Bezpečnost dětí nepodceňujte ani doma! (2)

Obývací pokoj

Prostor obývacího pokoje by měl být viditelný z kuchyně, aby měli rodiče dohled nad pohybem dítěte a zároveň aby dítě bylo mimo prostor kuchyně. Chráníme ho tak před nejčastějšími kuchyňskými úrazy. Z obývacího pokoje odstraníme předměty, které může dítě na sebe lehce převrátit – sošky, vázy, lehké poličky s knihami, CD stojany. Zabránit přístupu k nebezpečným, tedy ostrým a rozbitným věcem lze také zavěšením skříněk na zeď do výšky, do níž dítě nedosáhne. Pod skříňkami navíc vznikne prostor pro hraní či hračky. Televizor umístíme v horní části nábytku a zabudujeme jej do hlubší police. Ze všech místností také odstraníme veškeré skleněné desky ze stolů a pokud máme prosklené knihovny, zvážíme také odstranění skla ze skříněk, pokud by na ně dítě dosáhlo.

V případě, že má nábytek v obývacím pokoji ostré rohy, doporučujeme použít plastové chrániče rohů nábytku. Na zásuvky použijeme dětské pojistky. Ve dvířkách nábytku nenecháváme malé klíčky, pro jistotu všechna dvířka zamkneme. Vyhneme se tak průzkumným akcím dítěte a případným zraněním, když najde nějaký skleněný či ostrý předmět. Pozornost věnujeme i květinám, neboť mnohé z nich jsou jedovaté a představují tak potenciální riziko otravy. Děti se navíc mohou pořezat o ostré hrany listů. Pokud máme v obývacím pokoji skleněné balkonové dveře, doporučujeme potáhnout je ochrannou fólií proti rozbití a zajistit bezpečnostní pojistkou proti otevření. Pokud je v obývacím pokoji krb, opatříme jej ochrannou mříží, která dítěti zamezí v přístupu k ohni nebo dokonce v manipulaci s krbem.

Dětský pokoj

Při zařizování dětského pokoje malého dítěte bychom měli počítat s tím, že si bude hrávat v obývacím pokoji či kuchyni, dětský pokoj chápeme v raném věku spíše jako klidovou zónu na spaní. Dětská postýlka je jediný kousek nábytku, který je určen k tomu, aby v něm dítě zůstávalo samo bez dozoru, ale právě proto je třeba být při jejím výběru obzvláště opatrný. Při nákupu postýlky dbáme na její hloubku a na mezery ohrádky. Doporučují se úzké mezery, aby dítě nemohlo z postýlky vyklouznout nebo se mezi příčky zaklínit. Žádná příčka nesmí být nalomená, naštípnutá nebo s třískami. Rohové sloupky by neměly příliš přesahovat okraje postýlky do výšky. Další nebezpečí představují ozdobné knoflíky a sloupky – dítě se o ně může zranit nebo zachytit oblečením. Je-li jedna stěna postýlky zasunovací, měly by být její spony pevné, aby je dítě nemohlo uvolnit a přiskřípnout si prsty.

Dáme přednost hluboké postýlce, ze které se dítě nedostane samo ven. Pokud zakoupíme ochranné matrace, šňůrky na zachycení necháme co nejkratší. (V blízkosti dítěte by neměly zůstat žádné visící předměty s delší stužkou.) Matrace by měla být od vrchní hrany ohrádky vzdálena minimálně 60 centimetrů. Musí pevně a pohodlně sedět v rámu postýlky. Do doby, než dítě začne projevovat více aktivity, umístíme do postýlky měkkou podložku, případně molitanové mantinely, aby se nemohlo uhodit. Nejpozději ve chvíli, kdy se dítě v postýlce samo postaví, je však musíme odstranit. Mohly by dítěti posloužit k úniku z postýlky. Podložky a ochranné mantinely by měly být k postýlce pevně připevněny (uvázány na minimálně šesti místech). Provázky, kterými jsou přivázány, by neměly být delší než 30 cm, aby nedošlo k zaškrcení.

Ať už si vybereme jakoukoliv postýlku, je třeba o ni pečovat, aby pro dítě zůstala bezpečná. Skládací postýlku sestavíme pečlivě podle návodu výrobce. Pravidelně dotahujeme šrouby a matice, kontrolujeme zástrčky a vodicí kolejničky (zda nedošlo k jejich poškození a nejsou na nich ostrá místa). Po stěhování postýlky se přesvědčíme, že pohybem nedošlo k uvolnění některého šroubu a že je postýlka pevná. Měníme-li výšku umístění matrace, kontrolujeme, zda je pevně umístěná a nehrozí její propadnutí. Dbáme na to, aby dítě z postýlky nedosáhlo na elektrické šňůry, lampy, stínítka a rolety. Umístíme ji v dostatečné vzdálenosti od okna a ujistíme se, že v žádnou denní dobu nestojí na přímém slunečním světle.

Nábytek v dětském pokoji umístíme tak, aby bylo minimální riziko, že ho dítě na sebe převrhne. Ze stejného důvodu by měl být dostatečně těžký. Zároveň upřednostníme nábytek se zaoblenými hranami, popřípadě na ostré hrany umístíme ochranné krytky. Nebezpečí představují pro malé děti kolečkové židle. Dítě mladší deseti let by proto mělo mít „pětikřížovou“ židli, kolečková židle je vhodná pro starší děti. Svítidlo namontujeme pevně na strop nebo na stěnu mimo dosah dítěte. Vynecháme stojací lampu, kterou je snadné převrhnout. Pod koberec umístíme protismykovou podložku. Starším dětem je vhodné namontovat na dveře ochranné krytky z gumy, které zabrání přivření prstů. V dětském pokoji nebudeme pěstovat květiny v květináčích umístěných volně na zemi. Pokud nemůžeme dítěti zařídit vlastní pokoj, mělo by mít alespoň vlastní koutek, v němž může trávit volný čas.

