Vytápění plynem - princip a využití

Plyn přitom lze oprávněně řadit mezi média, kterým patří budoucnost. V blízké době, v horizontu již několika nejbližších let, se dočkáme úprav evropské legislativy, která změní pravidla používání malých tepelných zdrojů, některé země v tomto trendu již dnes výrazně preferují ekologické zdroje s vysokou účinností. Například ve Velké Británii již dnes podíl účinných plynových kondenzačních kotlů dosahuje hodnoty téměř 90 % oproti 10 % plynových kotlů klasických. U nás situace není v porovnání s vyspělou Evropou dvakrát růžová – zatímco v Německu je provozováno kolem 70 % plynových kondenzačních kotlů, u nás kondenzační kotle představují pouhých 15 %. Potěšitelné však je, že tento podíl na trhu zatím pomalu, ale nezadržitelně stoupá. Brzy se také dočkáme energetického hodnocení kotlů v podobném duchu, jako se setkáváme s energetickými štítky u domácích spotřebičů. Konstrukce tepelné techniky směřuje k vývoji a provozování vysoce účinných zařízení, mezi kterými své významné místo zaujímají právě kondenzační kotle.

Plynové závěsné kotle Ceraclass Excellence byly vyvinuty speciálně pro dosažení nejvyššího komfortu ohřevu teplé vody, ať v kombinované verzi nebo s nepřímo ohřívaným zásobníkem teplé vody.

Foto (C) JUNKERS

Zdrojem energie pro plynové vytápění může být buď rozvod zemního plynu v dané lokalitě, nebo samostatný zdroj propanu či propan-butanu v podobě samostatného zásobníku, který je třeba doplňovat. Zásobník však zabírá místo na pozemku, omezuje přístup na pozemku v důsledku ochranných zón, představuje další investici. Provoz kotle na propan nebo propan-butan je také ekonomicky náročnější, protože oba tyto plyny jsou dražší než zemní plyn a zavážení zásobníku také něco stojí. Záměna topného média většinou u plynových spotřebičů nebývá problém, obvykle stačí vyměnit trysky.

Plynové kotle jsou malé, dobře se obsluhují a jejich umístění v rodinném domku není žádným problémem. Při výběru kotle musíme zvážit, zda bude sloužit pouze k vytápění, nebo i k přípravě teplé vody. Pro ohřev teplé vody je nejrozšířenější a investičně nejlevnější ohřev průtokem přes tepelný výměník zahřívaný plamenem hořáku. Průtokový ohřev není vhodný pro velký odběr, kdy je lepší použít nepřímý ohřev. Investičně jde sice o dražší způsob, ale z provozního hlediska o hospodárnější.

Volbu kotle ovlivní způsob odvodu spalin a stav komínu. Klasický konvenční kotel vyžaduje upravené, tzv. vyvložkované komínové těleso. Pokud není možné využít komínu, je třeba volit kotel s nuceným odtahem spalin, tzv. "turbo", se speciálním dvojitým nebo trojitým potrubím, určeným pro nasávání vzduchu a odvod spalin, nebo se systémem děleného odkouření. Zatímco dvou- nebo třívrstvé trubky omezují umístění kotle do vzdálenosti maximálně 4 m od obvodového zdiva stavby, systém děleného odkouření využívá dvou samostatných trubek – jedné pro přisávání vzduchu a druhé pro odtah spalin. Tento systém děleného odkouření umožňuje variabilní řešení umístění kotle v budově bez omezující čtyřmetrové délky odtahu spalin. Technické provedení se řídí normou ČSN 73 4201, která řeší detaily, jako jsou minimální vzdálenost vyústění od okna, vývod vikýřem apod. Turbo provedení kotle je díky uzavřené spalinové komoře, vestavěnému ventilátoru a systému odvodu spalin ve srovnání s kotlem komínového provedení poněkud dražší, rozdíl se většinou pohybuje mezi 20–30 %. Turbo varianta odkouření se totiž volí nejen jako nouzové řešení, kdy starý komín nevyhovuje průřezem, průchodem nebo z hlediska bezpečnosti, ale je také zajímavější z ekonomického hlediska.

Návrh odkouření kondenzačního kotle nezávislého na přívodu vzduchu z místnosti. Vlevo přisávání vzduchu samostatným přívodem přes obvodové zdivo, vpravo s využitím spalinové cesty.

Foto (C) JUNKERS

Použití turbokotlů však doznalo výrazného omezení. Podle výše citované normy lze provést vyústění přes obvodovou zeď rodinných domů u kotlů s výkonem pouze do 14 kW a jen v technicky oddůvodnitelných případech, přičemž se zpřísnily geometrické poměry pro určení polohy vyústění v závislosti na vzdálenosti a poloze oken, výšce vyústění apod. Zpřísnění normy si klade za cíl zajistit dobré hygie­nické podmínky tak, aby nedocházelo k nasávání spalin do prostoru bydlení, ale také zlepšuje podmínky pro rozptyl emisí a spalin. Protože je většina kotlů počítána na výkony nad 14 kW, je toto omezení použitelnosti turbo-systémů výrazné. Řešením je například vy­ústění na střechu, ale zde je nutno počítat s výrazně vyššími náklady na úpravu, nebo pořízení spalinové cesty.

Systém odpadu spalin LAS řeší ve vícepodlažních bytových domech odtah spalin (s výškou výfuku spalin až do 21 m) z až pěti kondenzačních kotlů nad sebou. S minimálními stavebními úpravami lze docílit výměny starých klasických kotlů za kondenzační kotle. Díky přetlakovému výfuku spalin je možná vestavba i v malých komínových šachtách, případně šachtách nepoužívaných. Provoz je nezávislý na vzduchu z místnosti. Řešení získalo Zlatou medailí na výstavě AQUATHERM.

Foto (c) JUNKERS