Správným umístěním květin můžeme předejít mnoha nepříjemnostem

Květiny na zahradách jsou vždy prvkem nápadným, strhujícím pozornost. Mohou tedy buď výrazně podpořit účinek celé kompozice nebo jej nenapravitelně zkazit.

Záhony pro letničky a dvouletky

Stanoviště pro tyto rostlinky je ideální na světlém místě. Záhony musí být dostatečně zásobeny živinami a rozloženým humusem. Vzhledem k tomu, že po letničkách lze na tytéž záhony vysazovat v pozdním létě dvouletky s ohledem na podzimní a jarní účinek (např. macešky, sedmikrásky apod.), je třeba vždy počítat s pravidelným přihnojováním kompostem, nebo zetlelým hnojem i plnými průmyslovými hnojivy. Samozřejmostí by měla být možnost pravidelného a vydatného zavlažování letničkových záhonů.

Příprava půdy pro výsadbu trvalek

Tato práce je komplikovanější než pro letničky a dvouletky kvůli různé náročnosti jednotlivých rodů, pocházejících z různých podmínek. Například trvalky horského původu vyžadují půdy minerální, jiné zase spíš humusovité. Při výsadbě trvalek je tedy potřebná důkladná znalost jejich nároků. Prošlechtěné, kulturní odrůdy jsou již zpravidla přizpůsobeny podmínkám zahradnického pěstování – spokojí se s každou dobrou zahradní půdou.

Pokud nemáme prostor a čas věnovat se velkým květinovým záhonům, skalničky nám tento problém vyřeší. Když si nejsme jisti, jakým by se v naší půdě dařilo, podívejme se ve svém okolí a nechme se inspirovat.

Foto (C) PAVLA HARTMANOVÁ

Rostliny cibulovité

Mají obdobné nároky na stanoviště a na půdu jako letničky. Oproti nim však mohou být vysazovány i mezi porosty listnatých stromů a keřů, protože než se listnaté dřeviny na jaře olistí, většina cibulovin již odkvétá. Cibuloviny mohou výt vysazovány i trvale na záhony trvalek nebo jako mezisadba růží. Používají se také v výsadbám přímo do trávníků, buď solitérně nebo ve skupinách. Podle způsobu, jak jsou do trávníků vysazeny a podle množství, kolik jich bylo vysázeno, se komplikuje zejména kosení trávníků.

Všeobecně je možno stanovit, že většině květin (s výjimkou těch rodů a druhů, jež mají specifické nároky) vyhovuje, nakypří-li se jim před výsadbou hluboce půda a zlepší se dobrým kompostem. K těžkým a uléhavým půdám je účelné přidat rašelinu.

Manipulace musí být rychlá

Květiny je třeba vysazovat bez velkého prodlení, protože většinu květinových sazenic nelze skladovat nebo zakládat. Zvláště rychlou manipulaci vyžadují letničky, u nichž každé zaražení ve vzrůstu znamená ohrožení rostliny, na což reaguje urychleným vykvétáním bez náležitého předchozího vzrůstu.

Hlavním požadavkem ošetřování květinových výsadeb je jejich udržování v bezplevelném stavu. Na záhonech je třeba kypřit půdu, dostatečně zalévat a hnojit.

Letničky vyžadují maximum péče těsně po výsadbě. Na kvalitě a kvantitě této péče záleží úspěch nebo neúspěch letničkové výsadby. K přihnojování jsou určne tzv. plná průmyslová hnojiva ať ve formě roztoku, nebo upravená k rozhozu mezi rostliny a s následující zálivkou.

Cibuloviny se přihnojují do zásoby na podzim nebo časně zjara. Suché údobí v době vykvétání způsobí, že cibulovité rostliny zůstanou nízké a mají menší květy.

Trvalky – radost nejen do léta

Trvalkové záhony se zakládají na dobu průměrně 6 – 10 let. Pečlivým pěstováním, odplevelováním a přihnojováním lze tuto dobu prodloužit. Přesto však některé druhy, zvláště ty, které tvoří bohaté trsy, časem zeslábnou a je nutno takovou část záhonu obnovit. Pokud je zeslabování trvalek zřejmé na celém záhoně, je nejlépe celý záhon zrušit; zlepšit nebo vyměnit půdu a vysázet z vybraných oddělků trvalky znovu. Na mnoha zahradách se zakládají i kombinované květinové záhony, v nichž zpravidla převažují trvalky a k oživení jsou některá volnější místa dosazována výrazněji kvetoucími letničkami a cibulovinami. Péče o takové záhony je ovšem komplikovanější.

