hladce seřízneme (odstřihneme) silnější poraněné kořeny a ostatní se zbytečně nezkracují. Ke stromům dáváme silnější impregnovaný kůl, který se zatluče do dna jámy ještě před výsadbou. Kůl má dosahovat až pod korunku stromku. Umisťuje se buď se strany převládajících větrů nebo z jihozápadní strany. Po výsadbě se sazenice přivážou úvazkem ve tvaru osmičky volně ke kůlu (nikoliv drátem).

Jehličnany a stálezelené listnaté dřeviny se sázejí s kořenovým balem, protože jsou neustále olistěné a musí stále nahrazovat ztrátu vody výparem (transpirace) a z dalších důvodů. Jámy pro sázení mají být prostornější než u opadavých druhů. Nejdříve se spodek zaplní kvalitní zeminou a sešlápne tak, aby kořenový bal s rostlinou byl ve správné hloubce. Teprve poté se obal, do kterého je kořenový bal zabalen, rozváže nebo rozřízne a je-li z netlejícího materiálu, pak se raději odstraní. Rostlinou a jejím kořenovým balem se nenatřásá, ale obsypává se zeminou a přišlapuje. Vyšší stálezelené dřeviny se vyvazují ke kůlům zaraženým šikmo vedle balu.

Nedostatek vody může zhatit výsledky

Po výsadbě je nutno rostliny zalít (zemina lépe přilne ke kořenům). Důkladná a opakovaná zálivka je nutná hlavně u výsadeb na jaře a pokud se sázely stálezelené dřeviny s porušenými kořenovými baly. Není třeba zalévat často, ale důkladně.

Kolem kmínků zejména osamoceně vysazovaných dřevin (v trávníku) je možno zhotovit mělké půdní mísy, které usměrňují závlahu nebo srážky přímo ke kořenovému balu. Půdu kolem sazenic je též možno nadkrýt (mulčovat) vrstvou drcené kůry, která omezuje zaplevelování a brání nadměrnému odparu vody z půdy.

Vyberte si pažit

Trávník na zahradě se u nás zakládá ponejvíce výsevem osiva různých travních směsí z předpěstovaných travních koberců. Pro vznik kvalitního trávníku je prakticky nejdůležitější příprava půdy. V této přípravě tkví tři čtvrtiny úspěchu, je-li cílem mít trávník, který by byl schopen plnit veškeré požadavky na něj kladené a byl dlouhověký. Podmínkou je alespoň 15 cm kvalitní svrchní vrstva půdy (ornice), která by rovnoměrně pokrývala zatravňovaný pozemek, byla charakteru písčitohlinitého, zbaveného kamenů a jiných odpadků větších než 2 cm, byla co nejméně zaplevelená semeny nebo oddenky a jinými podzemními orgány vytrvalých dvouděložných rostlin (trávníkových plevelů), měla mírně kyselou reakci vyhovující většině kulturních trav (pH 5,5 až 6,5) a měla dostatečnou zásobu živin. To vše je možno zjistit laboratorním rozborem, Půda pod touto vrstvou může mít i nižší hodnotu, nicméně musí umožňovat vedení vláhy v obou směrech (zásak i vzlínání).

Při konečné úpravě povrchu před výsevem se většinou nelze obejít bez ručního uhrabávání (modelování) hráběmi – povrch musí být přiměřeně jemný, zhutněný a mírně vlhký. Celá plocha má být rovná bez výrazných proláklin, ve kterých by se při srážkách a závlaze zadržovala voda. Samozřejmě se nevylučují svahy nebo i záměrné modelování terénu. Do doby, než se na připravenou půdu vyseje travní osivo nebo se položí předpěstované travní koberce, je třeba ji udržovat v bezplevelném stavu. Přípravu půdy pro výsev travního semene je nejlépe udělat několik týdnů před výsevem, aby se vyrovnaly vláhové poměry ve zpracovávané půdě, aby došlo k potřebnému vyplnění pórů a slehnutí nakypřené půdy a aby vzešly plevele, které se těsně před oséváním plochy zničí mechanicky nebo chemicky. Výsev travního osiva tedy raději neuspěchat. Ideální by např. bylo dokončit přípravu půdy pro trávník na podzim a vysévat až na jaře, nebo připravit půdu na jaře a vysévat pozdě v létě.

