Jak pečovat o trávník, aby byl zdravý

Obdivovaným ideálem v zahradní tvorbě u nás bývají "anglické trávníky". Samo pojmenování napovídá, kde ideál vznikl. Obvykle se jimi rozumí trávníky nakrátko pokosené, šťavnatě zelené a prakticky bez dvouděložných rostlin (trávníkových plevelů) a navíc ještě po nich lze chodit. I u nás je samozřejmě možné mít na zahradách trávníky podobných vlastností, ale je třeba pro to něco udělat – a dělat to nepřetržitě nejméně tři sta let, jak se traduje ústním podáním.

V Anglii je péče o trávníky prakticky už geneticky zakódována v téměř každém Angličanovi – doslova národní tradicí (podobně jako u nás pivo). A vědomí této tradice je v lidech vzbuzováno již od dětství, tvoří se nejen v rodinách, ale i ve školách, takže není divu, že se vztah k trávníkům (a nejen k nim) přenáší z generace na generaci. Ideální „anglický trávník“ je výsledkem pěstitelských zkušeností několika generací trávníkářů. V těchto zkušenostech je zapracována technika, technologie a pečlivost předseťové přípravy půdy, promyšlený a ověřený výběr travních směsí podle konkrétních podmínek stanoviště a převažujícího využívání konkrétních trávníků včetně zdůvodněného systému všestranné, dlouhodobé a soustavné udržovací péče. Obsahem této stati je udržovací péče, tj. souhrn všech pracovních úkonů, jejichž pravidelným vykonáváním lze dospět k ideálnímu výsledku – ke vzhledu a působivosti "anglického trávníku".

Okrasný trávník na zahradě vyžaduje pečlivou udržovací péči, aby byl rovnocennou složkou ostatním prvkům zahrady.

Foto (C) PAVLA HARTMANOVÁ

Skoro tucet prací

Celkovou udržovací péči o trávníky je možno rozčlenit na jedenáct jednotlivých druhů prací (pracovních operací), které by měl pěstovatel opakovaně rok co rok vykonávat, aby dosáhl kvalitního vzhledu a stavu trávníku. Právě z anglického prostředí jistě pochází první a základní pravidlo, které konstatuje, že údržbová péče o trávníky neznamená jen jejich kosení. Práce, které je možno na trávnících dělat, jsou: kosení, vyhrabávání pokosené trávy a čištění, odplevelování, hnojení, válení, zavlažování, zarovnávání okrajů, úprava a zlepšování povrchu, vertikální řez, provzdušňování půdy a zasahování proti nemocem a škůdcům.

Obecně lze říci, že čím luxusnější a provozem zatěžovanější mají trávníky být, tím rozsáhlejší a komplexnější péči vyžadují. Čím nižší požadavky na trávníky klademe, tím menší rozsah prací jim můžeme věnovat. Určitě není třeba vykonávat veškeré níže uvedené práce a trávník na zahradě bude existovat – je ovšem otázka, zda bude dlouhověký, zdravý, biologicky aktivní, požadovaného složení, správné barevnosti a plnit svou funkci.

Nezapomínejte kosit!

Trávníky okrasné nebo ty, které slouží rekreaci, případně sportům (tzv. trávníky intenzivní), je nezbytné pravidelně kosit. Ptáte se, jak často a čím? V Anglii trvá období kosení asi 30 týdnů (7 a půl měsíce) a okrasné trávníky tamních zahrad se kosí průměrně 38×. V našich podmínkách se začíná kosit přibližně v průběhu dubna a naposled v roce se kosí přibližně v říjnu. Pokud by se kosilo 1× týdně, pak by bylo třeba kosit maximálně 25× ročně.

Tuto frekvenci bychom nemělo vnímat jako dogma. Nelze nikomu nařizovat kolikrát má svůj trávník kosit. Nemá-li na něj vysoké nároky, může se spokojit s minimální četnost kosení 6× ročně. Méně se už kosí jen květnaté trávníky nebo louky (1 – 3× ročně). Existuje "přísné trávníkářské" pravidlo, podle něhož se dá určit interval mezi jednotlivými sečemi, ovšem pro běžnou potřebu si stačí zapamatovat, že intenzivní typ trávníku by se měl kosit tehdy, dosáhne-li výška porostu 8 – 10 cm a sesekáváme jej na postačující výšku 4 cm.

