Historické ohlédnutí

Hrníčky, talíře, vázy, květináče, dlažby a obklady, střešní krytiny – to vše jsou výrobky, které vznikly vypálením speciálně vybíraných hlín a dalších přírodních surovin. Keramika v nejrůznějších podobách je všude kolem a ve shonu moderní doby nás ani nenapadne zamyslet se nad jejím původem, vývojem a uplatněním.

Jedinečnost keramických skvostů se vytváří v rukou umělců. Keramika se v dnešní době nejvíce uplatňuje ve stavebnictví. Pokusíme-li se sladit tyto dva argumenty do jednoho produktu, napadne každého z nás stejný závěr – keramická obkladačka nebo dlaždice. Není to žádná nadnesená fráze, ale skutečnost. Žádný jiný výrobek nebo umělecký skvost není produkován v takovém množství, jako právě obkládačka či dlaždice.

Keramické obklady a dlažby prokazatelně sloužily lidem od počátku kulturního vývoje, archeologické nálezy z Mezopotámie a Egypta jsou toho dokladem. V novodobých dějinách se rozvoj keramické výroby soustředil do oblasti Středomoří, odkud se obchodními cestami šířil dál do Evropy. A protože se keramika díky námořním objevům rozšířila po našem kontinentě ze Španělska a z Itálie, které byly kolem 10. století centrem obchodu a mořeplavby, není divu, že tyto země jsou dodnes tradičními výrobci keramických materiálů.

Detail obkladu z let 1911 – 1913, Obecní dům v Praze.

Foto (C) RAKO

Česká keramika má dlouhodobou tradici

První doklady o použití primitivních keramických dlaždic v českých zemích pocházejí z přelomu 12. a 13. století, ale přes snahu řemeslníků se dlouho nedařilo zkvalitnit jejich užitné vlastnosti. Novodobou historii začaly psát první odvážlivci až kolem roku 1860, kdy se začali ve výrobě zabývat obdobou dnes používaných technologií, zejména lisováním. Tato technologie a odkrytí bohatých přírodních ložisek hlíny ideálního složení byly dva hybné momenty, které nastartovaly nebývalý rozvoj české produkce. Celá oblast severozápadních a jihozápadních Čech se stala ještě před koncem 19. století centrem průmyslového rozmachu a příkladem moderního podnikání té doby. Začaly se stavět první továrny na výrobu porcelánu i stavební keramiky a dodnes jsou tyto závody pro regiony Plzeňska a Rakovnicka po ekonomické stránce klíčové.

Po přechodu na tržní ekonomiku z počátku devadesátých let se všechny podniky úspěšně zapojily do tuzemského i zahraničního obchodu. Historická tradice i úspěchy zavazují. Výrobky českých keramiků viděly miliony lidí na celém světě. Keramikou z Čech na ploše přes 15 000 m² byl už v roce 1926 opatřen slavný podzemní tunel Holland v New Yorku, českých obkládaček a dlažeb se dočkaly například plavecký bazén v Hongkongu, lázně Amalienbad ve Vídni, Haviak v Basileji, sanatorium ve Vyšných Hágoch ve Vysokých Tatrách. Krásnou keramickou výzdobou se od roku 1911 pyšní Obecní dům v Praze, od roku 1933 Všeobecný penzijní ústav v Praze a od roku 1938 pražské Elektrické podniky. To je ale jen malý výčet exkluzivních a jedinečných stavebních památek, na nichž se podepsaly poctivé a zlaté české ruce.

Keramické mozaiky z výzdoby stěn Obecního domu v Praze, realizace v letech 1911 – 1913.

Foto (C) RAKO

Keramika nás doprovází od nepaměti, je to naše pojítko s minulostí i moderní budoucností

Krásu keramiky však nemusíme obdivovat při výjimečných příležitostech, při návštěvě některého z těchto uvedených skvostů. Keramika nás může obklopovat i doma, v místech, která jsou nám milá a přátelská. Obliba keramických výrobků v naší hektické a uspěchané době strmě stoupá. Možná je to tím, že lidé se ve věčném spěchu chtějí obklopit materiálem, z něhož dýchá svoboda, klid a volnost přírody. Možná je keramika naší útěchou, možná je mementem našeho svědomí, že jsme na soužití s přírodou v života běhu zapomněli. Poznejme, jak odhalovat krásu přírody, která je v keramice ukrytá. Možná, že při tomto hledání nalezneme sami sebe.

Řešení společenských prostor Obecního domu v Praze s náročnou skladbou klenby.

Foto (C) RAKO