Vyséváme trávník

Výběr travní směsi by měl proběhnout podle záměru, jaký druh nebo typ trávníku se bude v zahradě zakládat. Složení osiva travní směsi se liší různým zastoupením druhů trav podle toho, zda se bude zakládat trávník okrasný nebo rekreační, zda bude trávník v zástinu a vlhčí půdě nebo na úpalu a na vysychavé půdě. Máme-li v tomto jasno a travní směs je připravena, je možno vysévat.

Výsev se dělá v dvou hlavních termínech a to:

1. na jaře (mezi polovinou dubna a polovinou května), kdy jsou klimatické podmínky nejpříhodnější – zpravidla je půda již prohřátá a bývá dostatek přirozené vláhy;

2. koncem léta nebo začátkem podzimu (mezi polovinou srpna a polovinou září, někdy ještě i v říjnu), kdy bývá půda ještě prohřátá a bývá opět více srážek (vzešlá tráva by měla být do zámrzu alespoň 1× pokosena).

Podle místních podmínek je možno vysévat buď dříve (v lehčích a záhřevných půdách nebo v teplejších polohách) nebo i později (v těžších a zamokřených půdách nebo v oblastech pozdnějšího nástupu jara). Pokud v některých oblastech bývá v průběhu vegetace dostatek vláhy, popřípadě je-li travnatá plocha pod závlahou, je možno vysévat kdykoliv od jara do podzimu.

Pokud jde o množství travního osiva, tak postačí množství v rozmezí 1,5 kg až 2,5 kg na plochu 100 m² za předpokladu, že půda je dobře připravena a osivo je čerstvé. Travní osivo není radno uschovávat, každý rok ztrácí část své klíčivosti (po prvním roce 10 %, po druhém roce 15 %, po třetím roce 35 % a čtyřleté osivo už je prakticky bezcenné).

Malé plochy, asi tak do 500 m², se zpravidla osévají ručním rozhozem travního osiva. Pro ruční výsev je třeba mít zručnost a odhad, aby při pocházení po osévané ploše bylo semeno stejnoměrně po povrchu půdy rozloženo a ve správném množství. Při výsevu by mělo být bezvětří. Aby se na povrchu půdy netvořily při výsevu hlubší šlápoty, do nichž se při závlaze splavuje travní semeno a vznikají nepravidelnosti, je účelné si přivázat na obuv širší prkénka, která roznesou tělesnou váhu na větší plochu.

Po vysetí je nutno osivo zapravit mělce do půdy. Obvykle se to dělá zasekáváním železnými hráběmi drobnými sekavými pohyby místo vedle místa a na hloubku do 2 cm. Též je možno osivo překrýt pečlivým rozhozem (rozsetím přes síto) asi půlcentimetrové vrstvičky jemněji prosátého kompostu. Posledním úkonem je stlačení půdy pro zajištění půdní vzlínavosti. Je možno to dělat opět nášlapnými prkénky, jako při výsevu, poctivě – místo vedle místa po celé ploše, nebo ručním válcem.

V příznivých podmínkách začne osivo vzcházet během týdne až čtrnácti dnů. Travní porost se ovšem vyvíjí nejméně celou vegetační sezónu než dosáhne žádoucí hustoty (některé druhy trav vzcházejí až za 30 a více dní).

Místo výsevu zelený koberec

Založení trávníku z předpěstovaných travních koberců má rovněž svá pravidla. Půdu je třeba připravit stejně pečlivě jako pro výsev. Travní koberce, které se dodávají srolované v pásech zpravidla o šířce 30–40 cm a délce 1–2 m, je třeba položit do 24 hodin od sloupnutí v „trávníkové školce“, srolování a dovezení na stanoviště. Travní koberce se nikdy nemají pokládat na suchou nebo nezkultivovanou půdu. Pokládka se vykonává vždy ze strany již položených drnů nebo pásů – je nevhodné přecházet po připraveném půdním povrchu (tvoří se šlápoty a nerovnosti). Travní drny nebo pásy musí na sebe průběžně těsně navazovat. Na svazích se začíná s pokládkou od úpatí k vrcholu – pásy se kladou vertikálně nebo diagonálně, nikdy horizontálně. Pokládka je možná po celé vegetační údobí, je-li možnost následného zavlažování. Jsou-li mezi položenými drny nebo pásy větší štěrbiny, vyplňují se zeminou (nebo i jemným pískem) a mohou se též oset travní směsí shodného složení. Po položení se celá plocha s položenými travními drny nebo pásy přiválí ručním válcem – odstraní se tak případné vzduchové kapsy a podpoří se srůstání s podložím. Teplé počasí a závlaha dají podmínky k prokořenění, takže po týdnu by mělo být již obtížné travní drny nebo pásy ročně odtrhnout.