Elektrické radiátory, přímotopy a sálavé panely

Doba panelákových infrazářičů umístěných na zdi umakartového jádra nebo nade dveřmi koupelny pomalu odeznívá. V rekonstruovaných panelových nebo zděných bytových domech nacházejí v koupelně své místo nové způsoby vytápění. Nabízejí nejen účinnější, efektivnější a rychlejší způsoby vytvoření tepelné pohody, ale také přispívají k estetickému vzhledu interiéru nebo přijatelnějšímu využití vnitřního prostoru.

Radiátory nové generace

Pokud to technické provedení a dostatečně velký prostor koupelny umožňuje, dá se pro zlepšení tepelné pohody aplikovat klasický způsob vytápění v podobě deskových nebo trubkových radiátorů. Při instalaci se zabuduje radiátor do rozvodu bytového otopného systému, který pracuje s vodou, případně s jinou teplonosnou pracovní látkou, pokud se využívá například solární energie.  Toto řešení je vhodné ve velkých koupelnách (a u koupelen s oknem obzvlášť), protože dlouhodobě a bez výkyvů teplot pokrývá tepelné ztráty. V případě potřeby, například při mimosezónním přitápění, kdy není v činnosti vlastní kotel nebo systém centrální dodávky tepla, výrobci nabízejí pro tato otopná tělesa elektrické topné články (otopné tyče) s příkony až kolem 1350 W. Výhodou tohoto typu otopných těles je možnost sušení prádla a ručníků přímo v koupelně. Kabelový přívod se zapojuje přímo do zásuvky, nebo přes časový spínač s denním programováním či přes prostorový termostat. Koupelnové radiátory s kombinovaným vytápěním je možné podle platné normy ČSN 33-2000-7-701 umístit v zónách 2 a 3.

Výkon elektrického topného tělesa je závislý na tepelném výkonu radiátoru, proto není možné instalovat jakoukoliv otopnou tyč do jakéhokoliv radiátoru! Pro bezpečný provoz radiátoru je také třeba zajistit, aby se náplň radiátoru mohla šířit do expanzní nádoby. Díky zvýšené teplotě roste objem kapaliny v radiátoru, který je nutné kompenzovat. Opomenutí této skutečnosti může způsobit poškození radiátoru a dokonce i zranění osob. Montáž radiátoru proto smí provádět pouze odborník s příslušnou elektrotechnickou způsobilostí dle zákona, zároveň obeznámený s technickými podmínkami provozu tohoto zařízení.

Deskové i žebříkové koupelnové radiátory poslouží každý den také jako věšáky a sušáky vlhkých ručníků. Výrobci a prodejci nabízejí radiátory v mnoha konstrukčních provedeních, barevném designu i atraktivní povrchové úpravě, takže není problém při troše trpělivosti vybrat na trhu radiátor, který ladí s obkladovými prvky a barvou zařizovacích doplňků, jako jsou sprchové kouty, vany nebo sanitární keramika.

Praktické přímotopy

Rychle připravit odpovídající tepelnou pohodu spolehlivě umí elektrické přímotopné spotřebiče. Mezi ně patří zejména infrazářiče, topné ventilátory, ventilátorové ohřívače, konvektory a sálavé elektrické panely. Protože koupelna patří z hlediska elektroinstalací k rizikovým faktorům úrazu či smrti, jsou instalace a samotný provoz přímotopů poplatné zásadám bezpečnosti provozu stanoveným výrobcem a normami. Proto je třeba důkladně se seznámit s provozními podmínkami. Instalaci zabudovaných zařízení vždy provádějí odborníci s patřičným oprávněním. Mějme vždy na paměti, že úraz elektrickým proudem může ve vlhkém prostředí koupelny skončit smrtí! Zapojená zařízení musí respektovat umístění podle zón a krytí přístroje v souladu s platnou normou.

Pomocí přímotopů lze rychle a okamžitě zajistit vhodné tepelné podmínky v koupelně, případně i v celém bytě. Moderní typy přímotopů jsou vybaveny akumulační deskou, čímž se jejich účinnost zvyšuje a prodlužuje se doba, po kterou je prostor možné vyhřívat i po vypnutí přístroje. Přímotopy ale nabízejí možnost účinné regulace pomocí programátoru, kde lze nastavit například optimální čas vytápění. Přímotopy také poslouží jako doplněk k hlavnímu zdroji tepla, případně v kombinaci s vytápěním pomocí alternativních zdrojů. V koupelnách bývá požadavek na časový spínač pochopitelně opomíjen, protože přímotop bývá zapojen na krátkou dobu. V menších místnostech najdou uplatnění přenosné elektrické zdroje a spotřebiče s menším výkonem. Dokáží rychle vyhřát poměrně malým výkonem. Takto lze řešit i vytápění špatně tepelně izolovaných místností, zejména v rekreačních objektech. Musíme však mít na paměti, že po ukončení vytápění se v takovém případě místnost rychle ochladí. Snadná manipulace a žádné starosti se zajišťováním dodávek topného média jsou přes vyšší náklady dostatečně pádné důvody pro vysvětlení, proč je elektrické vytápění těmito metodami stále tak oblíbené.

