Jak na nejčastěji vysazované květiny, aby zahrada lahodila oku po celý rok

Byt bez obrazů na stěnách, bez drobných uměleckých předmětů jako jsou dekorační vázy nebo sošky, působí stroze – kasárnicky. Stejně tak zahrada, ve které nevykvétají od jara do podzimu květiny, je jaksi prázdná, jakoby neúplná.

Nic proti tomu, pokud je tvůrčím záměrem mít zahradu bez květin a kombinovat výhradně stromy a keře s různou texturou a barevností listů nebo jehlic a majiteli to vyhovuje. Květiny na zahradách a v parcích ale bezesporu prostředí zkrášlují a jsou obecně vítanými prvky. Ovšem na druhé straně patří mezi prvky nejdražší a vyžadující nejvíce péče a individuální práce – ve srovnání třeba s výsadbami stromů a keřů.

V zahradách se používají květiny jednak sezónní (dočasné), jejichž životnost a tedy působivost bývá jen jednu vegetační sezónu, a jednak vytrvalé, které na stanovišti vydrží a působí více let, jejichž trsy rok za rokem mohutní a bohatěji vykvétají. Nicméně mnohé časem ztratí svou "energii" a je třeba je zmladit nebo rozsázet.

K sezónním květinám se kromě vytrvalých a teplomilých, pěstovaných v interiérech, počítají hlavně letničky a dvouletky.

Kombinace více druhů v obdobném barevném tónu, které vysázíme blízko u sebe, dokáže vytvořit v létě barevný baldachýn. Je vhodné zvolit květiny s odlišnou dobou kvetení, abyste se z barev mohli těšit co nejdéle.

Foto (C) PAVLA HARTMANOVÁ

Krásné, ale brzy pomíjivé

Letničky jsou takové květiny, které se v našich klimatických podmínkách uplatňují jen po jednu vegetační sezónu (od jara do zámrzu). Pestrostí a zářivostí barev květů se letničkám nemohou vyrovnat žádné jiné květiny (snad jen cibuloviny). K nejznámějším a tedy nejvíce vysazovaným letičkám u nás patří: hledík (Antirrhinum majus), begónie, "ledovka" (Begonia semperflorens), měsíček zahradní (Calendula officinalis), hvězdice, "letní astra" (Callistephus chinensis), chrpa (Centaurea cyanus), krásnoočko (Coreopsis tinctoria), kosmea (Cosmos bipinnatus), kokarda (Gaillardia picta), slunečnice (Helianthus annuus), hrachor (Lathyrus odoratus), fiala letní, "levkoje" (Matthiola annua), petúnie (Petunia hybrida), plamenka (Phlox drummondii), šalvěj (Salvia i), aksamitník, "afrikán" (Tagetes patula, Tagetes erecta), lichořeřišnice (Tropaeolum majus), cínie, "ostálka" (Zinnia elegans) aj.

Letničky se vysévají buď přímo na stanoviště (na záhony) a po vzejití se vyjednotí na potřebnou vzdálenost, nebo se předpěstovávají v truhlících, květináčích, sadbovačích a jednotlivé sazenice se pak vysazují na stanoviště po posledních mrazech, tj. zpravidla od druhé poloviny května do poloviny června.

Afrikány mnohým nevoní, ale lákají hojně motýly. Jsou nenáročné a vděčné. Svými žlutými květy zdobí zahradu ještě v době, kdy už je vše na zahradě sklizeno.

Foto (C) PAVLA HARTMANOVÁ

Dvouletky jsou květiny, které tvoří jakýsi přechod mezi letničkami a trvalkami. V prvém roce po výsevu vytvoří obvykle jen listy a vykvétají až v následujícím roce. Druhy, které se používají k rozsáhlejší výsadbě, se vysazují zpravidla na místa odkvetlých a sklizených letniček, tam přezimují a často v teplotně příznivém předjaří brzy vykvétají a tvoří vlastně kvetoucí výplň záhonů v údobí na květy chudém – tj. zhruba mezi březnem a červnem.

K nejznámějším dvouletým rostlinám (dvouletkám) patří: topolovka nebo též slézová růže (Althaea hybrida semperflorens), sedmikráska chudobka (Bellis perennis) v odrůdách plnokvětých i vykvétajících můžeme najít několikero zbarvení – nejen bílé, ale i růžové a červené, zvonek zahradní (Campanula medium), chýr, laka nebo též zimní fiala (Cheiranthus cheirii), hvozdík bradatý (Dianthus barbatus), pomněnka (Myosotis alpestris) a maceška tříbarevná (Viola tricolora), Wittrockova (Viola × wittrockiana). Pokud jde o dobu výsadby na stanoviště, tak se vysazují buď již na podzim (v září až říjnu), nebo co nejdříve po rozmrznutí půdy v březnu až dubnu.

