Dřevostavby: oblíbená technologie

Dřevo představuje ve značné části vyspělého světa jeden z klíčových stavebních materiálů. V zásadě se setkáváme s plnodřevěnými konstrukcemi, jež můžeme pracovně označit jako sruby, ačkoliv tak vzhledově nemusí vůbec vypadat. Podstatně větší zastoupení u nás mají dřevěné domy, jež jsou tvořeny sendvičovými stavebními prvky sestávajícími obvykle z dřevotřísky a izolačních vrstev. Letmý pohled na takto vybudovaný dům pramálo naznačí, zda jde o dřevostavbu, protože fasádní provedení se zpravidla neliší od zděných domů.

Češi si k dřevěným domům získávají vztah až v posledních letech. Zatímco například v Kanadě a ve Skandinávii tvoří podíl dřevěných domů více než 70 % a v sousedním Rakousku a Německu je to 10–15 %, v České republice se ročně postaví méně než jedno procento domů ze dřeva. Souvislost to má zejména s vývojem stavebnictví před rokem 1990, ale také přetrvávajícími omyly a mýty. Jeden z nich se týká životnosti domů, a to především ve vztahu ke zděným stavbám. Zkušenost ukazuje, že dřevěné stavby přetrvávají staletí a dokáží tak konkurovat jiným stavebním materiálům. Lze ale konstatovat, že u dřeva je podstatnější důsledné dodržení pracovního postupu a také údržba, jež zásadním způsobem prodlužuje životnost. Podobně panují obavy o hořlavost objektu. V obou uvedených případech platí, že technické normy na pevnost, stabilitu a životnost jsou poměrně přísné a jejich dodržení zaručuje, jak dlouhodobou možnost užívání, tak například i požární odolnost dřevěné konstrukce. Navíc dřevo hoří předvídatelným způsobem a jeho případné zhroucení není náhlé. Podobné obavy se týkají působení hub a červotočů. Opět velmi záleží na dodržení technologické kázně při realizaci. Prioritou je dokonale zvládnutý konstrukční detail a vědomí principů tzv. konstrukční ochrany dřeva tak, aby se eliminoval průnik vlhkosti do konstrukce a ochránily se konstrukční prvky před proudícím vzduchem. Tato forma ochrany má vždy přednost před chemickou, k níž se ovšem také přistupuje (například tlaková impregnace, herbicidní přípravky atd.).

V zimě se v dřevostavbě zahřejeme rychleji

Jednou z předností dřevěných domů jsou tepelně-izolační vlastnosti. Navzdory tomu, že přetrvává opačné mínění, lze konstatovat, že dřevěné domy umí lépe „pracovat“ s teplem než klasické zdicí materiály. Princip je ovšem trochu jiný. Zděný dům vytápíme v první fázi tak, že dochází k akumulaci tepla ve zdivu a jeho postupnému ohřívání. Při vypnutí topení a při existenci kvalitní fasádní izolace pak dochází k setrvačnosti, kdy zdi vychladají a předávají teplo zpět do místnosti. Když ovšem zatopíte v dřevěném domě, máte v něm téměř okamžitě teplo. Jde tedy do jisté míry o jiné pojetí vytápění, protože u dřevěných staveb ohříváme rovnou vnitřní objem vzduchu, u zdiva také samotné konstrukční prvky (vložením zděné nebo betonové části ale mohou akumulovat teplo i dřevěné domy). Navíc montované dřevostavby na základě katalogovým projektů mívají výraznou tepelnou vrstvu. Řez sendvičovým panelem dřevěného domu ukazuje, že vnitřní prostor je vždy vyplněn izolačním materiálem. Provedení těchto panelů se různí podle energetické třídy, zjednodušeně řečeno svou tloušťkou. Vnitřní výplň stavebních systémů dřevěných domů tvoří zpravidla polystyren nebo minerální vlna. Většinou se počítá i s dodatečným zateplením kontaktním fasádním izolačním systémem. Proto stěna včetně fasády a vnitřního sádrokartonu může dosahovat až 35 centimetrů, čímž se dostáváme na tloušťku běžného obvodového zdiva, ovšem s podstatně lepšími tepelněizolačními vlastnostmi. Zásadní výhodu dřevostaveb představuje rychlost, s jakou je možné vybudovat hrubou stavbu. Nutností je precizně připravená základová deska. Jelikož se dřevostavby sestavují z prefabrikovaných dílců, je možné dům o půdorysu 100 m² postavit přibližně za jeden den až dva dny.