Pokud vlastníte rozlehlý pozemek, je nutné si pořídit k jeho údržbě zahradní traktor nebo býložravá zvířata, pokud plochu jinak nevyužíváte.

Foto (C) PAVLA HARTMANOVÁ

Kosa, srp a sekačka

Čím kosit? Klasickým ručním nářadím býval srp a kosa, což doporučovat dnes by znamenalo vracet se od automatické pračky k valše. Ani levný způsob – spásání trávy ovcemi – není obecně přijatelný. Na trhu je dnes už bohatý výběr žacích strojů rozličných evropských i světových výrobců, strojů pracujících na třech základních principech:

• žací stroje s žacím ústrojím lištovým (vhodné zejména pro extenzivní typy trávníků, např.louky),
• žací stroje s žacím ústrojím nožovým nebo vřetenovým (poskytující nejkvalitnější střih, ale nevhodné do příliš vzrostlých travních porostů),

• žací stroje s žacím ústrojím srpovým, horizontálním, nejčastěji a ne zrovna přesně označované jako rotační (dnes obecně u nás nejrozšířenější).

Určitou variantou srpových žacích strojů jsou tzv. strunové žací stroje. Pracující na podobném principu, přičemž žacím ústrojím je silonový nebo nylonový vlasec rotující rychlostí asi 10 000 otáček za minutu. Ten listové čepele trav (i plevelů) vlastně spíš drtí a výsledek není kvalitní (lépe je používat tento strojek na dosekávání míst, na která žací stroje nedosáhnou).

Jinak se žací stroje liší druhem pohonu (bezmotorové – ručně tlačené, motorové s benzínovým dvoutaktním, čtyřtaktním nebo naftovým motorem, na baterie (i sluneční) a na elektrický proud ze sítě.

Dále se liší způsobem pohybu po ploše (ručně vedené, ručně vedené s pomocným pohonem, samohybné a zcela automatické – řízené počítačem) a záběrem (30, 40, 50, 70, 90, 100, 150 cm a více, až třeba do 700 cm, které jsou ovšem určeny pro profesionální praxi). K sekání trávníků do rozlohy asi 300 m² plně postačí žací stroje o záběru kolem 50 cm. Z hlediska vztahu k životnímu prostředí jsou nejšetrnější variantou žací stroje poháněné elektromotorem – jsou méně hlučné, neprodukují výfukové plyny a jsou vlastně provozně nejlevnější.

Vyhrabávání pokosené trávy

Vyhrabávání pokosené trávy a následné čištění je činností hned po kosení. Čím méně trávník kosíme, tím jsou odstřižky delší, a na povrchu pokoseného trávníku nápadnější. Stejně tak přibývá spadaného listí ze stromů a keřů. Prací následující kosení tedy vyhrabávání a nejlépe kompostování pokosené trávy. Vyhrabávat můžeme klasickými hráběmi (nejlépe dřevěnými nebo pérovými), na krátké odstřižky listových čepelí platí nejlépe ostré koště. Existují také mechanické ať již ručně tlačené, nebo motorové sběrače pokosené trávy (vozík s plachetkou a čelně umístěný rotující kartáč, který při pohybu vpřed nahazuje odstřižky do plachetky) a vakuové sběrače pracující na principu vysavače. Optimálním a racionálním způsobem je zachycovat kosenou trávu hned při kosení: na žacím stroji je zavěšen plastový zásobník nebo záchytný vak, který se během kosení plní, takže se vykonávají dva pracovní úkony současně. Podmínkami dobrého plnění zásobníků nebo vaků jsou:

• dostatečná rychlost pohybu žacího ústrojí (nebo vytvářeného pohybu vzduchu), udělující ústřižkům trav přiměřenou pohybovou energii, aby dolétly co nejhlouběji do zásobníku;
• odstřihování nepříliš dlouhých přírůstků trávy (čím delší, tím dříve se ústí zásobníku zahltí);
• suchá tráva (nekosit trávu orosenou, po dešti a zálivkách).