Pro modelování barev a tvarů

Do skupiny květin vytrvalých patří trvalky (pereny), mezi něž patří (ale obvykle se uvádějí zvlášť): vodní rostliny, okrasné trávy, venkovní kapradiny a květiny cibulovité a hliznaté.

Trvalky jsou rostliny, které zůstávají po vysázení na místě více let bez přesazování. Každoročně na podzim nadzemní části trvalek odumírají a podzemní částí (kořeny, cibule, hlízy nebo oddenky) zůstávají na místě a na jaře opět vyraší. Vzhledem k tomu, že sortiment trvalek je poměrně obsáhlý a jsou v něm rostliny s různým životním cyklem, je možno si je podle doby vykvétání rozdělit na ty, které kvetou z jara, které kvetou v létě a které kvetou na podzim. Vhodným výběrem pak je možno vytvářet v zahradě trvalkové záhony, na nichž stále něco kvete od jara do podzimu, kombinovat barvy (třeba ale počítat s tím, že trvalky mají většinou decentnější barevnost květů ve srovnání s letničkami) a též si vyhrát s různými výškami trvalek od doslova rostoucích přitiskle k zemi až po třeba třímetrové. Jen pro zběžnou orientaci si uvedeme, které známější druhy trvalek patří do jednotlivých skupin.

Trvalky kvetoucí z jara: hlaváček jarní (Adonis vernalis), zběhovec plazivý (Ajuga reptans), orlíček (Aquilegia vulgaris), hvězdnice (Aster alpinus), bergénie (Bergenia cordifolia), srdcovka (Dicentra spectabilis), kamzičník (Doronicum caucasicum), čemeřice (Heleborus hybridus), denivka (Hemerocallis flava), kosatec (Iris germanica a další druhy), pivoňka (Paeonia chinensis), prvosenka (Primula acaulis a další druhy), řimbaba (Chrysanthemum roseum).

Trvalky kvetoucí v létě: trávnička (Armeria maritima), hvězdnice (Aster amellus), tavolín nebo nověji čechrava (Astilbe arendsii), ostrožka (Delphinium hybridum), kopretina (Chrysanthemum leucanthemum), plamenka (Phlox paniculata), pupalka (Oenothera missouriensis), čistec (Stachys lanata), mateřídouška (Thymus serpyllum).

Trvalky kvetoucí na podzim: sasanka (Anemone japonica), hvězdnice (Aster novae angliae, Aster novi belgii), kopretina (Chrysanthemum indicum), třapatka (Rudbeckia purpurea, Rudbeckia fulgida a další druhy), zlatobýl (Solidago hybrida a další druhy).

Další speciality pro naši zahradu

Skupina vodních a bažinných rostlin se využívá k pěstování ve vodních nádržích nebo na vlhkých a bažinných stanovištích (i uměle na zahradě zřízených). Patří sem hlavně: puškvorec, ďáblík, blatouch, kosatec žlutý, stulík, leknín a orobinec.

Zvláštní skupinou jsou okrasné trávy, které jsou ozdobné hlavně svými trsy a barevností listových čepelí a jen málo druhů má výrazné květenství, jako například "pampová tráva" (Cortaderia selloana). Okrasné trávy jsou vesměs nenáročné, je možno je pěstovat prakticky v každé půdě. Několik základních druhů: oves (Helictotrichon sempervirens), třeslice (Briza media), kostřava (Festuca glauca, Festuca scoparia, Festuca ovina), "čínský rákos" (Miscanthus sinensis, Miscanthus floridulus a další druhy a odrůdy), spartína (Spartina michauxiana), metlice trsnatá (Deschampsia caespitosa) aj.

V posledních letech se i u nás začíná více využívat i odolných druhů bambusů, které patří též mezi trávy jimž ale dřevnatí stébla. Většinou nemají česká pojmenování, takže je třeba si zvykat jen na latinské názvy, jako například: Fargesia nitida, Pleioblastus pumilus, Shibatea kumasaca, Pseudosasa japonica, Pleioblastus distichus a další, které dorůstají výšek od 0,5 m až do 2–3 m a snášejí v zimě mrazy až do -25 °C.

Venkovní kapradiny se u nás v zahradách vcelku málo vysazují, ačkoliv mívají atraktivní vzhled. Nejlépe rostou v lehčích, humózních a dostatečně vlhkých půdách, ve stínu nebo polostínu. Hodí se dobře na břehy malých vodotečí nebo bazénů, některé jsou vhodné i k řezu. Množí se většinou dělením. Několik českých jmen druhů vhodných pro zahrady: sleziník červený, žebrovice mnohotvárná, podezřeň, jelení jazyk, kapraď samec.

Lekníny jsou ozdobou každého jezírka. Druh volíme podle hloubky nádrže, pěstovat se dají již ve vodě o sloupci 8 cm. Nemají rády kyselé vody. Kvetou od června do října.