Mezi velmi vděčné cibuloviny patří tulipány, které dobře vypadají i jako řezané květiny ve váze.

Foto (C) PAVLA HARTMANOVÁ

Ochrana rostlin

Rostliny chřadnou, vadnou, žloutnou a odumírají. Copak se děje? Jak jim pomoci? Je na člověku, aby nalezl příčinu jejich onemocnění a prostředek, kterým ho odstraní. Choroby rostlin dělíme podle jejich původu na fyziologické, bakteriální, houbové a virové.

Fyziologické choroby

Jsou vyvolány především nepříznivými podmínkami prostředí, ve kterém rostliny žijí. Mohou jim vadit podmínky klimatické, jako je přílišné slunce, nebo naopak nedostatek světla, půdní podmínky, což mohl způsobit přebytek nebo nedostatek živin, nevhodná reakce půdy, ale může jít i o mechanické poškození rostlin. Na nepříznivé vlivy reagují rostliny různě. Záleží na faktorech, které onemocnění způsobí.

Bakteriální choroby

Jsou choroby vyvolané bakteriemi, které se za určitých podmínek – vlhkostních nebo teplotních – přemnoží. Napadení rostlin se projevuje nadměrným bujením pletiv, později se pletiva dokonce rozpadají, rostliny hnijí a odumírají. Boj proti bakteriozám je velice obtížný. Nejvhodnější je preventivní ochrana. Správné střídání rostlin po sobě vysazovaných, jejich ošetřování, dezinfekce půdy, to jsou cesty jak zabránit rozšíření bakteriálních chorob. Napadené rostliny musíme okamžitě odstranit, jinak zvýšíme nebezpečí rozšíření chorob.

Houbové choroby

Na zahradách se vyskytují často. Vyvolávají je drobné organismy, které rozrušují rostlinná pletiva hostitelských rostlin. Houbové choroby způsobují strupovitost plodů, hnilobu celých rostlin a podobně. Napadají skoro všechny druhy rostlin. Vhodným prostředím pro jejich množení je teplé a vlhké klima. Preventivní ochrana, například dezinfekce půdy, moření osiva a podobně snižuje množství výskytu houbových chorob. K preventivním opatřením patří i postřik některou fungicidní látkou.

Kosatec neboli Iris – řecká bohyně duhy. Svůj název dostal podle vysoké barevné rozmanitosti. Pokud se nám na listech začnou tvořit žlutohnědé skvrny, vyvolala je nejspíše houba Heterosporium gracilie. Onemocnění předejdeme zasazením kosatců na slunné a vzdušné stanoviště, odstraněním napadených listů a preventivním postřikem.

Foto (C) PAVLA HARTMANOVÁ

Virózy

Jsou onemocněním infekčního charakteru, která se přenášejí například hmyzem, nářadím, půdou a podobně. Projevují se změnou barvy některých orgánů rostlin, na listech se objevují světle žluté až bělavé skvrny, listy a květy se deformují, dochází ke zpomalení růstu, rostliny zakrsnou, semena špatně klíčí, může dojít až ke sterilitě. Ochrana spočívá v hubení přenašeče, v dodržování hygieny a čistoty v zahradě. Napadené rostliny nejlépe ihned odstraníme a spálíme.

Živočišní a rostlinní škůdci

Škody na rostlinách způsobuje i celá řada dalších škůdců, jako jsou larvy brouků, housenky, myši, mšice, puklice, svilušky a jiné.Ochrana vyžaduje opět přesné určení škůdce a nasazení takového preparátu nebo prostředku, který zamezí dalšímu ničení rostlin. Škůdci v našich zahradách jsou i plevele, které odebírají rostlinám tolik potřebné živiny, vláhu a jsou nositeli různých chorob a škůdců.

Prevence

Způsob ochrany rostlin je třeba spatřovat již v preventivních opatřeních. Pěstování zdravých, silných rostlin, odolnějších odrůd, vytvoření příznivých růstových podmínek ‑ to je záruka dobrého vzhledu a stavu rostlin pěstovaných v zahradách.