Odplevování

Vypěstovat a udržet intenzivní typ trávníku bez příměsi dvouděložných rostlin (trávníkových plevelů, jako je sedmikráska chudobka, smetanka lékařská atd.) je téměř nemožné nebo velmi pracné. Je věcí osobního přístupu majitele trávníku, zda mu příměs jiných rostlin než trav vadí, nebo ne (totéž platí o mechu v trávníku). Regulovat zaplevelení lze již na počátku, při zakládání trávníku, a to pečlivou přípravou půdy.

Plevele lze z trávníku odstraňovat buď mechanicky (vypichováním nebo dloubáním speciálními dloubáky), nebo je-li zaplevelení neúnosné lze použít chemický způsob, tzn. postřik některým selektivním herbicidem, který účinkuje na dvouděložné rostliny, zatímco trávy (jednoděložné rostliny) ponechá neporušené.

Vápnění

Proti mechu v trávníku se obecně doporučuje vápnění. Tím se ale ovlivňuje půdní reakce směrem k neutrálu, což podporuje rozvoj dvouděložných bylin (plevelů). Trávy vyžadují půdní reakci průměrně v rozmezí pH 5,5 a 6,5. Vápnit se tedy doporučuje tehdy, ukáže-li laboratorní rozbor, že je půdní reakce kyselejší než uvedené rozmezí. Mech v trávníku signalizuje nějaký problém tkvící v půdě nebo chyby v údržbové péči.

Dočasně lze omezit výskyt mechu v trávníku zrnitou směsí tří dílů průmyslového hnojiva síranu amonného a jednoho dílu síranu železnatého či skalice zelené. Tato směs se rozhazuje zasucha v množství 3 – 6 kg na 100 m² plochy trávníku. Přípravek s obchodním názvem ANTIMECH obsahuje obě složky v uvedením poměru.

Hnojení

Častým kosením a odstraňováním pokosené trávy z travnatých ploch se půda soustavně ochuzuje o živiny (nový a nový vzrůst trávy po každém kosení). Proto se obvykle nabízí otázka kdy, čím a jak mnoho hnojit. Optimální by bylo hnojit podle aktuálního stavu živin v půdě, což se dá zjistit jen laboratorním rozborem (podobně jako při zjišťování půdní reakce). Zásadou při hnojení je dodat do půdy živiny, které se vodou málo vyplavují, do zásoby na 1 – 5 let (fosfor, hořčík, vápník), zatímco dusíkem (pro trávy v intenzivních trávnících nejdůležitějším prvkem) přihnojovat několikrát během vegetace. Většinou bývá "složité" nechat dělat laboratorní rozbory, takže neuděláme příliš velkou chybu, hnojíme-li takto:

Rozhodíme co nejstejnoměrněji (nejlépe nějakým vozíkovým rozmetadlem průmyslových zrnitých a granulovaných hnojiv) v dubnu, červnu a červenci po povrchu trávníku vždy 1 – 2 kg dusíkatého hnojiva na 100 m² (síranu amonného, ledku vápenatého, močoviny apod.) a v září asi 2 kg plného hnojiva (např. CERERITU nebo NPK) na 100 m². Rada nad zlato při této práci zní: "Raději rozhodit po trávníku hnojivo několikrát v nižších dávkách než jednorázově a příliš mnoho."

Válení

Tuto činnost není nezbytně nutné dělat každoročně nebo snad i několikrát během roku. Válet trávníky ručním válcem o hmotnosti minimálně 100 kg (nejlépe dutým kovovým, do něhož je možné nalévat vodu pro zvýšení hmotnosti) ze třech důvodů:

• Přiválením na jaře se zpevňuje půda kolem kořenů trav. Pokud během zimy došlo opakovaně k zamrzání a rozmrzání půdy, její povrch se uvolňuje a je nerovný. Přiválení je účelné proto, že se tak předejde možnému poškození trávníku způsobenému vlastně vysycháním rostlin se zpřetrhanými kořeny (důsledek pohybu půdy při opakovaném zamrzání a rozmrzání).
• Válením se vyrovnává povrch půdy, chceme-li dosáhnout celoplošně stejnoměrnou výšku kosení (zejména nutné u trávníků ke sportování a hrám).
• Válením se zvyšuje kapilární vzlínavost nakypřených půd, takže se vláha ze spodních půdních vrstev dostane snáze ke kořenům trav. Těžké jílovité půdy by se neměly válet zamokra, válení prospívá tehdy, je-li půda jen lehce vlhká.