Foto (C) PAVLA HARTMANOVÁ

A to stále není všechno, něco ještě chybí…

Velmi žádané a hodně na zahradách využívané jsou květiny cibulovité a hliznaté. Cibulovité jsou v našich podmínkách vytrvalé, hliznaté, jako je dosna (Canna indica), mečík (Gladiolus gandavensis) nebo jiřina (Dahlia veriabilis) mají dobu použití jako letničky a po prvních mrazech se hlízy vyjímají z půdy a přezimují v mrazuprostých prostorách. Cibuloviny se na trvalá stanoviště vysazují většinou v říjnu a lilie již v září. Včasně vysázené cibule ještě stačí do zámrzu půdy zakořenit. Sází-li se pozdě, nastávají ztráty vymrzáním nebo se rostliny v příštím roce slabě vyvíjejí. Většina cibulovin kvete časně na jaře.

K oblíbeným a obecně známým cibulovinám patří: okrasný česnek (Allium moly, Alium schubertii a další), řebčík, komonka nebo „královská koruna“ (Fritillaria imperialis), sněženka (Gailanthus nivalis), hyacint (Hyacinthus orientalis a hybridy), bledule jarní (Leucojum vernum), lilie (Lilium candidum, Lilium regale a další), modřenec (Muscari botryoides a další), narcis (Narcissus pseudonarcissus, Narcissus poeticus, Narcissus tazetta a další), ladoňka (Scila sibirica) a tulipán (Tulipa hybrida).

U tulipánů (ne ovšem druhů botanických) se někdy doporučuje jejich cibule každoročně po odkvětu vyrýt, vytřídit a v říjnu pak znovu vysazovat jen ty největší, květuschopné cibule. Není to však nutné. Pokud se neprojeví nedostatek živin, což se pozná podle toho, že se tvoří jen malé cibule, které vyženou listy, ale nekvetou, není třeba s nimi hýbat. Nutno si jen zvyknout na to, že počet květů bývá každoročně jiný – kolísá a neodpovídá vždy přesně počtu původně vysázených cibulí, ale pokud rostliny netrpí nedostatkem živin, neprojeví se nápadný pokles.

Po sněženkách a bledulích je tulipán často první květinou, která nás po dlouhé zimě rozveselí svými barevnými květy.

Foto (C) PAVLA HARTMANOVÁ

Krátký námět pro dlouhé studium

Do této kapitoly nelze vtěsnat úplné seznamy a popisy všech květin používaných v zahradách a jejich nároky. Jen toto téma by vystačilo na celou knihu. Nicméně je nutné si říci ještě několik obecných zásad a pojmů spojených s květinami.

Květinové plochy nejlépe vyniknou v poklidném rámci, kterým je nejlépe udržovaný trávník (nikoliv kvetoucí louka). Květiny na zahradě lze vysazovat buď osamoceně (solitérně), v menších skupinkách nebo hromadně na záhonech.

Osamoceně se vysazují jen takové druhy, které jsou zajímavé svým tvarem, přiměřenou velikostí a pokud možno s delším údobím vykvétání. Ve skupinách se již tvar (habitus) vysázených druhů tak neuplatňuje, uplatňuje se ale tvar celé skupiny. Skupiny mohou být stejnorodé (sestavené z několika rostlin jednoho druhu nebo odrůd stejné barvy květů) nebo smíšené (sestavené z více druhů a odrůd různých barev nebo i kombinací letniček s trvalkami). Stejnorodé skupiny jsou vhodnější pro výsadby ve veřejné zeleni, smíšené pak pro soukromé zahrady. Soustředěním velkého množství květin na souvisle obdělanou plochu vznikne květinový záhon.

Květinové záhony mohou být podle tvaru buď pravidelné, nebo nepravidelné a podle typu osázení buď stejnorodé, nebo smíšené. Pro soukromé zahrady jsou vhodné záhony pravidelné i nepravidelné, ale s výsadbou květin smíšenou. Použitím více druhů a odrůd květin včetně kombinací trvalek s letničkami lze dosáhnout toho, že na záhoně stále něco kvete od jara až do zámrzu, což by měl být kýžený cíl. Dokonalé výškové a barevné sladění smíšeného květinového záhonu již ale vyžaduje dobrou odbornou průpravu, znalost rostlin a značnou zkušenost navrhovatele. I laik se může časem dopracovat přijatelného výsledku, všímá-li si zdařilých realizací květinových záhonů, a umí-li rozeznat jednotlivé druhy rostlin. Bez jejich dobré znalosti se zařizování květinové zahrady neobejde a je moudré si nechat poradit od zahradního odborníka.

Někdy je velmi obtížné na pozemku z různých důvodů zhotovit dobře přístupný záhonek, který rostlinám dopřeje všechny potřebné živiny. Tento problém může vyřešit třeba nalezený kmen stromu, do kterého nasypeme květinový substrát, ve kterém nám porostou květiny jedna radost.

Foto (C) PAVLA HARTMANOVÁ