Sálavé panely

Esteticky působivým a přitom uživatelsky praktickým způsobem je vytápění koupelny či interiéru pomocí elektrických sálavých panelů z přírodního kamene. Panely jsou hygienické, snadno udržovatelné a přitom vzhledově velmi atraktivní, patří proto mezi výrazné prvky každého interiéru. Vzhledem k výkonům jsou běžně používány většinou jako doplňkové vytápění, ale instalací panelů s vysokým výkonem lze vyhřát i objemné interiéry – s výkonem 2,25 kW lze vyhřát prostor až 180 m³! Obecně instalovaný příkon vytápění závisí na tepelných ztrátách místností – ty budou jiné pro místnost postavenou z cihelného zdiva bez zateplení a jiné pro místnosti postavené z moderních cihel, doplněné například ještě o tepelné zateplení obvodového zdiva. Sálavé panely nabízejí vysokou účinnost přenosu energie, snadnou regulaci výkonu a tichý provoz. Při jejich provozu nedochází k víření prachu, roztočů a nečistot, takže jsou ideální v místnostech, kde žijí alergici a astmatici.

Vzhledově nádherný přírodní kámen ozvláštní každý interiér, stačí dobře vybírat podle struktury i barvy kamene. Zákazníci s oblibou ladí interiér v jednotném stylu a s vědomím aplikace topných panelů. V jednotném stylu lze kombinovat materiál panelů, parapetů, podlah a obložení stěn. Mezi nejoblíbenější suroviny patří přírodní mramor, žula, pískovec a trachyt. Sálavé panely z ušlechtilého kamene ozdobí každý interiér, ale obzvláště vyniknou ve starých venkovských staveních, v domech středověké a staré městské zástavby.

Sálavý skleněný panel se skládá z 12 mm silné desky z tvrzeného skla, topného elementu, termostatu a přívodního kabelu. Panely jsou určeny k pevné instalaci na stěnu s připojením přívodního vodiče do instalační krabice.

FENIX GROUP

Hřejivá stěna nebo strop

Stěnové nebo stropní vytápění je dalším ze způsobů, jak dosáhnout uživatelského komfortu, obdobného podlahovému vytápění. Princip stěnového vytápění vychází z tepelného sálání aktivních ploch a lze je tedy přirovnat k principu ohřevu místnosti kachlovými kamny. Umístěním topných těles pod omítku nebo pod sádrokartonové desky dochází k ohřevu celé plochy stěny, což zvyšuje efektivitu vytápění a v provozních nákladech přináší úspory kolem 10 %. Stěnovým a podlahovým vytápěním lze snížit teplotu v místnosti až o 3 – 4 °C při zachování subjektivně stejné tepelné pohody jako při vytápění klasickými radiátory. Stěnové vytápění se instaluje prakticky bez omezení technologie výstavby, ať již se využívá „mokrého“ stavebního procesu se zděním a omítáním, nebo „suchého“ procesu s montáží sádrokartonových konstrukcí.

Stěnové vytápění působí příznivě na hygienu bydlení. Ohřátím povrchu stěn se sníží jejich vlhkost, což vadí zejména mno­žení a růstu plísní a mikroorganismů. Přirozeným způsobem tak dochází k výraznému omezení výskytu spor, které zapříčiňují výskyt alergií v obytných prostorech.

Stěnový systém lze připodobnit k podlahovému systému. V tenkých trubkách koluje velmi malý objem vody. Někteří výrobci používají dokonce pouze 0,5 l topného média na 1 m² topné plochy. K překrytí trubky dostačuje jednovrstvé omítání o síle vrstvy kolem 5 či 6 mm. Montáž systému je tedy velmi jednoduchá a díky svému principu a technickému řešení je další provoz prakticky bezúdržbový. Výhodou malého objemu topného média v systému je při použití ekvitermní regulace rychlá reakce systému na požadované změny. Je proto vhodným a doporučovaným doplňkem podlahového vytápění, které má reakci systému o jeden až dva řády větší. Pro splnění regulačních podmínek je však bezpodmínečně nutné zachovat zvlášť samostatnou regulaci stěnového a podlahového okruhu.

Stěnové vytápění nelze využít vždy. Jedním z důvodů může být tepelný odpor osazované stěny, druhým zajištění volné radiace topné stěny. Nesplňuje-li stěna dostatečné tepelně izolační parametry, lze její tepelný odpor vylepšit dodatečnou izolací přímo při instalaci topných obvodů. Zatímco k prvnímu důvodu a k eventuální nápravě se vyjádří odborník, druhý důvod můžeme eliminovat snadno sami tak, že topnou stěnu necháme volnou a přístupnou proudícímu vzduchu. Jinými slovy – stěnu nelze zastavět například nábytkem. Pokud však uvažujeme o topné stěně v koupelně, nic jejímu využití nebrání.

Stěnové a podlahové systémy vytápění lze v létě v obytných místnostech použít i k ochlazování interiéru. Budeme-li o této alternativě klimatizace uvažovat již v projektu, můžeme bez větrání a vytváření průvanu snadno získat účinné řešení pro zlepšení mikroklimatu a příjemnější fyziologické cítění. Změny do konstrukce otopného systému jsou minimální – stačí rozvody důkladně tepelně izolovat.