V domácnosti s malým dítětem je zapotřebí zabezpečit přístup na schodiště, aby nedošlo k pádu nebo aby dítě dokonce neopustilo byt. Velmi se osvědčuje zábradlí se zavíracím mechanismem, se kterým si dítě při svých pokusech o otevření neporadí.

Foto (C) PETR VELFEL

Koupelna

Koupelna je místem, kde hrozí zejména riziko pádu, otravy různými chemikáliemi, smrtelné nebezpečí představuje elektrický proud. Pravidlo, které bychom měli mít v koupelně vždy na paměti, zní: malé děti nikdy při koupání nenecháváme nikdy ani na chvíli bez dozoru!

Řada domácích úrazů vzniká uklouznutím. Na většině hladkých podlahových krytin není rozlitá voda totiž skoro vidět. V koupelně jsme navíc v poměrně omezeném prostoru, v němž při pádu ještě hrozí náraz na nějakou tvrdou hranu. Následky takových úrazů jsou často kombinované i s opařením, když při pádu s sebou svrhneme nádobu s horkou vodou. Stejné riziko hrozí i v kuchyni. Uvedeným nehodám předejdeme, když zohledníme typ podlahy při výběru domácí obuvi. K tomu ještě zvolíme vhodnou protismykovou úpravu podlahy. V koupelně hrozí pád ve vaně, vyplatí se proto i protiskluzový povrch dna vany. Na stěnu nad vanu můžeme namontovat držadlo, které toto nebezpečí pomůže ještě více eliminovat. Před umyvadlo položíme dětský bezpečnostní stupínek.

Při výběru dětské vaničky dbáme na to, aby byla stabilní, se zaoblenými hranami a kulatými rohy. Důležité je, aby po naplnění vodou držela tvar. Mnoho vaniček je opatřeno zátkou, takže je lze použít i v klasické vaně. Odpadnou tak problémy s vyléváním.

Při koupání hrají důležitou roli hračky. Kromě toho, že děti zabaví, odvedou jejich pozornost od některých pro ně nepříliš příjemných součástí koupání. Vybíráme hračky odpovídající věku dítěte, neobsahující malé vdechnutelné součásti. Vyhneme se velkým nafukovacím hračkám, které by mohly dítě pod sebou ve vaně uvěznit. Aby nedošlo k opaření horkou vodou z bojleru, pojistíme se proti vřelé vodě instalací termostatické baterie, která zajistí předem nastavenou teplotu vody.

Velké lákadlo představuje pro děti pračka. Měla by být proto vybavena následujícími dětskými bezpečnostními pojistkami: proti náhodnému zabouchnutí dvířek, proti náhodné změně probíhajícího programu, proti otevření pračky během probíhajícího programu. Bezpečnostní zámky na pračkách brání dítěti otevřít pračku během praní a chrání je tak před opařením a byt před vytopením.

Pračky s velkým průměrem dvířek (zhruba 30 cm), v nichž hrozí dítěti riziko udušení, když ze zvědavosti vleze do bubnu a nechtíc se tam zabouchne, mají mechanické pojistky proti náhodnému zavření dvířek. Některá dvířka praček jsou vyrobena z dvojskla, které při vnějším dotyku chrání dítě před popálením. V případě, že v koupelně používáme elektrický ohřívač, umístíme jej mimo dosah dětí – nejlépe na stěnu. Velmi opatrní musíme být při uchovávání veškerých čističů, léků i kosmetických přípravků. Skladujeme je na dětem nedostupných místech, v uzavřených skříňkách a v dostatečné výšce.

A ještě několik slov k toaletě. Poklop na záchodě a záchodové prkénko vždy sklopíme a uzavřeme. Zvláště některá starší těžká prkénka by pádem na malé ručičky nebo dokonce na hlavu mohla způsobit vážná zranění. Pro malé dítě je voda, zvláště ta, která se točí na dně záchodové mísy, něčím velmi vzrušujícím a neuvědomuje si, že to není zrovna nejlepší místo na hraní. Pokud můžeme, nainstalujeme na záchodový poklop pojistku, aby jej dítě nemohlo otevřít.

Závěr

Uvedené základní zásady pomáhají pouze snížit rizika vyplývající z dětských činností a aktivit. Bohužel při obrovské nápaditosti dětí a variabilitě vybavení domácností se asi nikdy nedokážeme vyvarovat byť nepravděpodobných, ale přece jen existujících rizik. Ačkoliv se také některé z uvedených zásad mohou zdát až pedantské či takřka absurdní či úsměvné, lékařská praxe a zkušenosti výrobců nábytku, domácích spotřebičů i samotných spoluobčanů hovoří jasně. Žádná péče není dostatečně přehnaná a žádná opatření nejsou natolik dostatečná, aby k úrazu nebo neštěstí nemohlo dojít. Pokud se tak stane, můžeme si také celý život vyčítat, že jsme mohli události zabránit. A přitom mnohdy stačí znát základní postupy a bezpečnostní opatření. Rizika snížit určitě lze, dokladem toho je skutečnost, že v České republice máme významně vyšší procento úrazů dětí než v jiných vyspělých evropských zemích. Máme tedy co zlepšovat.