Zavlažování

Patří mezi problematické práce týkající se trávníků, protože ne vždy je k dispozici vhodný zdroj vody (pitná je dnes už příliš drahá). Trávy samy obsahují asi 80 % vody a nastane-li delší údobí bez dešťů, pak změní barvu, uschnou nebo přesněji řečeno přejdou do "spícího stádia", ze kterého se vzbudí, nastane-li zase delší údobí dešťů. V podstatě nelze obejít skutečnost, že má-li být trávník po celé vegetační období svěže zelený, měl by dostat mezi dubnem a říjnem každého roku 400 – 600 mm vody (dešťové nebo z umělé závlahy), pravidelně rozložené do celého období, což znamená asi 2 – 3 mm denně.

Zavlažovat trávníky je možno různými pomůckami: hadicemi (což zabírá čas), různými typy přenosných zavlažovačů připojovaných na hadice (s kruhovým nebo pravoúhelníkovým rozstřikováním) nebo automaticky řízeným systémem závlahy samovýsuvnými zavlažovači. Ty tvoří podzemní trubkový rozvod, na němž je v určitých vzdálenostech od sebe instalována série v půdě kolmo zabudovaných plastových pouzder s výsuvnými trubicemi s tryskami na vrcholu, která se tlakem vody v systému vysouvají nad povrch půdy. Zavlažují buď v kruhu nebo v nastaveném sektoru a pomine-li tlak, zatahují se opět do pouzder a na povrchu trávníku lze vykonávat bez problémů jiné činnosti.

Úpravy povrchů

Jde o činnost, kterou lze chápat spíš jako trávníkovou kosmetiku. Především jde o přesné rozhraničení (odpíchnutí) trávníku od pěšiny, od květinových záhonů nebo jiných prvků na zahradě. Dělá se to zpravidla tak, že se trávník "rozlézající se" do pěšiny nebo do záhonu odpíchne buď normálním, nebo půlměsícovým rýčem, případně speciálními nůžkami na dlouhých rukojetích. Přesná linie se udržuje prknem, na kterém se stojí, a zařezávání se dělá podle hrany. Nerovnosti (vpadliny) v trávníku se opravují tak, že z plochy trávníku v rozsahu přesahujícím vpadlinu vyřízneme travní drn a uložíme stranou. Vpadlina se vyrovná rozprostřením dobré půdy na okolní úroveň, mírně se utuží, sejmutý drn se položí na původní místo, opět se utuží a zaleje. Menší nerovnosti a jiná povrchová vylepšení se dělají pravidelným stejnoměrným rozprostřením tohoto materiálu do travního drnu do vrstvy asi 1,5 cm košťaty nebo hráběmi.

Vertikální řez (vertikutace)

Zařízení na vertikutaci se stávají v dnešní době celkem vyhledávanými zahradními pomocníky. Jedná se o soustavu vertikálně postavených ocelových nožů, nebo čepelí vertikálního prořezávače (ručního nebo motorového). Kolmo prořezává (hřebelcuje) travní drn, zbavuje ho zplstnatělé vrstvičky vzniklé hromaděním drobných ústřižků trav při povrchu půdy, do značné míry tak odstraníme i mech z trávníku a zároveň mírně rozrušíme ztvrdlý povrch půdy do hloubky asi 0,5 cm.

Pro malé rozlohy trávníků na zahradách má praktický význam jen ruční nářadí, kterému se říká vertikutační hrábě nebo travní kultivátor. Jde o nářadí vzhledově připomínající normální hrábě, ovšem zuby jsou z plochých ocelových čepelí vybíhajících ve zpětně zahnutý hrot. Vertikální řez, který trávníku prospívá, se dělá obvykle po pokosení a v době plného vzrůstu trav buď brzy na jaře, nebo v pozdním létě ( https://www.agros-moravia.cz/vertikulace-travniku ). Po dokončení vertikálního řezu (hřebelcování) a odstranění vyhrabaných odumřelých zbytků trav je možno trávník podle potřeby přihnojit nebo zavlažit, aplikovat herbicidní přípravky nebo udělat přísev, jsou-li v trávníku holá místa.

