Jak kontrolovat kvalitu pokládky podlahové krytiny

Podpisem předávacího protokolu (buď bez výhrad, nebo s výhradami) se dílo podle většiny smluv považuje za předané. Jakékoliv pozdější nároky vůči dodavateli jsou pak naprosto zbytečné. Je však možné ohlídat kvalitu prací i laickým pohledem? Nezkušený zákazník samozřejmě asi nebude schopen postihnout všechny jedinečnosti a speciality podlahářského řemesla, téměř jistě však pozná alespoň nejhorší chyby a dokáže se hříčce přírody v montérkách s lidskýma rukama postavit. Ušpiněné, zalepené a zakapané vypínače na zdech, tekoucí stěrka k sousedům, stopy podrážek s lepidlem, všude tam, kde se podlahář pohyboval, černé šmouhy na podlaze od gumových podrážek, rýhy od písku a kaménků, špatné založení podlahy nebo nepořádek na pracovišti jsou možná i ospravedlnitelným důvodem k zákroku (chtělo by se říci klidně i fyzickému...), ale jsou to jasné signály i pro laika, že něco není v pořádku. Informovaný čtenář si pohlídá další „jemnější“ detaily činnosti.

Kontrolujeme činnost řemeslníka při stanovení rovinnosti a tvrdosti podkladu. Nanáší-li se na povrch stěrka, nesmí v ní po vytvrzení zůstat bubliny, jestliže zůstaly, je třeba stěrku reklamovat. Vysledujeme plynulou návaznost stěrky v jednotlivých úsecích, protože většinou nemáme namíchaný materiál najednou, ale mícháme jej po částech. Stěrka nesmí vykazovat praskliny. Před aplikací stěrky se doporučuje po obvodu místnosti použít pěnovou pásku, aby budoucí stěrka mohla pracovat s podkladem. Po nalití stěrky zabráníme průvanu a vysoké teplotě. Pnutím, které vzniká při nerovnoměrném a prudkém vysychání, by vznikaly trhliny. Stěrka se musí před další pokládkou přebrousit. Totéž platí i o podkladu, kde mohlo zůstat například lepidlo, mastnoty, barvy apod. po předchozí krytině.

Podlahovou krytinu před položením na mezivrstvu musíme nechat v místnosti několik hodin až dnů temperovat, aby přijala teplotu a vlhkost okolního prostředí. Pokud tento krok podceníme, položená podlaha během několika hodin začne pracovat, což se na kvalitě spojů a celkovém vzhledu zcela jistě projeví.

Při pokládce musí u plovoucích podlah zůstat podél stěn přibližně 1 cm široká mezera, která slouží k eliminaci tepelné roztažnosti podlahy. Zpravidla platí, že se ponechává odstup 1 mm na 1 metr délky podlahy. Pokud by odstup nebyl zachován, mohla by se podlaha vlivem vlhkosti rozpínat až do vyboulení. Pro plochy většího rozsahu je nutné počítat s dilatačními spárami, zpravidla se zřizují na každých 8 metrů délky. Velké plochy se tedy dělí na menší s využitím přechodových lišt, které dilatační spáru zakryjí. Proložení lamel při kladení podlahy musí vždy odpovídat návodu pokládky podlahy. Obecně platí, že minimální přesah je 20 cm. Jinak nedocílíme pevnosti spojů. Pokud se využívá dekor s tzv. „nekonečným designem“, je samozřejmostí vizuální návaznost vzorů.

Provedení detailů při pokládce podlahové krytiny

Nezbytnou součástí podlahy jsou lišty, které zakrývají dilatační spáry a tvoří optické napojení podlahy na stěny místnosti. Pod lištami lze do připravených kanálů vložit kabely elektroinstalací, rozvodů audio-video signálu, kabely počítačových sítí apod. Existují lišty samolepicí, narážecí i vrtané. Vyrábějí se ze dřeva, z lisované odpadní hmoty s polepem v designu dřeva nebo pravou dýhou, z hliníku nebo také z plastu. Plastové lišty jsou dobře ohebné a dokáží dobře překonávat nerovnosti. Výborně také poslouží k zakrytí dilatací v obloucích. Lišty se mohou v rozích a koutech zakončovat seříznutím do patřičného úhlu, ale styk s vodou a úklidovými prostředky při ošetřování podlahy a každodenní provoz tato seříznutá zakončení poškozují a časem znehodnocují. Mnohem elegantnějším řešením jsou speciální koncovky v dekoru použitého materiálu. Nabídku detailů doplňují přechodové lišty, které napojují různé typy podlahových krytin mezi sebou nebo opticky a elegantně kryjí zakončení podlahy a její složení. Rozety kolem topení a speciální průchodky pro trubky instalací jsou samozřejmostí. Dokonalost provedení umocní zakrytí spár nebo malých poškození pomocí tmelu.

Kvalitní dodavatel podlahové krytiny se pozná při řešení náročných detailů, jako jsou oblouky a zakončení

Foto (c) FLOORWOOD

Podlahu je třeba opatřit konečnou povrchovou úpravou – olejem nebo lakem. Lak je odolnější proti poškrábání a mechanickému poškození povrchu, pokud ovšem již k poškození dojde, je nutno podlahu celkově přebrousit. Ošetření povrchu olejem, případně olejem s voskem, sice neposkytuje ochranu proti mechanickému poškození, je ale dostatečnou bariérou před působením nečistot a kapalin. Speciálními prostředky na této bázi lze podlahu barevně tónovat. Při poškození se podlaha opravuje pouze v místě poškození.

Na trhu existuje dostatek prostředků – laků, olejů a vosků, pomocí nichž můžeme konečnou úpravu doladit. Kvalitní prodejce nabídne také konzervační a čisticí prostředky, které jsou speciálně na ošetřování podlahy určené. Dřevěná nebo laminátová podlaha skutečně vyžaduje přípravek k tomuto účelu doporučený, v žádném případě nepoužíváme běžné čisticí prostředky, nabízené v televizních reklamách. A už vůbec ne takové, které reklamy představují jako univerzální, s nimiž lze vystačit na vše. Nejde o demagogická prohlášení – stačí si opakovaně, byť jen několikrát, vyzkoušet účinky našich nejprodávanějších prostředků (včetně přípravků na nádobí) na nějakém vzorku podlahy. Naleptání lakovaných nebo olejem napuštěných vzorků jistě přesvědčí každého nevěřícího uživatele a ušetří mu starosti s opravami položených podlah v interiéru.

Kvalitu práce pozná i laik shlédnutím náročných detailů v přechodech a zakončení

Foto (c) FLOORWOOD