Přímá ochrana spočívá:

• v mechanickém způsobu – odstraňování všech zdrojů nákazy, jako zbytku rostlin a podobně,
• v biologickém způsobu – využití neškodných organismů k omezení škodlivin,
• v chemickém způsobu.

V zahradách uplatníme zpravidla mechanické a chemické způsoby ochrany.Biologický způsob je dosti složitý a vyžaduje laboratorní přípravu.

Chemické látky dělíme podle účinnosti na:

• Fungicidy – proti houbovým chorobám,
• Insekticidy – proti pavoukovitým škůdcům,
• Akaricidy – proti hmyzu,
• Rodenticidy – proti hlodavcům,
• Nematocidy – proti háďátkům a hlísticím,
• Herbicidy – proti plevelům.

Přesná identifikace onemocnění a škůdce určuje použití správného prostředku. Škála chemických přípravků na ochranu rostlin je velice široká. Při jejich použití musíme dodržovat předepsané postupy pro jejich aplikaci, bezpečnostní a hygienické předpisy. Prakticky neexistuje žádný chemický přípravek, který by nebyl škodlivý lidskému zdraví. Každý přípravek je označený a je na něm uveden postup pro přípravu. Pro postřik zvolíme dobu, kdy nesvítí sluníčko a kdy je bezvětří, nejlépe ráno nebo večer. Bezpodmínečně nutné je dodržení předepsané koncentrace. Zvyšování, stejně jako snižování koncentrace je zbytečné, často i škodlivé. Nádoby, které používáme k postřiku chemickými látkami musíme po každém použití pečlivě vymývat. Při práci s chemickými látkami musíme postupovat velice opatrně, měli bychom používat ochranný oděv, gumové rukavice a obličej si chránit před postřikem rouškou. Po skončení práce se musíme důkladně umýt.

Opadavý keř, a přece květina?

Mezi květiny se obvykle zařazují i růže, ačkoliv patří správně mezi listnaté keře opadavé. Ovšem vzhledem k jejich dlouhému údobí jejich nápadného květenství, využití a oblíbenosti je lze počítat i mezi květiny. Pokud jde o půdní podmínky, růžím se daří v písčitohlinité, alkalické a mírně vlhké půdě. Při výběru vhodných odrůd pro výsadby se u růží – polyantek dává přednost jedné barvě na záhonu, u velkokvětých růží lze volit směs barev.

Růže se vysazují ve stejných termínech jako listnaté keře opadavé. Před výsadbou zkrátíme letorosty na třetinu délky a rovněž kořeny seřízneme. Doporučuje se také před výsadbou namočit kořeny v jílovité kaši. Růže očkované nízko na kořenovém krčku sázíme tak hluboko, aby místo očkování bylo několik centimetrů pod povrchem půdy. Při geometrické výsadbě se růže vysazují na vzdálenost 30 × 30 cm až 50 × 50 cm od sebe (podle vzrůstu odrůd), růže pnoucí 1 – 2 m od sebe nebo podle potřeby. Po jarní výsadbě, než růže zakoření, přihrnujeme do poloviny až do dvou třetin okolní půdou, což se pak dělá každoročně v předzimním období.

Růže můžeme pěstovat samostatně nebo třeba s ostálkami, které jsou vynikající do pozadí záhonu.

Foto (C) PAVLA HARTMANOVÁ

Během vegetace vyžadují růže jednoduché ošetřování: zálivku, kypření a přisypávání zeminy, přihnojování a odstraňování odkvetlých květů. Důležitou prací pak je řez růží, na němž závisí stejnoměrnost vzrůstu, bohatost koruny a květenství. Po jarním odkrytí a napřímení růžových keřů pročistíme korunu, odstraníme všechny slabé, chorobné nebo nadbytečné výhony a ostatní zkrátíme dříve, než začne proudit míza. Pro každou skupinu růží je doporučován odlišný způsob řezu. Vysokokmenné růže vyžadují zvláštní pozornost jak při vysazování, tak i při ošetřování a přezimování.

Všeobecně platí, že zakládání a péče o květinové výsadby vyžaduje estetický cit, určité znalosti o povaze a nárocích jednotlivých použitých druhů a odpovědný přístup k jejich pravidelnému ošetřování.