Po zimě je trávník často v zuboženém stavu, Vertikutací ho zbavíme odumřelých částí a mechu a opět se rychle zbarví svěží zelení.

Foto (C) PAVLA HARTMANOVÁ

Provzdušňování (aerifikace)

Provzdušňování je další možná péče, kterou svému trávníku můžeme dopřát a která by se dala označit za nadstandardní. Dlouho nebyla totiž na našem trhu k dispozici žádná mechanizace a ani osvěta, jak správně aerifikaci provádět. Při tom to zas tak složité není a již není problematické si speciální nářadí či mechanizaci zakoupit ( https://www.travnik-vertikutace.cz/ostatni/aerifikace/ ). Princip provzdušňování spočívá v propichování nebo prořezávání půdy trávníků až do hloubky 8 cm. Tím se do půdy (zejména slehlé, ušlapané) dostane vzduch, který urychlí rozklad organických zbytků, zlepší se zasakování vody a hnojivých roztoků ke kořenům, příznivě se tak ovlivní oteplování svrchní půdní vrstvy, travám se umožní hlubší zakořeňování apod. Lehčí, písčitější půdy lze provzdušňovat pravidelným zapichováním vidlí – rozteč 10 – 15 cm. Jílovitější půdy se nejlépe provzdušňují též nářadím připomínajícím vidle, ale hroty jsou tvořeny dutými, kónickými trubicemi o průměru asi 1,5 cm (princip průbojníku). Zabodáváním ručního provzdušňovače do půdy trávníku se z ní vykrajují a vynášejí na povrch válečky zhutněné půdy, které se mohou odstranit a zkompostovat nebo rozdrtit a znovu zanést do otvorů v půdě trávníku. Dutiny je možné vyplnit také pískem nebo výživným humusovým substrátem. Provzdušňování se dělá podle aktuální potřeby buď na jaře (IV.– V.) nebo koncem léta (VIII.–IX.).

Nemoci a škůdci

Často se u nás nepovažuje za nutné zabývat se těmito problémy. Škody v trávnících mohou přitom způsobovat škůdci z říše rostlinné i živočišné. Infekční nemoci trávníku bývají nejvíce způsobovány nižšími (i vyššími) houbami. Jsou to drobné organismy bez chlorofylu, které nemohou asimilovat, a proto si opatřují výživu rozkladem pletiv hostitelské rostliny. Rozmnožují se výtrusy, kterými se choroba přenáší na další rostliny v porostu. Rozeznat v trávníku tato omenocnění je záležitostí pro odborníka – fytopatologa, který též navrhne vhodnou léčebnou terapii.

Mezi škůdce trávníků z říše živočišné patří: některý hmyz a hmyzí larvy, některé druhy červů a někteří obratlovci. V zahraniční trávníkářské literatuře se většinou hovoří o: ponravách, mravencích, žížalách (ty však spíš trávníkům prospívají), krtcích, ptácích a zejména pak psech a kočkách.

V současné době se na nově zřizovaných zahradách u nás stávají největšími škůdci trávníků psi větších plemen. Jednak v trávnících velmi brzy vyšlapou pěšinky, narušují trávníky hrabáním a svými exkrementy, což je závažná hygienická i estetická závada. Ale v tomto směru se musí majitel zahrady rozhodnout sám: buď velký pes nebo zahrada. Vyhraje-li ve volbě pes, pak budou na zahradě vždy nějaké problémy, které nemohou vyřešit odborné rady.

Co způsobuje zamechování trávníku? Může to být:

• Plocha je příliš zastíněná (trávník v zástinu severních stran, zejména u vyšších budov, zdí, zídek a plotů, v zástinu korun stromů apod.
• Půda je příliš zamokřená (vodou povrchovou nebo podpovrchovou vzlínající z nižších půdních vrstev)
• Půda je příliš zhutněná (šlapáním, sportováním nebo i přirozenými vlastnostmi těžších, jílovitých půd).
• Přílišná kyselost (méně než pH 5,5).
• Nedostatečná zásoba pohotových živin ve svrchní vrstvě půdy, zejména nedostatek dusíku.